Zvučný hlas Evy Pilarové jsme brali jako samořejmost. Byl tu s námi přes půl století: zpíval písničky Suchého a Šlitra, balady, rock’roll, twist i čardáš. Zpěvačka s úctyhodným rozsahem tří oktáv zvládala i ty nejtěžší skladby s lehkým úsměvem na tváři. Swingovala jako ďábel a ohromně dobře vypadala.

Připomeňte si jeden z posledních rozhovorů s Evou Pilarovou:

Eva Pilarová.
Eva Pilarová: Nenaříkám, jsem v pohodě

Stala se prototypem sošné plavovlasé hvězdy, která ale navíc UMÍ. Nejvíce jí to slušelo ve filmu Zločin v šantánu, jehož spoluautor, spisovatel Josef Škvorecký, ji překřtil na Fitzpilarku. Tolik mu připomínala královnu amerického jazzu Ellu Fitzgeraldovou, kterou oba milovali a s níž se ostatně Eva Pilarová v šedesátých letech v Praze setkala.

„Povýšila interpretaci moderní písničky do oblasti uměleckého projevu a položila tak prvou překážku do cesty pěveckému primitivismu a diletantství v tomto žánru,“ napsal o Pilarové autor Zbabělců a Tankového praporu v roce 1968. „Pokládám ji za naši první jazzovou zpěvačku,“ pokračoval Škvorecký, jenž se o ní neváhal zmínit ve svých povídkách.

Posluchači zatím poslouchali „Pilarku“ den co den z rádia a publikum jí nadšeně tleskalo v divadlech Semafor a Rokoko. Filmoví diváci se kochali jejím zjevem i pěveckými výkony v dnes už legendárních snímcích Kdyby tisíc klarientů a Dobře placená procházka (v druhém z nich ji režíroval Miloš Forman). Ale naprosto dokonalá byla v maličké televizní komedii podle O. Henryho Magnetické vlny léčí, kde vystřihla na muziku Jiřího Šlitra nezapomenutelný taneček se samotným Janem Werichem.

Dráty na zem spadlé

„Úplně poprvé jsem zpívala, když mi bylo asi sedm let,“ vyprávěla Eva Pilarová v roce 1964. „Střídala jsem kostelní sbory, katolické i evangelické. Od šesti let jsem se učila znát noty, jedenáct let jsem se učila hrát na klavír. V teoretických předmětech je vždy nejobávanějším tématem harmonie, a právě to mne kupodivu zajímalo tak, že jsem vždycky měla jedničku. A vrací se mi to jako neobyčejná výhoda, neboť je bezpodmínečně nutné znát harmonii, cítit ji, a teprve pak mohu jako zpěvák improvizovat.“

Dana Zátopková
Zemřela Dana Zátopková. Legendě českého sportu bylo 97 let

Že Pilarová o vokální improvizaci leccos věděla, dokázala právě v semaforských „Klarinetech“, kde spolu s Karlem Gottem neskutečným způsobem zazpívala asi nejlepší český jazzový duet všech dob: Dotýkat se hvězd. Člověk úplně cítí, jak těm dvěma pod nohama třaskaly „dráty na zem spadlé“.

Další duety natočila Pilarová s Waldemarem Matuškou. Ten si brněnskou rodačku zprvu dobíral pro její moravský přízvuk, záhy však pochopil, že bude muset hodně přidat, aby jí stačil. V milostných ploužácích Ach, ta láska nebeská a Tam za vodou v rákosí svou chladně krásnou kolegyni dobýval, a zároveň si ji držel od těla. Obecenstvo jihlo a šílelo – kouzelnější dvojici si sotva mohlo představit.

Lepší i horší okamžiky

Bylo by toho ještě hodně, co by se o Evě Pilarové dalo napsat. Sluší se připomenout, s jakým „drajvem“ se zhostila písní z muzikálů West Side Story a Divotvorný hrnec nebo jak dobře si rozuměla s rock’n’rolly Elvise Presleyho. Zvládala však i blues, častušky, hymnické skladby – a na druhé straně třeba složitý Montiho čardáš, který Oldřich Kaiser ve své parodii překřtil na Čárdiho montáž.

Ivan Král
Po Ivanu Královi zbyly vzpomínky a Úsměv

Během sovětské okupace v srpnu 1968 v lidech mocně rezonovala píseň Rekviem, kterou Pilarová v černobílém klipu zpívala ve smutečních šatech uprostřed nehostinné, pusté krajiny. Roku 1977 si tento svůj profil pokazila, když v Divadle hudby přečetla prohlášení, jež vešlo ve známost jako Anticharta. Později se omluvila a svého kroku litovala. V životě Evy Pilarové se odráží půl století českých dějin, se vším dobrým a zlým. Toho dobrého bylo naštěstí nekonečně víc.

Zpěvačku Evu Pilarovou - tak, jak ji dosud neznali - mohou diváci zhlédnout v novém hudebním filmu České televize nazvaném Ach, ta láska nebeská… Natočil jej režisér Jakub Wehrenberg a na obrazovkách se objeví v premiéře už dnes (ČT1, 21:10).

Příběh odehrávající se převážně v malebném prostředí prvorepublikové plovárny skýtá mnohá překvapení v podobě nečekaných výkonů hereckých a pěveckých hvězd, které tímto vzdávají poctu dámě českého swingu. Kromě samotné Evy Pilarové ve snímku účinkují Otakar Brousek ml., Monika Absolonová, Brigita Cmuntová, Ondřej Havel, Jiří Langmajer, Jan Hrušínský, Eva Holubová, Kryštof Hádek, Vojtěch Dyk, Bára Basiková, Rudolf Hrušínský, Václav Neckář, Igor Bareš, Josef Dvořák, Ondřej Gregor Brzobohatý či , Žofie Dařbujánová.

Film vznikl k připomínce osmdesátých narozenin Evy Pilarové, které zpěvačka oslavila vloni v srpnu.

Režisér Jakub Wehrenberg:

"Vždy, když někdo odejde, myslím na to, že je třeba na něj myslet v tom nejlepším, když byl ještě v plné síle a plný humoru, ale to byla Eva do poslední chvíle našeho natáčeni. Samozřejmě jí nebylo úplně dobře, ale ta energie, ta pověstná klidná síla, ta byla s námi, kdykoliv se objevila na place. Všechno ztichlo a přišla dáma. Bylo úžasné vidět, jak si jí všichni váži, až do poslední paní uklízečky ve studiu.

Koncept vznikal podobně jako u Hotelu Hvězdář Václava Neckáře, tedy vyfabulovali jsme si příběh a ten jsme vyplnili známými písněmi Evy Pilarové. Eva měla právo veta na scénář, výběr písní i třeba interpretů. Hezké bylo, když jsem ji ujistil, že tam nebude nikdo, kdo by jí vadil, řekla, že nemá problém vůbec s nikým.

Co se filmu týká, největší radost jsem měl z obsazování, protože díky paní Evě tam každou sebemenší roličku hraje nějaké velké herecké jméno. Všichni byli rádi, ze ji mohou takto vyjádřit čest nebo poblahopřát k narozeninám. 

Je tam jedna píseň, kterou zpívá přímo Eva, Už dávno nejsem dítě. Když jsme ji nahrávali ve studiu, Evě nebylo dobře a nazpívala ji jen jednou a odjela domu. Říkali jsme si, že to později přezpívá, ale čím víc jsem ji poslouchal, tím víc jsem věděl, že takto je to správně. Strašně dojemné a přitom úžasné. Natočil jsem k tomu obraz a bylo to ještě dojemnější. Nedokážu si představit, jaké to bude, až si ji pustím teď."