Památka s jednou věží, jež do psané historie vstoupila kolem roku 1360. To se píše o tvrzi v Tiché nedaleko Dolního Dvořiště v mnoha turistických průvodcích a možná i učebnicích architektury.

Teď je ale všechno jinak. Už při loňském záchranném předstihovém archeologickém výzkumu části tvrziště se ukázalo, že počátky věže je možné datovat už k přelomu 13. a 14. století. To zjistili studenti archeologie ze Západočeské univerzity v Plzni pod vedením profesora Tomáše Durdíka z Archeologického ústavu Akademie věd ČR. Letošní výzkum zaniklých částí areálu tvrze, z níž se dodnes dochovala právě jen jedna věž, přinesl další překvapení.

Největší novinkou je zjištění, že tvrz ve středověku mívala ještě další, takzvanou branskou věž. Kromě toho archeologové letos objevili i část dalšího středověkého domu, jenž býval součástí tvrziště. Ani o jeho existenci dosud experti neměli potuchy.

„Tvrz tedy ve středověku měla dvě věže, z nichž v jedné byla vstupní brána. Dále dva paláce a ještě jednu další budovu," poopravil dosavadní poznatky o památce nedaleko Dolního Dvořiště Tomáš Durdík, jenž je předním českým odborníkem na hradní architekturu.

Letošní výzkum tvrziště v Tiché přinesl další poznatky i o tom, jak na tvrzi páni z Velešína a později Rožmberkové žili. „Vůbec se tam neměli špatně," naznačil Tomáš Durdík.

Tvrz ve středověku vyrůstala na skalnatém prostranství. Při stavbě tak vznikaly četné prolákliny, které bylo třeba něčím vyplnit. A právě výplně těchto proláklin jsou dnes pro archeology pravým pokladem.

„Jak naši předkové vyplňovali tyto prolákliny, vyhazovali tam doslova vše, co se zrovna podařilo rozbít. A tak se nám dodnes dochovaly pozůstatky množství picích pohárů nezanedbatelné kubatury. To svědčí o tom, že na tvrzi se nežilo vůbec špatně," řekl Tomáš Durdík.

Zároveň připomněl, že za vlády Rožmberků, kteří Tichou obývali od 14. století, hrála tvrz roli důležitého centra správy na rožmberských velkostatcích. Byla tedy významným a také udržovaným objektem.

Bližší poznání středověkého života na této památce však dnes archeologům významně ztěžují následky pečlivosti jistého bagristy, který podle vyprávění pamětníků někdy v 70. letech minulého století se strojem typu Chruščevík v areálu tvrziště srovnal se zemí tři domy, které tady stály. Dva z nich byly zřejmě původní, středověké, ten třetí pak pocházel přibližně z 2. poloviny 19. století. S historickými stavbami přitom dělník zničil i velké množství důkazů o tom, jak památka dříve vypadala a jak se zde žilo.

„Značná část archeologických situací, v nichž bychom dnes mohli číst jako v knize, tím zanikla," podotkl Tomáš Durdík.

Kromě tvrze v Tiché odborníci z Archeologického ústavu Akademie věd ČR během minulých prázdninových dnů upřeli svou pozornost rovněž ke zřícenině pořešínského hradu. Tady bádali především v prostoru třetí hradní brány, kde odkryli boční stěnu severní budovy, jež byla přistavěna k plášťové chodbě v nádvoří hradu.

„Zeď neměla žádný otvor, tedy dveře ani okna. Dodnes se na ní však dochovaly zbytky omítky a také je patrné oble provedené nároží. To mělo zřejmě svůj praktický důvod projíždějící vozy tak nároží nepoškozovaly," vysvětlil Tomáš Durdík.

Budovu nechal postavit po velkém požáru hradu v roce 1400 v rámci celkové rekonstrukce svého sídla Markvart I. z Pořešína. Byl bohatý, a tak přestavbu pojal poměrně velkolepě.

A právě na památku po zmíněném požáru hradu archeologové při letošním průzkumu na Pořešíně, který předcházel dalším stavebním úpravám památky, rovněž narazili.

„Při výzkumu jsme se pohybovali převážně v destrukčních vrstvách, lidově řečeno v té bouračce, tedy spadlém zdivu. I v tomto rozsahu jsme ale našli malé pozůstatky spáleništních vrstev po požáru hradu," zmínil Tomáš Durdík a doplnil, že letošní průzkum na Pořešíně by se dal označit za dohledávání dalších kaménků do stále ještě děravé, leč už jakýsi obraz dávající mozaiky o životě našich předků na hradě nedaleko Kaplice.

„Žádný z těch letošních kaménků není na první pohled velikou senzací, ale jeho role v tom celkovém obrazu je poměrně podstatná," dodal Tomáš Durdík.