Václav Hořejší: Zrušme maturitu a hodnoťme slovně

Molekulární imunolog profesor Václav Hořejší učí studenty třicet let. S jejich úrovní je čím dál méně spokojený. Co by se podle něj mělo ve školství změnit?

Školní výuka - ilustrační foto
Finsko je nejlepší nejen v hokeji. Učitelem tam chce být skoro každý

„Rodiny mých dvou dcer žijí ve Velké Británii, kde jejich tři děti chodí do školy. Je tam řada věcí, jež bych okamžitě okopíroval. Například to, že na prvním stupni základní školy není známkování, ale slovní hodnocení, které zdaleka není tak kategorické, byť pochopitelně nějaké stupně obsahuje. Funguje to tak v mnoha zemích,“ míní Hořejší.

Molekulární imunolog profesor Václav Hořejší.Zdroj: Archiv Václava HořejšíhoPodle něj bychom měli převzít to, co je považováno za nejlepší, v Evropě to je finský vzdělávací systém. „Samozřejmě to lze udělat za předpokladu, že se vzdělávání bude brát jako národní priorita a bude se mu věnovat patřičná pozornost i peníze. Kdybych byl osvícený diktátor, soustředil bych se na vzdělávací systém i obsah učiva na základní škole,“ říká s nadsázkou světoznámý vědec.

K čemu věty vedlejší?

Nelíbí se mu, že na základním stupni se dětem hustí do hlavy úplně zbytečné vědomosti.  „Co z toho, co jsem se učil, jsem použil? V životě jsem nepotřeboval řešit kvadratickou rovnici, dokonce ani sinus a kosinus, prostě skoro nic. Jestli člověk něco opravdu potřebuje, je to angličtina. Zavedl bych ji už v mateřské škole, na základce bych ji učil denně dvě hodiny a ve vyšších ročnících bych přidal ještě jeden jazyk, jak je to v západoevropských zemích,“ navrhuje a dodává, že v matematice by se děti měly naučit základy počítání.

Kateřina Perknerová.
Komentář Kateřiny Perknerové: Škola, základ života. Finská určitě

„Změnil bych výuku občanské nauky a dějepisu. Je nesmysl, aby se učily rané Přemyslovce nazpaměť, ale málo věděly o událostech 20. století. Zrovna tak větné rozbory. Potřeboval někdo z nás pro úspěšné uplatnění vědět, jaká je věta vedlejší přívlastková? Dokonce i spisovatelé přiznávají, že to neznají,“ pokračuje Hořejší.

Opravdová hrůza

Maturitu by zrušil úplně. „Závěrečné hodnocení a doklad o absolvování střední školy bych nechal na jejích učitelích a vedení. Existuje systém inspekcí, takže stát by si měl pohlídat, že jednotlivé střední školy mají úroveň, která naplňuje jeho zadání. Maturita vede jen k tomu, že poslední rok se nedělá nic jiného, než že se šprtají maturitní otázky. Když pak žáci odmaturují, okamžitě všechno zapomenou,“ soudí o tématu, jež je opět středem pozornosti. A přidává, že třicet let učí a zkouší na vysoké škole a v poslední době je to opravdu hrůza: „Možná dvě třetiny studentů Přírodovědecké fakulty UK se snaží jen tak prolézt. Většina snad nejsou lajdáci, ale prostě na to nemají. Když opravuji písemky, často si říkám, jak ten člověk mohl absolvovat střední školu a složit maturitu. Myslím, že by školství zasloužilo drastickou reformu. A vím, že máme lidi, kteří by to dokázali.“

Ministr školství Robert Plaga
Ministr školství slučuje ústavy, odbory se bouří

Učme věci užitečné pro život, říká Martin Macháček

Martin Macháček (71) vystudoval teoretickou fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze, potom aspiranturu na Astronomickém ústavu v Ondřejově, kde pracoval jako vědecký pracovník. Od roku 1988 píše učebnice fyziky pro různé typy škol. Deník s ním hovořil o tom, co by měl znát každý žák základní školy.

Co tvoří Macháčkovo jádro učiva.Zdroj: DeníkJste autorem několika učebnic fyziky, které jste napsal, protože se vám nelíbilo, co se děti  v tomto předmětu učí.  Co vám vadí nejvíc?
Vycházím z toho, že není možné naučit všechny všechno. Obsah učiva se musí odstupňovat. Navíc se málo času a úsilí věnuje praktickým aplikacím. Cílem nemůže být nabiflování vzorečků, které pak dítě neumí používat. Všechny předměty by měly být zaměřeny na to, co v životě opravdu potřebujeme.

