Kliknutím zvětšíteJak zvládli Češi první týdny ukrajinské uprchlické krize, kdy do desetimilionového Česka dorazilo tři sta tisíc běženců z Ukrajiny?
První měsíc byl strašně moc na bedrech dobrovolníků, neziskových organizací a firem. Překvapilo nás, jak se k tomu velmi dobře postavili firmy po celé České republice, které nabízely všechno možné. Začíná to od prostorů - třeba banky nabízí své pobočky, poté, co jejich pracovníci v rámci covidu přešli na práci z domova, k ubytování uprchlíků. Dnes jsem řešil, co dělat s jednou velkou budovou na okraji Prahy a další v Brně. Takže to je až neuvěřitelná solidarita, kterou bych nečekal.
Je tato solidarita neuvěřitelná právě kvůli zkušenostem s migrační krizí před pěti, šesti lety, kdy Česko odmítlo přijmout jakékoli syrské běžence?
My jsme vznikli už v době války v Bosně, a to ta podpora byla také velká. Já sám jsem přišel do OPU v době války v Kosovu, kdy jsme jako Česko dobrovolně přijali daleko menší počet uprchlíků, ale i tehdy ta akce probíhala také dobře. Ale to, že se takto kladně postavíme k takovému počtu uprchlíků poté, co jsme tu minulých šest let zažívali štvaní proti migrantům a uprchlíkům ze všech stran, to jsem nečekal. Takže velké díky a jsem za to vděčný. Překvapili mě pozitivně i naši politici, vládní koalice unisono velmi dobře zareagovala, premiér Petr Fiala, ministr vnitra Vít Rakušan, ministr práce a sociálních věcí Marián Jurečka. To, jak se k tomu postavili oni, mělo pak pozitivní vliv na celý národ.
V této ukrajinské utečenecké krizi, kterou vyvolala ruská agrese proti Ukrajině, se objevil nový nástroj, který před těmi šesti lety během syrské migrační krize ani nikdy předtím nebyl použit. A tím je poskytnutí „dočasné ochrany“ všem ukrajinským uprchlíkům, a to ve všech státech Evropské unie současně. Zdá se vám také, že to vlastně skvěle funguje. Vidíte to podobně?
Měli jsme to udělat už před těmi šesti roky. Ta situace syrské uprchlické krize a dnešní ukrajinské mi přijde velmi podobná. Třináct miliónů Syřanů se kvůli ruskému bombardování svých domovů dodnes mimo svoje domovy, zhruba polovina uvnitř Sýrie a druhá polovina mimo Sýrii. Počty ukrajinských uprchlíků jsou už dnes podobné. Mně ta situace přijde velmi podobná. S tím rozdílem, že tehdy přicházeli všichni z jihu přes Řecko, teď přichází všichni z východu. Takže ten nástroj v podobě celoevropské dočasné ochrany je dobrý a jsem rád, že se poprvé v historii Evropské unie aktivoval.
Jsou ale v něčem jeho nedostatky? Jde přece jen pouze o „dočasnou ochranu“.
Jako nešťastné tady u nás v České republice vidím to, že v naší zákonné úpravě přijaté v souvislosti s ukrajinskou migrační krizí prosadilo ministerstvo vnitra, že není možný přechod z „dočasné ochrany“ na jakýkoli jiný druh pobytu. My s ministerstvem práce plánujeme, jak vytvořit pro Ukrajince stabilní podmínky práce, jak zabránit vykořisťování těch lidí, jak motivovat zaměstnavatele, aby nabízeli práci, která bude odpovídat kvalifikaci ukrajinských běženců… A bohužel je tam tato, podle mého názoru hloupá pojistka, že až dočasná ochrana za rok skončí, tak by se teoreticky všichni Ukrajinci měli vrátit zpátky na Ukrajinu, aspoň podle v současnosti platných pravidel.
Vnímají ukrajinští uprchlíci to, že s nimi počítáme jen takto „dočasně“?
