Ze dvou takových potvrzení na 2000 korun datovaných 7. květnem a 7. červnem 2010, která manžel sepsal s cílem použít je ve svůj prospěch v souvislosti s vypořádáním společného jmění manželů a manželka je na jeho žádost podepsala, muž vyhotovil dvě falešné směnky vlastní bez protestu, podle jejichž textu se manželka jako výstavce zavazovala zaplatit na řad obviněného vždy 2 500 000 Kč. U první směnky bylo datum splatnosti 10. 1. 2011, u druhé údaj chyběl. (Z pozdějších rozhodnutí soudu se podává, že  v pořadí druhou směnku obviněný vyhotovil, když dodatečně zjistil, že první nemůže k zamýšlenému účelu použít s ohledem na datum jejího údajného vystavení, což bylo ono původní datum vystavení kvitance na 2000 Kč, kterou k výrobě falza použil, které předcházelo datu právní moci rozvodového rozsudku.)

22. října. 2010 manžel vyzval manželku k zaplacení směnečné pohledávky ve výši 2 500 000 Kč údajně vzešlé z jednání o vypořádání společného jmění manželů nejpozději do 15. listopadu 2010, a když ji ve lhůtě neproplatila, podal u Krajského soudu v ČeskýchBudějovicích návrh na vydání směnečného a platebního rozkazu o zaplacení této částky s příslušenstvím. Soud návrh vzhledem k námitkám poškozené zamítl.

Pan Č. byl Krajským soudem v Táboře vinen neoprávněným opatřením, paděláním a pozměněním platebního prostředku a odsouzen na tři roky podmíněně na pět let. Vrchní soud v Praze loni v říjnu odvolání pana Č. zamítl a obviněný podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Nespravedlivé?

Kromě námitek proti údajně nepřijatelnému svědectví zmocněnkyně poškozené tvrdil, že směnky vypisoval postupně a na různých místech, proto se liší míra vtlačení psacího prostředku do znalci zkoumaných listin. Posudek z odvětví technického zkoumání dokladů a písemností vyloučil jen to, že celý text směnky byl sepsán v jeden okamžik na stejné podložce. Zopakoval, že reálně byl text napsán v rozmezí několika vteřin nebo minut, protože přitom přecházel z pokoje do pokoje. Zdůraznil závěr posudku, že celý text směnky je napsán stejným psacím prostředkem, a namítl, že pokud by text směnky dopisoval s odstupem dnů nebo týdnů, jistě by byl zjištěn různý psací prostředek. Navíc částka na směnkách má reálný základ, neboť závazek poškozené vůči němu právě této částky dosahuje. Svědčí o tom její písemné prohlášení, že na rekonstrukci domu poškozené byly vynaloženy čtyři miliony korun ze společných prostředků a společné finanční prostředky byly použity i na majetkové vypořádání mezi nimi a další osobou. Ve výpovědích poškozené jsou rozpory, když jednou tvrdí, že mu směnku vytrhla a roztrhala, podruhé, že směnkou nedisponovala.

NS zopakoval zásady možností zásahu dovolací instance do řízení a konstatoval, že soudy nižších stupňů přesvědčivě vysvětlily, na základě jakých důkazů a jakým hodnotícím způsobem dospěly ke spolehlivému závěru o tom, že obviněný M. Č. zcela záměrně vyrobil ze dvou kvitancí potvrzujících, že zaplatil 2000 Kč k rukám poškozené v květnu a v červnu 2010, dvě falešné směnky vlastní znějící na 2 500 000 Kč údajně vystavené poškozenou na jeho řad, a to s cílem použít je ve svůj prospěch v souvislosti s vypořádáním společného jmění manželů.

S dílčími rozpory ve výpovědích poškozené a její dcery se podle NS pečlivě vyrovnal zejména soud prvního stupně a uzavřel, že jsou naopak důkazem jejich věrohodnosti, protože vylučují, že by se obě svědkyně domluvily na tom, jak budou vypovídat. S ohledem na tři roky, jež uplynuly od těchto událostí, je jistá míra nepřesností pochopitelná. Rozpory rozhodně nejsou tak zásadní, aby byly sto zpochybnit skutkové zjištění, že k manipulacím s kvitancí, vytvoření falešné směnky a tím i k naplnění znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu ze strany obviněného M. Č. došlo, řekly soudy.

Za zásadní důkaz označily znalecký posudek z odvětví technického zkoumání dokladů a písemností, který podpořil verzi poškozené, protože jasně stanovil, že klíčové pasáže směnek byly do textu nacházejícího se na zkoumaných listinách dopsány dodatečně. Soudy přiléhavě poukázaly i na zvláštní vizuální podobu předmětných směnek, která rovněž podporuje věrohodnost toho, že původně šlo o potvrzení o zaplacení 2000 Kč, které někdo dodatečně upravil. Pečlivě a naprosto logicky vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě obviněného.

NS po projednání věci dovolání pana Č. odmítl. (5 Tdo 332/2014)