Když se osmnácté století přehouplo do své druhé poloviny, rodila panovnice Marie Terezie jako jabloň. V první polovině 50. let byla prakticky neustále těhotná a až na jednu výjimku přivedla každý rok na svět jedno dítě. V tak početné rodině si ne všichni sourozenci k sobě vždy našli cestu. Některým se to ale podařilo.

Leopold II. byl mimořádně schopným osvícenským panovníkem.
Podceňovaný Leopold II. měl skryté kouzlo, i z manželky a milenky udělal přátele

Arcivévodkyně Johanna Gabriela a Marie Josefa byly od počátku nerozlučnou dvojicí. Jedna bez druhé nikam nechodily a žily jako jedna duše. V některých chvílích připomínaly siamská dvojčata. Jejich blízkost se nakonec zvláštně projevila i v jejich životních osudech. Život mladší Marie Josefy byl totiž dokonalou kopii života starší Johanny Gabriely. A platilo to dokonce i pro její smrt.

Neoddělitelné sestry

Johanna Gabriela se Marii Terezii narodila v únoru 1750. Pro panovnici a jejího manžela Františka Štěpána Lotrinského byla v pořadí jedenáctým potomkem. Tři ze svých starších sourozenců ale ani nepoznala, protože zemřeli ještě před jejím příchodem na svět.

Dívce byl teprve rok a jeden měsíc, když se narodila její mladší sestra Marie Josefa. Vzhledem k věkové blízkosti obou dívek Marie Terezie zařídila, že byly vychovávány zcela identicky. „Johanna Gabriela a Marie Josefa společně sdílely nejen pokoj, ale měly také stejné komorné a učitele, a o obě se starala tatáž vychovatelka, hraběnka Lerchenfeldová,“ zmiňuje oficiální web vídeňské Kapucínské krypty, kde se nachází ostatky obou šlechtičen.

Marie Amálie, osmá dcera Marie Terezie, vyrostla v krásnou ženu. Na vídeňském dvoře byla mimořádně oblíbená, a obletovaly ji houfy nápadníků.
Vzpurná dcera královny. Marie Amálie pobuřovala chováním i množstvím milenců

Johanna Gabriela i Marie Josefa tak rostly jako jeden člověk, jedna duše. Podle některých pramenů sdílely také mnohé povahové rysy a nadání - byly svéhlavé, ale inteligentní, a obě našly zálibu ve zpěvu a malbě. „Intimita mezi nimi byla tak velká, že se po paláci neustále pohybovaly ruku v ruce,“ konstatuje web Austria Forum.

Obě dívky byly v podstatě neoddělitelné. Kam šla jedna, šla i druhá, a citově na sobě byly velmi závislé.

Nejhorší ženich

Jak dívky rostly, Marie Terezie plánovala i Johannu Gabrielu a Marii Josefu využít pro svou sňatkovou politiku. A tak jim brzy začala hledat vhodné ženichy. Byť obě dcery velmi milovala, svým ostřížím zrakem vypozorovala, že Johanna Gabriela si svou milou a dobrodrdečnou povahou získává rychle všechny okolo, zatímco Marie Josefa je trochu méně inteligentní a navíc ráda šíří různé klepy.

S přihlédnutím na jejich povahové rysy začala panovnice vyhledávat vhodné ženichy, nakonec ale o snoubencích rozhodla náhoda. „Marie Terezie chtěla starší sestru dívek, Marii Amálií, provdat za Ferdinanda Neapolsko-Sicilského. Jenže jeho otec odmítl synův sňatek s dívkou, která od něj byla o pět let starší. A tak Marie Terezie převedla pozornost chlapce a jeho otce na svou mladší sceru Johannu Gabrielu,“ zmiňuje web Austria Forum.

Karel Josef, v pořadí druhý syn Marie Terezie, byl zároveň jejím nejoblíbenějším synem. Milovali ho i dvořané. Oblíbený arcivévoda ale jako patnáctiletý podlehl pravým neštovicím.
Syn Marie Terezie Karel Josef: Matka mu vybrala ošklivku, před sňatkem zemřel

Johanna Gabriela byla zděšená. Byť měl Ferdinand v době domluvy sňatku ani ne dvanáct let, už tehdy se o něm proslýchalo, že z něj roste hrubý a neotesaný mladík, který navíc nemá příliš dobré hygienické návyky. Věděla ovšem, že se bude muset podvolit, a začala se připravovat na sňatek.

Nakonec s ním k oltáři nikdy nešla. V roce 1762, kdy jí bylo dvanáct let, totiž opět začaly ve Vídni řádit pravé neštovice. A znovu měly krutě zasáhnout i Hofburg, sídlo Habsburků.

Smrt spřízněné duše

Zákeřná nemoc dorazila do vídeňského paláce v prosinci 1762. Členové rodiny Marie Terezie už dobře věděli, jak hrozná umí být, o rok dříve totiž zabila Karla Josefa, jedno ze starších dětí. Panovnice tak rychle učinila všechna možná a tehdy známá opatření. Jenže Johanna Gabriela přesto onemocněla. „Její nemoc zasáhla nejvíce nejen Marii Josefu, ale i manželku Josefa II., Isabelu Parmskou, která nemocné dívce psala každý den dlouhé dopisy,“ uvádí web Kapucínské krypty.