Ano, už teď se nás na to ukrajinští uprchlíci ptají. Evropská dočasná ochrana to přitom nevyžaduje. Zase je to český výmysl, kdy se bojíme, aby ti lidé tady nezůstali. Já si ale naopak myslím, že bychom se měli snažit, aby nám tu zůstali. Protože je to obrovská příležitost. Jak vzhledem k našemu demografickému vývoji, k tomu, jak u nás všude chybí pracovní síla, i z hlediska toho, že k nám přicházejí z Ukrajiny především maminky s malými dětmi. Kdybychom dokázali tuto situaci dobře uchopit a nabídnout velkorysé integrační programy, tak na tom jako země ještě hodně vyděláme. Vedle toho, že samozřejmě pomůžeme lidem, kteří to velmi potřebují.
Takže to je hlavní chyba „dočasné ochrany“?
Ano, to je její hlavní problém. Ale není to chyba toho evropského ustanovení, je to česká chyba, kterou se budeme snažit ve spolupráci s poslanci napravit. Jinak se mi ale nástroj dočasné ochrany zdá velmi dobrý.
A co si myslíte o názoru, že prvním krokem, který by měl český stát v současné situaci udělat, je uvolnění současné regulace některých profesí?
Zcela určitě. To je až neuvěřitelné, v České republice je snad přes tři sta regulovaných profesí. Já mám pocit, že když chce někdo zametat ulici, tak musí vstoupit do nějaké komory a skládat speciální zkoušku a pokud ji nesloží, tak se nebude moci stát metařem. Přitom sem přišli z Ukrajiny často také velmi vzdělaní lidé a byla by proto velká škoda toho jejich potenciálu nevyužít. Právě uznávání kvalifikací a nostrifikace (uznávání vzdělání, pozn. red.) by se měly velice zrychlit a zjednodušit.
Jak je to, aby mohli pracovat a pokud možno ve svém oboru, důležité pro samotné uprchlíky?
Strašně moc. My to vidíme na žadatelích o azyl, kteří mají zakázáno šest měsíců pracovat a žijí ve velkých uprchlických táborech mimo města. Když tam jsou dlouhou dobu, tak se jejich psychický stav strašně rychle zhoršuje. Na začátku vidíme optimistického člověka, který je šťastný, že se dostal z pronásledování v zemi původu a že to vypadá, že dostane šanci žít v České republice. A po měsících, někdy i po letech azylového řízení je to zničená troska. Proto opakuji ve všech médiích, kam jsem teď zván. Vyhněme se uprchlickým táborům, soustřeďování velkého množství uprchlíků, snažme se integrovat ty lidi co nejdříve do normálního života. A pak to, myslím si, bude fungovat dobře.
Vaše Organizace pro pomoc uprchlíkům poskytovala dosud s podporou fondů EU rozsáhlou bezplatnou právní pomoc běžencům a žadatelům o azyl. Je pravda, že tuto vaši službu chce stát zrušit a není to paradoxní v situaci, kdy je naopak mnohonásobně víc potřeba? Je pravda, že vy naopak své právníky budete muset propouštět?
Je to tak a není to jenom právní pomoc. Deset let jsme s pomocí fondů Evropské unie tady budovali systém právní, psychologické a sociální pomoci uprchlíkům a žadatelům a azyl. Protože byl až příliš úspěšný, především z právního hlediska, a my jsme spoustu těch nezákonných rozhodnutí oboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra byli schopni na soudech zrušit. "Odměnou" za tento úspěch je to, co vymyslelo ministerstvo ještě za předchozího ministra Jana Hamáčka. Tedy to, že se nás úplně zbaví. Sociální a psychologická pomoc má přestat úplně fungovat. A z právního hlediska má být od 1. 5. nahrazen systémem mnohem dražších klasických advokátů, kteří budou uprchlíkům poskytovat méně služeb.
Ale je tu přece zcela nová vláda?
My jsme si od nové vlády, od nového pana ministra Víta Rakušana, slibovali, že tomu zabrání. Snažili jsme se ho přesvědčovat, že je naopak třeba zlepšit fungování odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra, což je dnes obří moloch. Ale vypadá to, že ministr Rakušan, kterému jinak velmi fandím, tu sílu nenašel. Výsledkem je, že nás už od počátku roku začali opouštět zkušení kolegové. Teď se nám ale díky solidaritě obyčejných Čechů sešlo dost peněz na to, abychom mohli najímat ukrajinské právníky a další odborníky, kteří se domluví s nově příchozími běženci. Ale ten náš celkový problém, kdy se tu může rozpadnout deset let budovaný tým na pomoc uprchlíkům, to neřeší.
10
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
