Kliknutím zvětšíteŘíjen roku 2002 se pro metropolitní oblast Washington D. C. proměnil v jednu z nejdelších, nejděsivějších a nejtemnějších nočních můr v celé její historii. Po nekonečné tři týdny čelili úplně obyčejní lidé záhadnému teroristovi či teroristům, jejichž tváře zůstávaly neznámé a kteří odkudsi z neidentifikovaného úkrytu vysílali smrtící střely na úplně obyčejné lidi.
Když tato noční můra konečně skončila, znamenalo to pro veřejnost další šok. To, co zprvu vypadalo jako řádění rozzuřeného šílence, vybírajícího si své oběti zcela náhodně, se ukázalo být součástí gigantického zvrhlého plánu, jemuž padlo za oběť deset lidí ve třech státech USA (v D. C., Virginii a Marylandu). Také se ukázalo, že tajemný střelec, považovaný za osamělého zabijáka, měl komplice, kterým byl teprve dospívající chlapec.
A konečně veřejnost ustrnula ve zděšeném úžasu nad tím, odkud vražedné střely přicházely. Po řadu dní totiž přicházely z míst vražedných útoků zprávy o záhadné bílé dodávce či malém bílém náklaďáku, o němž se věřilo, že má něco společného s útoky. Policisté ale nakonec zjistili, že tajemným odstřelovačským hnízdem byl ve skutečnosti speciálně upravený modrý sedan Chevrolet Caprice z roku 1990. Vůz, jehož si prakticky nikdo nepovšiml a nikomu nepřipadal podezřelý…
Vraždění propuká
První projektil vypálený tajemným sniperem proletěl 2. října 2002 v 17:20 oknem obchodu Michaels Craft Store v Aspen Hillu. Odstřelovač však měl tehdy ještě smůlu a lidé štěstí: střela nikoho nezasáhla.
O hodinu a deset minut později už tomu bylo bohužel jinak. V 18:30 se na parkovišti u obchodu s potravinami Shoppers Food Warehouse v Glenmontu skácel k zemi pětapadesátiletý programový analytik James Martin, smrtelně zasažený výstřelem neznámo odkud.
O dva dny později vraždění pokračovalo. A násobilo se. Hned ráno 3. října tak byli v rozmezí pouhých dvou hodin zastřeleni v oblasti Aspen Hillu a v jejím okolí hned čtyři lidé. A ještě téhož večera byl zabit i pátý, respektive šestý člověk, jehož si neznámý střelec našel v Silver Spring, tedy zhruba dvanáct kilometrů jižně od Aspen Hillu.
A vraždění pokračovalo pořád dál. Během necelého měsíce bylo zavražděno deset lidí, další tři byli těžce zraněni. Ve všech případech šlo o úplně obyčejné lidi, jež vzájemně nic nespojovalo a kteří byli zabiti, když se věnovali své běžné každodenní činnosti – sekali trávu, tankovali, nakupovali nebo si četli knihu. Mezi oběťmi byla dokonce i federální policistka – zpravodajská analytička FBI Linda Franklinová, kterou neznámý vrah zabil jediným výstřelem právě ve chvíli, kdy se svým manželem vycházela z obchodu pro domácí kutily ve Virginii.
Desátá a poslední oběť byla zastřelena v Beltway, což později vedlo k používanému přízvisku pro vrahy: odstřelovači či snipeři z Beltway.
Veřejnost rychle ovládl strach a panika. Spousta rodičů začala jezdit pro své děti do školy ještě před koncem vyučování, nedovolovali jim jezdit školními autobusy a už vůbec ne chodit domů pěšky o samotě. Školy v okresech, kde se střílelo, zamykaly po dobu vyučování dveře a nepouštěly děti ven ani o přestávkách, zrušeny také byly všechny hodiny tělocviku odbývající se na venkovních hřištích. Lidé se snažili maximálně zkrátit čas věnovaný nákupům nebo jiným nezbytným činnostem a co nejméně se zdržovali venku.
Tajemní střelci si toho samozřejmě všimli a začali rozšiřovat svůj akční radius. Mezi jednotlivými útoky se náhle objevovaly delší pauzy a útoky se odehrávaly ve vzdálenějších oblastech. Ale neustávaly.
