Soud ho uznal vinným, že po oslavě narozenin své matky v chatce zavraždil mačetou svého otčíma – přítele matky. A to po vzájemných slovních a fyzických potyčkách, které vyvrcholily rvačkou. Při ní zabitý Miroslav Matuš nejprve Lukáše Nováka škrtil. Obžalovanému se podařilo se osvobodit a dostat se ven z chatky. Pak se ale vrátil a ve rvačce oba pokračovali. Obžalovaný v průběhu potyčky sáhl po mačetě a mnoha ranami Miroslava Matuše zabil. Jedna z ran oběti rozbila lebku. Podle znalců minimálně dvě rány byly vedeny plnou silnou s úmyslem zabít.

Podle svědků a ústního odůvodnění rozsudku, jak ho přednesla předsedkyně senátu Olga Smrčková, docházelo v rodině prakticky denně ke konfliktům. Za těmi stála složitá socio-ekonomická situace a alkoholismus Miroslava Matuše. Ten své okolí také psychicky týral. Někteří ze sourozenců obžalovaného se dokonce báli si dojít na záchod. Také dětem vyhrožoval, že zabije jejich psy a mluvil o tom, že na Slovensku, někoho zabil. „Když nám to řekl, tak jsme se ho báli,“ řekl Lukáš Novák.

Lukáš Novák se naopak podle zjištění soudu snažil v rodině plnit roli otce, kterou nemohl zvládnout. Finančně matce a sourozencům pomáhal a chránil je. Dlouhodobě se v něm ale kumuloval afekt z neřešitelné a bezvýchodné situace. Rodina se snažila od Miroslava Matuše odejít, ale nedařilo se jí najít jiné bydlení.

V osudnou noc pak byli Miroslav Matuš i Lukáš Novák velmi silně opilí. Ke konfliktům mezi nimi docházelo většinu noci a stupňovaly se. Někdy ráno se situace vyhrotila do tvrdé rvačky, ve které se dlouhodobě kumulovaný afekt v Lukáši Novákovi uvolnil. „Alkohol ovlivnil jeho schopnost racionálně uvažovat,“ řekla soudkyně Olga Smrčková s tím, že když byl střízlivý, řešil Lukáš Novák konflikty zcela jinak. Hladina alkoholu v jeho krvi mohla v noci přesahovat podle toxikologa i tři promile.

Obžalovaný se na polici přihlásil sám, přiznal se i u soudu, plně spolupracoval a policii i soudu sdělil dokonce i informace, které mu radil obhájce nevypovídat. Netrpí žádnou poruchou osobnosti, činu litoval a soud přihlédl i k jeho mládí. A proto nakonec v nepravomocném rozsudku udělil trest pod zákonnou hranicí, která je jinak deset let.

Obhajoba se vzdala práva na odvolání a státní zástupce Petr Žižka si ponechal lhůtu na rozmyšlenou.