Takzvaná linie dotyku je téměř pět set kilometrů dlouhá „trhlina“ mezi ukrajinským vládním územím a dvěma enklávami, které jsou od roku 2014 v rukou proruských separatistů. Tato linie rozděluje rodiny, komunity i veškeré služby. Konflikt, který trvá už osm let si zde vyžádal více než 14 tisíc obětí. Nejméně tři tisíce z nich byli civilisté, uvádí Organizace spojených národů.

Samozvanou Doněckou lidovou republiku (DNR) a Luhanskou lidovou republiku (LNR) doposud nikdo neuznával, ani Kreml, ale žijí v ní zhruba čtyři miliony lidí. Larysa je jednou z nich. 

Dostat se z ukrajinského vládního území na druhou stranu linie vyžaduje povolení a hlavně velkou dávku trpělivosti. Larysa už veškeré postupy zná. „Dělám to každého půl roku. Byla jsem právě na kontrole v nemocnici v Dněpru (střední Ukrajina) a teď jedu domů do Doněcka,“ vysvětlovala pro BBC.

Zatímco čekala, až jí psi zkontrolují tašku, rozpovídala se dál. Hromadění ruské armády na ukrajinských hranicích ji prý příliš neznepokojuje. „Nevěřím, že dojde k invazi a pokud ano, nebude veliká. To je můj názor jako člověka s přirozenou intuicí. Dívám se na televizi i na to, co říkají politici. Myslím si, že se to všechno děje jen proto, aby nás neustále udržovali ve střehu a nedovolili nám se příliš uvolnit.“

Válkou zmítané území na ukrajinském Donbasu
Separatisté: Moskva uznala nezávislost donbaských republik v širších hranicích

Larysina teorie není nemožná. Západ si ale myslí něco jiného. Obávají se toho, že si Putin krizi v Ruskem podporovaných oblastech vymyslel, aby mohl využít situace a zahájit invazi. Jasným příkladem bylo páteční oznámení proruských rebelů o evakuaci žen a dětí do Ruska. Podle nich Ukrajina plánovala útok. Země to ale jednoznačně popřela. Většina civilistů v těchto oblastech navíc zůstala ve svých domovech.

„My, lidé, nechceme, aby byla jakákoliv válka. Chceme žít a milovat, chceme každého obejmout,“ řekla Larysa s úsměvem a nastoupila do autobusu, který ji odvezl přes území nikoho ke kontrolnímu stanovišti na druhé straně.

Mám plné zuby války politiků

Ve frontě na druhou stranu stál také čtyřiašedesátiletý Serhiy. Z jeho vyprávění bylo patrné, že je unavený nejen čekáním, až přijde na řadu, ale také neustálými konflikty v oblasti. „Je velmi těžké dostat se přes kontrolní stanoviště. Kdysi to nebyl žádný problém, ale teď kvůli té válce, nebo co to je, se situace mnohem zhoršila,“ postěžoval si.

Lidé ve městech na ukrajinsko-ruské hranici denně žijí ve strachu. Někteří si na odstřelování zvykli, druzí raději utíkají pryč.
Smutné příběhy od ukrajinských hranic: ostřelování, strach, primitivní podmínky

Lidé v důchodu musí na vládní území jezdit pravidelně, aby si vyzvedávali své státní důchody. Existují však i další, mnohem osobnější důvody, proč lidé přes linii cestují. Serhiy, stejně jako mnoho dalších ukrajinců, se chtěl znovu setkat se svými nejbližšími. „Musím vždy získat povolení a musím k tomu mít náležitý důvod. Mojí matce je 86 let, chci ji vidět. Je to dostatečně důležité?“ rozčiloval se. 

Uprostřed všech varování ze Západu o ruské invazi je Serhiy velmi znepokojený a boj se, co může přijít v následujících dnech. „Samozřejmě, že mám strach. Mám dost té jejich války, války politiků. Jsou to oni, kdo ji dělají. Lidé potřebují mír,“ řekl s očima plnýma slz. 

Ukrajinští vojáci poblíž města Popasna v Luhanské oblasti na východě země, 14. února 2022.
Putin je iracionální. Naděje na diplomatickou cestu z krize klesá, míní experti

Když Serhiy zamířil zpět domů do Doněcku, přicházela v opačném směru Světlana. Jednaosmdesátiletá žena se silně opírala o hůl. Když se zastavila, aby se posadila na betonový blok, málem upadla. Její manžel Leonid i rodina, které právě povolili přejít hranici, jí okamžitě pomohli. „Je to poprvé po dvou měsících, kdy se vidíme. Narodil se nám pravnuk, konečně jej můžeme držet v náručí,“ řekla spokojeně.

Zdroj: Deník

S ozbrojenými jednotkami, bariérami a přísnými kontrolami totožnosti působí hraniční přechod Novotroitske jako opravdová a trvalá hranice. V poslední době je prý téměř denně slyšet dunění způsobené ostřelováním v zákopech v přední linii, která je jen několik málo kilometrů daleko. „Stává se to čím dál častěji. Máme tady úkryt, kam se lidé mohou v případě nebezpečí schovat. Pravidelně trénujeme a víme, co dělat,“ řekla BBC kapitánka Inna Kiishchuk, zástupkyně velitele kontrolního stanoviště.

V posledních dnech došlo podél frontové linie k několika explozím. Palbu ostřelovačů nahradila palba z minometů dělostřelectva. Ukrajina tvrdí, že separatističtí bojovníci své útoky záměrně zesílili, aby vyprovokovali reakci. Kyjev tvrdí, že se vyprovokovat nenechá a do ruské pasti nepadne.