Agenti FBI vyšetřují v roce 2002 na jednom z míst, kde se střílelo
Stovky agentů v akci
Federální policie rychle zjistila, že všechny útoky spolu souvisejí a všechny jsou zřejmě dílem téhož pachatele či skupiny pachatelů. Během několika dnů pracovalo na tomto případu asi čtyři sta federálních agentů ze všech koutů Spojených států.
„Vyšetřování případu vedlo policejní oddělení montgomerského okresu státu Maryland, jehož náčelník Charles Moose nás výslovně požádal o pomoc na základě federálního zákona o sériových vraždách,“ uvádí na svých oficiálních stránkách Federální úřad pro vyšetřování (FBI).
„Zřídili jsme bezplatnou telefonní linku pro sběr tipů od veřejnosti, přičemž s jejím provozem pomáhaly týmy nových, teprve proškolovaných agentů. Naši experti na důkazy byli požádáni, aby digitálně zmapovali všechna místa, kde se střílelo. Naši analytici lidského chování zpracovávali pro vyšetřovatele psychologický profil střelce. Zřídili jsme také Společné operační středisko, které pomáhalo vyšetřovatelům z montgomerského okresu s případem,“ popisuje Federální úřad pro vyšetřování.
Navzdory obrovskému nasazení se ale po dva týdny neukázala žádná kloudná stopa. Vlastně jen jedna: řada svědků z různých míst prohlašovala, že nedaleko od místa střelby viděla větší bílý vůz, popisovaný jako dodávka, menší náklaďák, pick-up a podobně. Pátrání po něm ale nikam nevedlo. Nikdy se ani úplně přesně nezjistilo, jak tolik hlášení o bílé dodávce vzniklo, důvodem bylo možná to, že tento typ vozů je v severní části Spojených států hodně oblíbený - takže je opravdu můžete vidět téměř všude.
Zásadní průlom do případu však vnesli, paradoxně, až sami pachatelé. „Dne 17. října zavolal na horkou linku kdosi, kdo se označoval za odstřelovače, a snad aby vyšetřovatele poškádlil, prohlásil, že zodpovídá také za vraždu dvou žen (ve skutečnosti zemřela jenom jedna), které prý zabil při loupeži v obchodu s alkoholem v Montgomery o měsíc dříve,“ uvádí FBI.
Tento poznatek, který pachatel policistům sdělil, spustil řetězec událostí, jenž nakonec vedl k dopadení střelce i jeho komplice. „Vyšetřovatelé rychle zjistili, že zločin popisovaný záhadným volajícím se opravdu stal – a že při jeho vyšetřování byly na místě zajištěny otisky prstů a balistické důkazy. Agent našeho úřadu tyto důkazy rychle shromáždil a odletěl s nimi do Washingtonu, kde přistál v pondělí 21. října večer. Jedno oddělení dostalo ke zpracování balistické stopy, laboratoř FBI otisky prstů. Následující ráno nám naše databáze otisků prstů ukázala shodu – na časopise vyhozeném na místě činu se našly otisky prstů Lee Boyda Malva, nezletilého mladíka, jenž byl už dříve zatčen ve státě Washington. Teď jsme měli podezřelého,“ popisuje FBI.
Záznam o zatčení obsahoval ještě jedno důležité vodítko, zmiňoval muže jménem John Allen Muhammad. Druhý podezřelý.
Agenti FBI se na něj zaměřili a rychle zjistili, že Muhammad vlastní poloautomatickou pušku Bushmaster, čímž se dopouštěl federálního přestupku, protože mu držení zbraně zakázal soud kvůli žalobě jeho bývalé manželky, k níž měl muž zakázáno se přibližovat. FBI ho díky tomu mohla okamžitě obvinit z porušení federálního nařízení. A když se podařilo ověřit i to, že Malvo zůstává s Muhammadem nadále v kontaktu, získal úřad i souhlas se zadržením tohoto nezletilce.
Policisté také zjistili, že Muhammad má na sebe registrovaný modrý sedan Chevrolet Caprice. Popis tohoto vozu byl okamžitě rozeslán po celých Státech.
Zatčení vraždících střelců
Dne 23. října oznámili policejní balistici, že desátá oběť, zastřelená v Beltway, patří mezi oběti vraždícího sériového zabijáka. Policisté současně tajně prohledávali okolí Muhammadova bydliště, zda tam nenajdou nějaké důkazy, které by jej přesvědčivě spojovaly se střelbou. A něco skutečně našli; byl to pařez, o němž předpokládali, že sloužil jako cvičný terč. Síť kolem obou pachatelů se začala zatahovat.
