Šetřili smrt sestry?

Milan M. uvedl, že se od kamaráda T. dozvěděl o smrti jeho sestry. V šoku vypili láhev rumu a jeli na ubytovnu, aby se o události dozvěděli víc. Někdo je pozval na pokoj, kde bylo asi pět lidí, a nějaký pán jim řekl, že jí jistý „Ivan" dával nějaké prášky. Pak prý přišel nějaký zkrat, toho „Ivana" bili, on mu taky dal pár ran pěstí, ale na zem nespadl, nekopali ho.
Jaroslav T. vypověděl, že toho dne v podvečer mu matka zavolala, že sestra je mrtvá. Byl to pro něho šok. S M. začali pít rum a jeli na ubytovnu, kde jeho sestra v poslední době často pobývala s nějakým přítelem, kterého on neznal. Chtěl se dozvědět víc o příčině její smrti.
Jeden z ubytovaných mu ukázal mladíka, který prý sestře dával prášky na spaní. Něco do něho vjelo a začal ho mlátit pěstmi do obličeje veškerou silou, kterou byl schopen. Asi dvě rány mu prý dal i M. On poté usnul a když se probral, byli na pokoji policisté a toho mladíka odvážela sanitka. Když se dozvěděli, že napadený byl nevinný, že to bylo jinak, snažili se ho prý marně kontaktovat.
Poškozený uvedl, že na ubytovně bydlel s onou dívkou. O tom, že ji našli mrtvou, mu řekla její matka, když si přišla pro její věci. Když byl za kamarády na jiném pokoji, přišel tam Jaroslav T. s někým a začal se ho ptát na sestru a bít ho pěstmi. Ten druhý ho napřed mírnil, ale pak ho mlátili oba. U T. si všiml velkých bot, kterými mu šlapal na obličej. Říkal mu taky, že přišel pomstít smrt své sestry, smrt za smrt, a že ho odvezou někam do lesa. Nikdo z ostatních se mu nesnažil pomoci. Když přijela policie, útočníci chtěli, aby nic neříkal, ten druhý mu za mlčení nabízel dvě stovky.
Popřel, že by dívce dával nějaké prášky, jen jednou ho poslala k sousedce pro něco na spaní. Když pak u ní našel balení léků, pohádal se s ní.

Ublížili

Okresní soud v Č. Budějovicích uvěřil poškozenému, který ve formuláři oznámení, v přípravném řízení i při hlavním líčení popsal událost bez podstatných rozporů. Jednání obviněných nikterak nedramatizoval. Soudní znalec lékař vysvětlil možný mechanismus zranění, které muž utrpěl, s tím, že některá mohly způsobit kopance v pracovních botách, které obvinění měli.
Obhajoba soudila, že jde o přečin opilství, případně o patickou opilost. Soud ale shledal, že jejich jednání mělo vývoj a návaznost, obvinění je částečně popsali, neměli tedy výpadek paměti, nic nesvědčí o tom, že by byli v době útoku nepříčetní. Na fotografiích po činu nevypadají rozrušeně. Museli být srozuměni s tím, že jednáním mohou způsobit vážnou poruchu zdraví. Uznal oba vinnými zločinem ublížení na zdraví s úmyslným způsobením těžké újmy ve spolupachatelství. Milanu M. uložil tři roky podmíněně na čtyři léta, Jaroslavovi T. jako iniciátorovi skutku, v minulosti už trestanému, tři a půl roku do věznice s dozorem. Oba musí nerozdílně nahradit zdravotní pojišťovně 86 458 Kč. Poškozeného odkázal s nekonkrétním požadavkem na náhradu na řízení občanskoprávní.

Opilství?

Obžalovaní se odvolali. Obhajoba setrvala na názoru, že mohlo jít o opilství, a že příčetnost obviněných v době činu měla být znalecky zkoumána. Soud měl také vážit, zda nejednali v omluvitelné pohnutce. Podle obhájkyně Miroslava M. nebyl obviněným prokázán úmysl společně způsobit poškozenému těžkou újmu, není prokázána příčinná souvislost zranění s jednáním jejího klienta. V pochybnostech by měl být obžaloby zproštěn. Obhájkyně
Jaroslava T. k osobnostními profilu svého mandanta předložila soudu dohodu ze 13. března o provedení práce u stavební firmy v rozsahu 300 hodin po 65 Kč a potvrzení o její ochotě ho přijmout na hlavní pracovní poměr.
Krajský soud poté ve věci rozhodl nově, aby upřesnil výrok rozsudku na zločin těžkého ublížení na zdraví. Soud prvního stupně podle něj rozhodnutí správně postavil na neměněných výpovědích poškozeného. Jednání obviněných bylo racionální, nejednali v nepříčetnosti a nešlo tedy o opilství. O čin v omluvitelné pohnutce se také nejednalo, protože ta se vztahuje jen na stav rozrušení, na který útok bezprostředně navazuje. Základní pohnutkou k návštěvě ubytovny byla smrt sestry Jaroslava T., a ta tedy nebyla pro úmyslné těžké ublížení na zdraví pohnutkou náhlou, vyvolávající silné rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli, jak zákon předpokládá.
Ke spolupachatelství předseda senátu připomněl, že výslovná dohoda není pro takový čin nutná. Milan M. vnímal prvotní útok kolegy, zpočátku ho napomínal, ale posléze se k němu připojil, a pak šlo jednoznačně o jednání společné, oba navzájem vnímali své počínání, a už i jen přiznávané rány pěstí byly způsobilé vyvolat shledaný škodní následek, způsobení vážné poruchy zdraví. Oba obvinění s ním byli minimálně srozuměni.
Odvolací soud zvažoval i vzhledem k časovému odstupu od události možnost uložit i Jaroslavu T. trest pouze podmíněný, ale neshledal k tomu důvody, které by obstály před zákonem, jak řekl předseda senátu. Zdůraznil, že asi jen shodou okolností nedošlo ke smrti poškozeného. Poukázal na brutalitu útoku, četnost a způsob napadání doprovázeného výroky Smrt za smrt, což by mohlo zakládat i úvahu, zda nešlo o pokus vraždy. Pro nepodmíněnost sankce svědčí i trestní minulost tohoto obžalovaného, který jeden z trestů vykonal jen nedlouho před nyní posuzovaným činem. Uložení podmínky by bylo nespravedlivé i z obecného hlediska rovnosti, vůči jiným odsuzovaným pachatelům obdobné trestné činnosti.
K čerstvému zaměstnání tohoto obviněného předseda senátu poznamenal, že by očekávali, že člověk snažící se vyhnout odnětí svobody bude předkládat doklady o tom, co dělal celé dva roky od činu, o tom, že poškozeného dávno navštívil a nabídl mu pomoc, nahradil škodu a podobně. Nic takového ale Jaroslav T. neprokazuje, uzavřel předseda senátu.
Proti rozhodnutí není řádných opravných prostředků.