Žádná péče nepomohla a Johanna Gabriela den před Vánoci zemřela. Její nerozlučnou společnici, mladší sestru Marii Josefu, žal téměř připravil o rozum. „Marie Josefa byla smrtí milované sestry hluboce zarmoucená,“ zmiňuje web Kapucínské krypty. Dvorní lékař Marie Terezie dokonce jedenáctileté dívce musel připravovat uklidňující léky, než se alespoň trochu vzpamatovala.

V sestřiných stopách

I panovnice Marie Terezie byla smrtí dalšího dítěte zdrcená. Brzy ale musela začít uvažovat také prakticky. Po zesnulé Johanně Gabriele totiž zůstala ve vzduchu viset otázka, jak to tedy bude s jejím snoubencem Ferdinandem. A panovnice věděla, že bez nevěsty z habsburského rodu zůstat nemůže. Učinila tak nelehké rozhodnutí. Ferdinandovi nabídla sňatek s mladší Marii Josefou. „Ubohá Josefa se stane obětí politiky,“ zapsala si panovnice, když rozhodla o Josefině zasnoubení s Ferdinandem.

Marii Josefě, která byla ze svého ženicha opravdu zděšená, se rychle musela začít připravovat na nechtěné vdavky. Najednou, aniž by s tím kdy počítala, se ocitla v roli své starší zesnulé sestry. Nikdo v tu chvíli ovšem netušil, že snoubenec není tím jediným, co nakonec budou mít nerozlučné sestry společné.

Třetí snoubenka

Marie Josefa mezitím pilně studovala italštinu a další nezbytnosti k tomu, aby se mohla stát vdanou paní. Termín jejího sňatku se blížil. Třiadvacátého prosince roku 1766, shodou okolností v den čtvrtého výročí smrti Johanny Gabriely, podepsal otec Ferdinanda Neapolsko-Sicilského svatební smlouvu o sňatku svého syna s Marii Josefou. „Smlouva dorazila do Vídně 13. ledna 1767 a svatba v zastoupení pak byla naplánovaná na 14. října stejného roku, před odjezdem Marie Josefy za novým manželem,“ shrnuje web Kapucínské krypty.

Když už do sňatku a odjezdu zbývalo několik dní, rozhodla se tehdy šestnáctiletá nešťastná Marie Josefa zajít do Kapucínské krypty, aby se zastavila u ostatků své sestry Johanny Gabriely, kterou definitivně opouštěla a jejíž roli měla nyní převzít. Bylo až symbolické, že právě tato cesta z Hofburgu, kde žila, nakonec rozhodla o tom, že Marie Josefa bude Johannu Gabrielu následovat nejen v zasnoubení se stejným mužem, ale i v tom, že se sňatku s tímto nechtěným ženichem nedožije.

Právě při cestě do krypty za sestrou se totiž Marie Josefa nakazila stejnou nemocí, jaká zabila i Johannu Gabrielu. Pravé neštovice opět zaútočily. „Marie Josefa ulehla s horečkami ve chvíli, kdy už byla svatba zcela připravena a do města dokonce přijel Leopold Mozart se svými zázračnými dětmi Annou a Wolfgangem Amadeem, které měly zahrát po obřadu,“ zmiňuje web Kapucínské krypty.

Marie Kristina, přezdívaná Mimi, byla oblíbenou dcerou Marie Terezie. Matka jí jako jedinému svému potomkovi dovolila provdat se z lásky.
Marie Kristina: Nejoblíbenější dcera Marie Terezie prožila románek se švagrovou

Místo svatebních zvonů ale nakonec Vídní zněly zvony pohřební. Marie Josefa svůj boj s neštovicemi prohrála 15. října 1767, den poté, co měla být dle plánů provdána do Neapole. Její ostatky putovaly do Kapucínské krypty vedle sarkofágu Johanny Gabriely.

Mimochodem, Ferdinand se přece jen nevěsty z Vídně dočkal. Marie Terezie mu totiž po smrti Marie Josefy nabídla svou další dceru, Marii Karolínu. A tentokrát už sňatek žádná smrt nepřekazila.

Děti Marie Terezie
Marie Alžběta (1737–1740)
Marie Anna (1738–1789)
Marie Karolína (1740–1741)
Josef II. (1741–1790)
Marie Kristina (1742–1798)
Marie Alžběta (1743–1808)
Karel Josef (1745–1761)
Marie Amálie (1746–1804)
Leopold II. (1747–1792)
Marie Karolína (1748–1748)
Johanna Gabriela (1750–1762)
Marie Josefa (1751–1767)
Marie Karolína (1752–1814)
Ferdinand Karel (1754–1806)
Marie Antoinetta (1755-1793)
Maxmilián František (1756–1801)