K Okresnímu soudu v Českém Krumlově, který začal případ projednávat, se v úterý například z pozůstalých po dvaašedesátiletém Vlastimilu Mičanovi z Křemže dostavili jeho čtyřiačtyřicetiletý syn Vlastimil s Vladislavem Michlíkem, druhem Mičanovy dcery. Jejich pocity se dají těžko vyjádřit.
Může za to prý jeden člověk
„Jsou strašné. Babuška (vdova) zpočátku také chtěla jít, ale dneska ráno se zhroutila a brečí,“ řekl v úterý Vladislav Michlík. „Slyšeli jsme, jak se u soudu řeší každý šroubek a milion dokumentů, ve kterých očividně nebylo vše, jak mělo být. Celé to sledovat nebudeme a ani nemusíme, máme tam svého právníka, který nás bude o průběhu soudu informovat,“ řekl v úterý odpoledne.
„Potvrdil jsem si tam svůj názor, který jsem říkal hned od začátku. Podle mě za smrt dvou lidí a těžká zranění dalších dvou dělníků může jeden člověk – koordinátor stavby. Ten měl dělníkům říci, teď se plní silo, tak tam nikdo nechoďte. Znám to, protože na stavbách jezdívám s bagrem. Koordinátor stavby to tam hlídá a říká, teď tam a tam nejezdi.“
V Omlenici ale zřejmě dělníky nikdo nevaroval, že by neměli zdít zídku na záchytné vaně pod věžemi ve chvíli, kdy je do nich napouštěno tekuté hnojivo DAM.
Nikdo nepředpokládal, že nádrž nad jejich hlavami praskne. V ten okamžik se dramaticky změnily osudy troskami věže zasažených lidí a jejich blízkých. Kromě obrovského žalu nad ztrátou milovaných mužů musely obě rodiny náhle čelit i existenčním problémům.
„Babička najednou neměla žádnou korunu. Kvůli vyšetřování jí obstavili účet, který měla společný s manželem a na který jí chodil důchod. To trvalo několik měsíců, přitom potřebovala peníze třeba na pohřebné. S tím jí naštěstí pak pomohla fima, u níž děda pracoval. Ale zajímavé bylo, že na pojistky, které si děda platil, šly peníze z toho účtu dál,“ kroutil hlavou Vladislav Michlík.
Dům, v němž Mičanovi žili, doopravili a zrekonstruovali příbuzní podle představ Vlastimila Mičana. „Děda to chtěl dělat všechno sám,“ podotkl Vladislav Michlík.
„Teď nemáme dědu ani peníze. Jaký trest kdo za tu spadlou věž dostane, je nám celkem jedno. Dědu už nám to nevrátí. Ale bylo by dobře, kdyby babuška dostala nějaké peníze jako odškodné, aby se alespoň na důchod měla o trochu líp. Ale moc nevěřím tomu, že to tak dopadne,“ povzdychl si Vladislav Michlík.
Chtěla slyšet a vidět obviněné
Podobně mluví i družka Josefa Robla, která se přišla k soudu podívat na obviněné a poslechnout si je. „Je to pro ně strašně dlouho a nic si nepamatují. Je to všechno divné – ty neúplné smlouvy, nedělali tlakové zkoušky, a věže staví dál, ačkoliv neví, co tu havárii způsobilo,“ říkala Denisa Kamarýtová.
„Je mi jedno, jestli je zavřou, nebo ne. Pepu mi to nevrátí. Těch obviněných, jak jsem je tam tak viděla, je mi spíš líto. Ale věřím, že spravedlnost někde nahoře je a viníky postihne.“
Denisa Kamarýtová už je na tom dnes psychicky o poznání lépe, ale maminka Josefa Robla už se ze smrti syna možná nevzpamatuje. Kvůli psychickým problémům je stále v nemocnici. Právě první den soudu měl Denisův syn Filip maturitní ples.
Lépe je už na tom i dnes devítiletá Josefova dcerka Natálka. „Už se o Pepovi doma dokážeme bavit, ale do Omlenice nebo k jeho hrobu stále odmítá jít. A nesmí se jí dostat do ruky tátovy fotky, pak je zle. Stejně tak se snažím nepouštět jí filmy typu Jak se krotí krokodýli, to je pro ni šílené,“ svěřila se Denisa Kamarýtová.
Ta se z domu, kde bydlela s Josefem, odstěhovala, protože by tam nevydržela. Jenom by potřebovala ještě najít práci, což se jí zatím nedaří. Nějaké odškodné by jí samozřejmě také pomohlo. „Od nikoho nic nečekám. Vím, že mi nikdo nic nedá a co si člověk nevydělá, to nemá,“ snaží se přesto Denisa hledět do dalšího života optimisticky.
Nepříjemné vzpomínky se neustále vracejí na mysl omlenického starosty Karla Holuba, když projíždí kolem agrochemického areálu, kde v roce 2008 tragicky zemřeli dva lidé.
„Tehdy jsem zahlédl oběti, na což nedokážu zapomenout. Vždycky, když tam projíždím, tak mi to přijde na mysl. Je to moc smutné,“ povzdychl si Holub.
Emoce naplno pracují i díky nedalekému železničnímu přejezdu, kde v září minulého roku zahynul mladý řidič. „Leží tam různé hračky a podobně. Je to vážně silné na city. Samozřejmě si pokaždé vybavím obě dvě tragédie.“