Míníte tím, že žáci, kteří umějí perfektně odříkat věty a zákony, si pod nimi neumějí nic reálného představit?
Řeknu vám příklad ze života. Někdy na přelomu tisíciletí jsem měl seminář s žáky Gymnázia Slaný. Zeptal jsem se jich, na co působí voda větší vztlakovou silou, jestli na fotbalový míč, nebo na kámen téhož tvaru a velikosti. Dostalo se mi odpovědi, že samozřejmě na ten míč. Vzápětí mi perfektně ocitovali Archimédův zákon. Nevyvodili z něj ovšem, že kulatý míč a kámen vytlačí stejné množství vody, protože na ně působí stejně velká vztlaková síla.

Chyba byla v učiteli, učebnici, nebo celkovém systému výuky?
Nikdo to s nimi neprocvičil v praxi, neukázal jim, jak to funguje. Chtěl bych přispět k tomu, aby se celé učivo vztahovalo k tomu, co lidé v životě opravdu potřebují. A zdaleka nejde jen o fyziku.

Dá se říct, co dnešní děti budou opravdu do života potřebovat?
Podívejme se třeba na výuku cizích jazyků. Je tam spousta pravidel, gramatiky, ale málo konverzace. Důležité přitom je, aby se děti v dospělosti dokázaly domluvit, to je ten základ. Čím víc budou hovořit s rodilými mluvčími a číst v cizím jazyce či sledovat filmy, tím jednodušší to pro ně bude. Minimum je 500 základních slovíček a pak dialogy o běžných životních situacích.

Jak by mělo vypadat jádro matematické výuky?
Opět musí vycházet z potřeb praxe, každý by si měl umět udělat rozvahu, co kolik bude stát, vypočítat plochu bytu nebo objem nádrže. To jsou situace, které zažije úplně každý, to nazývám jádrem či minimem, jež by měli ovládat všichni. Podle mě tam patří i procenta a přímá úměrnost. Nemá ale cenu nutit všechny deváťáky do goniometrických funkcí a algebry. Naopak jedničkáři by měli mít větší zátěž, která se jim pak bude na gymnáziu hodit. Rozhodně bych se snažil u každého žáka vzbudit o matematiku zájem, protože je důležitá z hlediska logického uvažování, jako základ technických a ekonomických disciplín. Určité penzum znalostí potřebujeme i v humanitních vědách, elementární přehled o časové ose nebo geografii je nutný, říkám tomu znát to, co je obvyklé a užitečné. Nikdo by neměl hledat na internetu, jaké je hlavní město Francie.

Studenti medicíny. Ilustrační snímek
Maturanti mají jasno. Nejvíc touží po lékařském plášti

Kladl byste ovšem důraz i na občanskou výchovu, vztahy v kolektivu, týmovou spolupráci. Patří to  do výuky?
Možná víc než matematika a fyzika. Ve škole se vztahovým věcem věnuje méně času, než by mělo. U nás si spousta lidí myslí, že škola je na vzdělávání a rodina na výchovu. Není to tak ale ani podle dikce školského zákona. Škola by měla vést děti k tomu, aby se nešikanovaly, nedělaly si naschvály, nekradly, nelhaly. Spoléhat na to, že rodiče dětem vštípí, že krást a ubližovat jiným se nesmí, by bylo bláhové, byť jistě většina rodičů se o to snaží. Ve škole jsou ale děti šest sedm hodin denně, proto by učitelé měli velkou část času věnovat tomu, aby z nich vyrostli slušní a poctiví lidé.

Existuje šance tyto myšlenky vtělit do rámcových vzdělávacích programů?
Obrátit směr tankeru byť o pár metrů vyžaduje velkou energii, protože kolosy mají značnou setrvačnost. Platí to i o škole. Většinou se učí tak, jak se učilo před mnoha desítkami let, samozřejmě s oživením v oblasti informačních technologií. Nemyslím, že by to byl záměr, mnozí mají dobrou vůli dělat věci jinak, ale změnit to není vůbec jednoduché. Snažím se navazovat kontakty a získat pro své myšlenky co nejvíc lidí. Fakt je, že ne všichni mají shodnou představu o tom, kudy je třeba se vydat. Hodně lidí se soustřeďuje na metody práce s dětmi, ale méně hovoří o obsahu.

Je nyní půda lépe nakypřená pro zasetí semínek změn než třeba před deseti lety?
Myslím, že největší šance byla před třiceti lety. Byl bych nerad, kdyby nyní převážila tendence, že modernizace výuky znamená učit děti stále méně věcí. Podle mě je správné přemýšlet o tom, co je opravdu důležité je naučit a co jsou věci zbytné, které lze v pohodě najít na internetu.

Univerzita Karlova. Ilustrační foto.
Univerzita Karlova obstála v konkurenci. Patří mezi 300 nejlepších vysokých škol