Následujícího dne si policista jménem Ron Lantz všiml na silničním odpočívadle v Marylandu zaparkovaného modrého Chevroletu Caprice, v němž spali dva muži. Zablokoval svým vozem výjezd z odpočívadla a zalarmoval kolegy.
John Allen Muhammad před soudem
Následovala blesková rozsáhlá zatýkací akce, do níž se zapojil nejen tým marylandské státní policie, ale také příslušníci speciální policejní jednotky SWAT a další speciální tým agentů FBI, vycvičený pro záchranu rukojmí, protože oba muži byli mimořádně nebezpeční. Celá akce se však obešla bez boje. Oba pachatelé se vzbudili teprve ve chvíli, kdy měli na sobě policisty a na rukách želízka.
„Důkazy, které experti z FBI a dalších policejních složek ve voze našli, byly objevné i šokující. Vůz měl v kufru u poznávací značky vyříznutý otvor, aby bylo možné střílet zevnitř vozidla. Ve skutečnosti to bylo odstřelovačské hnízdo,“ uvádí FBI.
Třífázový plán vrahů a tresty za něj
Nezletilý Malvo po svém zatčení tvrdil, že střílel on, později však svou výpověď odvolal a prohlásil, že se jen snažil Muhammada chránit, protože jemu jako nezletilci na rozdíl od jeho staršího druha nehrozil tolik trest smrti.
V následujícím dvoudenním vyčerpávajícím svědectví pak popsal všechny atentáty. Důležitou částí jeho výpovědi bylo zejména přiznání, že vraždění nebylo nahodilé, ale vycházelo z kompletního třífázového plánu, který Muhammad vypracoval. Fáze jedna spočívala v pečlivém zmapování terénu, vytipování vhodných míst pro střelbu a naplánování akce. Právě díky tomu byli střelci ve svém modrém sedanu schopni vždy rychle opustit oblast, v níž stříleli, a přesunout se na další místo dříve, než si jejich vozu někdo všiml.
Podle Malva bylo Muhammadovým cílem v této první fázi zabíjet šest bělochů denně po dobu 30 dnů. Tento cíl se ale ukázal nesplnitelný kvůli hustému provozu na silnicích a kvůli ne vždy vyhovujícím podmínkám pro střelbu na vytipovaných místech: občas něco zakrývalo cíl, občas byla zatarasená potenciální úniková cesta.
Druhá fáze měla proběhnout v Baltimoru a začít zastřelením těhotné ženy ranou do břicha. Po ní mělo následovat zabití některého baltimorského policisty a bombový atentát při jeho následném pohřbu, který měl být spáchán pomocí několika improvizovaných výbušných zařízení. Ta měla sprovodit ze světa co nejvíce policistů.
Třetí fáze měla přijít na řadu velmi krátce po fázi druhé, ne-li přímo během ní. Šlo o plánované vydírání americké vlády, aby vrahům vyplatila několik milionů dolarů. Ty chtěli využít k cestě do Kanady a ke zverbování a vycvičení dalších zabijáků. Tyto dvě fáze však už pachatelé nestihli zrealizovat.
John Allen Muhammad byl shledán vinným z několika hrdelních vražd a ze zločinu zabíjení s cílem terorizovat veřejnost. Dne 9. března 2004 jej soud ve Virginii odsoudil na základě jednomyslného rozhodnutí poroty k trestu smrti. Na svou popravu muž čekal déle než pět let. Dne 10. listopadu 2009 byl popraven smrtící injekcí a ve 21:11 prohlášen za mrtvého. K poslední večeři si přál kuře a koláče, pronést poslední slova odmítl.
Malvo byl obviněn ze dvou hrdelních zločinů a nezákonného použití střelné zbraně při vraždě analytičky FBI Lindy Franklinové. Jeho obhajobou bylo, že plně podléhal Muhammadovi. Byl odsouzen na doživotí. V současnosti si odpykává trest ve státní věznici Red Onion ve Virginii, v níž se v roce 2020 oženil. Jeho zatím poslední žádost o podmínečné propuštění byla zamítnuta 30. srpna 2022.
13
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
