Tři čeští vojáci zemřeli při sebevražedném útoku v Afghánistánu

Starosta Jindřichova Hradce Stanislav Mrvka byl dlouholetým vojákem s působností v technických a logistických funkcích, pracoval jako poslední velitel dnes již zrušeného vojenského záchranného útvaru a jako někdejší náčelník územní vojenské správy. 

„Jindřichohradecká posádka působila v Afghánistánu od podzimu 2017 do března 2018, plnila tam úkoly podle dohody v rámci NATO, tedy zabezpečovala strážní službu a podílela se na výcviku afghánských vojáků. V současném případě se jednalo o běžnou patrolu, která čas od času vyjíždí do určených prostor a jestliže došlo k výbuchu nástražného systému, který měl nějaký sebevrah na sobě, ten se dá velmi těžko předjímat. Je mi to velmi, velmi líto… Rodinám bych chtěl vyjádřit soustrast.“

Tři čeští vojáci zemřeli při sebevražedném útoku v Afghánistánu

Manželka jednoho z jindřichohradeckých vojáků, který sloužil na stejné základně před touto tragickou misí, Deníku sdělila, že se o neštěstí dozvěděla z médií a roztřásla se. "Přiznala se, že je ráda, že se manžel vrátil v pořádku. "Stále mě ujišťoval, že to není nebezpečné a najednou se stane tohle," uvedla s tím, že teprve teď to všechno na ní dolehlo.

U mostu přes Jordán se srazilo pět táborských pandurů

Na atentát reagoval i příslušník 44. lehkého motorizovaného praporu v Jindřichově Hradci, který si však přál zůstat v anonymitě.  "Je to samozřejmě tragédie. Pro všechny, ale pro rodiny nejvíce. Je to však úděl nás vojáků, s tím, že budeme nasazovat své životy, jsme do armády vstupovali. Na smrt si ale nejde zvyknout nikdy," tvrdí muž, jenž u armády slouží již přes deset let a prošel několika misemi.

Hradečtí vojáci prošli v Mali ohněm boje

Před dvěma lety se ve velice nebezpečné situaci ocitli právě vojáci hradeckého 44. lehkého motorizovaného praporu, kteří sloužili v africkém Mali, když na jejich areál zaútočil osamělý střelec vyzbrojený Kalašnikovem a granáty. Ve spolupráci s příslušníky Malijské národní gardy ozbrojeného útočníka zneškodnili.

V Táboře ve Vojenském útvaru 1825, kde sídlí 42. mechanizovaný prapor „Svatováclavský“, je klid. Komplex budov je umístěn až úplně na kraji města směrem k bývalému vojenskému letišti Všechov. Při příchodu nás zastaví dva muži ve vrátnici. "Dál nemůžete, vojenský prostor," slyšíme. Tak se alespoň ptáme, zda se tu v souvislosti s tragickou událostí dnes dělo něco mimořádného. Dozvídáme se, že ne. Je tu prý klid. O informace si máme zažádat u tiskového mluvčího, oni nám nemají a ani nemohou co říct. Akorát česká vlajka, kterou zahlédneme svěšenou na půl žerdi v dálce u jedné z budov za plotem, dává tušit, že tady mají vážný důvod ke smutku.