Tak skutek popsal rozsudek Krajského soudu v Č. Budějovicích ze 7. září 2012. Za to každému z obžalovaných uložil trest odnětí svobody na jedenáct a půl roku, trest propadnutí majetku a povinnost nahradit škodu. Vrchní soud v Praze 18. prosince  2012 jejich odvolání zamítl a oba odsouzení podali dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Daniel Chalupský mimo jiné brojil proti neprovedení jím navrhovaných důkazů. Domnívá se, že došlo k porušení jeho práva, pokud byl vykázán z jednací síně během výslechu svědkyně A. A. U., jejíž výpověď byla podle něho navíc vadně protokolována, a taktéž že bylo porušeno jeho právo na vyřízení věci v přiměřené lhůtě. Trest propadnutí majetkové hodnoty a výrok o náhradě škody označil za likvidační.
Také Erik Cirkl měl mj. námitky proti tomu, že výslech svědkyně A. A. U. v přípravném řízení proběhl jako neodkladný úkon, a zpochybňuje hodnotu její výpovědi. Dle jeho názoru chybí důkazy o tom, že by se on osobně účastnil dané trestné činnosti. Jeho účast na loupeži prý nebyla prokázána procesně přijatelnými důkazy, které by tvořily uzavřený kruh.

Soudy nepochybily

Nejvyšší soud shledal, že jde v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly nalézací i odvolací soud. Takové argumenty se nemohou stát základem úspěšných dovolání.

NS připomněl, že oba jsou usvědčováni zejména za základě výpovědí poškozených., utajované svědkyně a svědkyně A. A. U., jejichž výpovědi jsou podporovány závěry vypracovaných znaleckých posudků a dalšími v řízení provedenými důkazy.  Rozhodující soudy podrobně zdůvodnily, proč vyhodnotily výpovědi jmenovaných svědků jako věrohodné a naopak tvrzení obviněných jako nevěrohodná a účelová. Na jejich odůvodnění NS beze zbytku odkázal. Rozhodnutím obou soudů nelze vytýkat svévoli.

Namítanými návrhy dalších důkazů se soudy řádně zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování není již třeba, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněnými navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu a jejich viny žádný vliv. Takové rozhodnutí je zcela v kompetenci rozhodujících soudů a Nejvyšší soud se s rozsahem provedeného dokazování i s odůvodněním rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu ztotožnil.

K námitkám Daniela Chalupského proti vykázání obviněných z jednací síně při výslechu svědkyně A. A. U. NS soud z protokolu z hlavního líčení zjistil, že obhájci obviněných kladli svědkyni řadu dotazů (výslech trval s nutnými přestávkami téměř čtyři hodiny). Zaprotokolovaná její výpověď byla obviněným následně přečtena a tito se k ní po poradě se svými obhájci vyjádřili tak, že na svědkyni nebudou vznášet žádné dotazy. Při protokolaci výpovědi svědkyně nebyla proti obsahu protokolu ze strany obhájců obou obviněných vznesena žádná námitka.

K výhradám, že prodlevy v řízení  nebyly zohledněny ve výroku o trestu, připomněl NS, že obžaloba ve věci byla podána 20. října 2010 a i přes dvojí vrácení věci nalézacímu soudu k novému projednání soud prvního stupně vyhlásil rozsudek za méně než dva roky. Takovou délku řízení s ohledem na složitost věci jednoznačně nelze považovat za nepřiměřenou a v této souvislosti tedy nebyl sebemenší důvod cokoliv zohledňovat ve výměře uloženého trestu, uzavřel NS. K trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty zdůraznil, že byl uložen převážně proti majetku získanému trestnou činností ke škodě jiného, proto proti němu nelze nic namítat.

Proto NS obě odvolání odmítl. (4 Tdo 1320/2013)