Loučení s prezidentem. Jak Jihočeši hodnotí deset let s Milošem Zemanem

Desetiletá éra prezidenta Miloše Zemana je u konce. Požádali jsme proto známé jihočeské tváře, aby zhodnotily, jakých těch uplynulých deset let Zemanova prezidentování z jejich pohledu vlastně bylo. Jejich odpovědi vám přinášíme v článku.

Stanislav Šmejkal

starosta Bělče

Stanislav Šmejkal, starosta Bělče.Zdroj: Deník/Jiří Dintar

Většinu svého života jsem prožil v době opoziční smlouvy a v době jejích důsledků. Když jsem 3. prosince 1999 stál na Václavském náměstí spolu s desítkami tisíc dalších lidí, asi nikdo z nás nečekal, že výzva Děkujeme, odejděte! dojde svého naplnění až po více než 23 letech. Když jsem se stal starostou, zdědil jsem i obraz Václava Klause na zdi kanceláře. Uklidil jsem jej za skříň po zločinné amnestii v roce 2013 a obraz nového prezidenta Zemana jsem ani nekupoval, tam by byla cesta za skříň v řádu dnů.

Když vzpomenu na éru Miloše Zemana, ať tu premiérskou, tak tu prezidentskou, zbyde jenom pocit studu. Stydím se za to, že jsme si dokázali několikrát zvolit hulváta a zrádce, který pro své politické a obchodní zájmy několikrát zaprodal zemi Rusku a Číně. Sepisovat všechny hříchy Zemanovy vlády nebo období Zemanova prezidentství asi není nutné, to už udělalo hodně lidí. Stačí si připomenout jen to nejhorší, co provedl on a jeho okolí. Prodej ruského dluhu za pětinu, privatizační a politické obchody s Andrejem Babišem, „fait accompli“ po anexi Krymu, pozvání čínských mlátiček do Česka, projev k Vrběticím nebo podivné ztráty tajných listin, nesmíme pochopitelně zapomenout ani na objednávku vraždy nepohodlné novinářky. Miloš Zeman se pokusil zvrátit českou ústavu a zavést prezidentský systém, zavést režim podobný Rusku nebo Maďarsku.

Miloš Zeman byl čiré nedemokratické zlo, jako prezident byl to nejhorší od dob Antonína Zápotockého. Devátého března budu slavit. Mám k tomu sice více důvodů, ale letos budu slavit hlavně to, že po necelých 25 letech končí opoziční smlouva. Mám vzkaz pro současné politiky: Zlu se nesmí ustupovat. Každý ústupek si strana zla vykládá jako slabost. Demokratičtí politici selhali v roce 2013, v roce 2017 a vlastně i v roce loňském. Nikdo z vrcholných politiků ani nebyl schopen podat na prezidenta kompetenční žalobu, vzepřít se mu dokázali pouze v době, kdy ležel v bezvědomí v nemocnici, jinak raději stáli při zdi a čekali. Nechci politiky, kteří se bojí. Život je boj a občas je třeba dostávat i rozdávat rány. Tak prosím bojujte a tento „kartel devadesátých let“ vymeťte do posledního smítka. Ještě jich tam pár zbývá.

František Mikeš

bývalý přednosta Okresního úřadu Český Krumlov, starosta Českého Krumlova a první náměstek ministra kultury ČR

František Mikeš s Milošem Zemanem.Zdroj: archiv Františka Mikeše

Letošní volby prezidenta jsem se nezúčastnil, stejně jako té předchozí. Přesto se Miloš Zeman, stejně jako Petr Pavel, stal mým prezidentem.

Jaký bude ten nový, to nikdo neví. Jaký byl ten právě odcházející, je předmětem rozporuplných diskusí.

Za mne to byl často prostořeký, svéhlavý, možná populistický, ale v každém případě inteligentní, vzdělaný glosátor, který se dobře orientoval ve společenských vědách a ekonomice, a který své názory sděloval vesměs přímo, bez příkras a eufemismů, což se pravda každému nemuselo líbit.

Ve svém druhém volebním období byl odcházející prezident Miloš Zeman politicky jakoby rozkolísaný. Asi proto, že jako politik stojící na levé části politického spektra byl znejistěn tím, jaký vývoj nabralo soupeření mocností o uplatnění vlivu ve světovém dění.

Miloš Zeman se do vědomí lidí zapsal ne až po roce 1989, ale už před "sametovou revolucí" když v Technickém magazínu v článku Prognostika a přestavba velmi výstižně popsal, že politika a ekonomika tehdejšího režimu směřuje k neslavným koncům. Miloš Zeman patřil k těm bývalým komunistům, který tuto stranu opustil ještě v době její největší slávy, a ne jako někteří jiní, kteří si počkali, že její moc skončila, a že jim tedy nehrozí žádné nebezpečí.

Miloš Zeman, nejenom jako prezident, bezpochyby zanechal v české společnosti ne snadno vymazatelnou stopu. Asi teprve historie bude umět dát objektivní odpověď na to, jak Miloš Zeman využil svou prezidentskou funkci k potvrzení České republiky jako významné součásti evropského společenství.