Naivní malíři Marie a Martin Šítalovi, hrnčířská rodina Čadových z Římova anebo listonoš pan Posekaný.

To jsou velešínští patrioti, které jejich spoluobčané mohli nebo mohou potkávat v ulicích města. Ve zmenšené podobě a ve společnosti dalších 120 figurek z lipového dřeva jsou ale k vidění i na výstavě unikátního betlému Pavla Rouhy, která ve velešínském historickém domě Kantůrkovec startuje ve čtvrtek a potrvá až do 6. ledna.

Zručnost zdědil Pavel Rouha zřejmě po svém dědečkovi, který vyřezával loutky do divadel a také maloval kulisy.

„Právě on také vytvořil základ mého betlému – svatou rodinu s andělem a pastýři. Svou láskou k řezbařině mě tak trochu nakazil. První figurky jsem zkoušel už jako kluk udělat z vosku, ale nešly dobře obarvit. A tak jsem začal se dřevem,“ zavzpomínal řezbář.

Dvacet let bez dláta

Zápal do práce s dlátem a dalšími řezbářskými proprietami Pavlu Rouhovi vydržel do vojny. Pak se dřevu vyhýbal dlouhých třiadvacet let. Nikoliv však záměrně, prý mu scházel nějaký impuls.

Ten přišel až v roce 2005, kdy jej členové Společnosti přátel města Velešína oslovili s prosbou, aby jim k vystavení zapůjčil malý betlém svého dědečka.

„Figurky jsem ale měl uložené v krabici na půdě a po těch letech už nebyly právě v nejlepším stavu. Slíbil jsem tedy, že je k výstavě připravím na příští rok. Pak jsem ale betlém svého dědečka nechtěl dát z ruky, a tak jsem na výstavu vyrobil přesné repliky originálních postaviček,“ vysvětlil Pavel Rouha.

Jeho betlém se líbil, což velešínského řezbáře povzbudilo. Postupně přibývaly další postavičky, a nejen ty tradiční. „Ve stínu biblického příběhu chci prezentovat řemesla, která se dnes už tolik nevidí,“ objasnil Pavel Rouha.

A tak lze spatřit havíře, odpočívající uhlíře nebo ponocného, roubenku, v níž hospodyně tluče máslo a přadlena spřádá nitě, anebo hospodáře, který svazuje košťata. Jsou zde ale i již zmíněné figurky současných i minulých obyvatel města v čele s nejslavnějším rodákem Josefem Vlastimilem Kamarýtem.

„Místních lidí je v betlémě zatím dvaadvacet, jejich počet ale každoročně narůstá. Je to můj způsob, jak jim za vše, co pro město a jeho obyvatele udělali, poděkovat,“ podotkl Pavel Rouha, jenž do svého veledíla zakomponoval i sám sebe – stylizoval se do postavičky košíkáře na jarmarku.

Výroba jedné postavičky zabere Pavlu Rouhovi přibližně dvacet hodin. Betlém však netvoří jen figurky, ale také zmenšeniny staveb, k nerozeznání podobných jejich skutečným předlohám. Nechybí velešínský kostel svatého Václava nebo dokonce část koněspřežné dráhy, která vedla nedaleko od města.

Zednická práce

A vyplatilo se. Při pohledu na Rouhův betlém oči doslova přecházejí. Aby také ne, když jeho jednotlivé součásti vyrábí řezbář s takovou pečlivostí.

Důkazem budiž například postup stavby modelu roubenky sestavené z prkének, které Pavel Rouha kvůli autentičnosti potřel zednickým lepidlem, jímž přichytil rašlovou pytlovinu, kterou přikryla další vrstva lepidla a také štuk.

Třešničkou na dortu je pak finální nátěr vápnem a také opravdové kamínky na podezdívce. „Je to tedy zednická práce, jak má být,“ zmínil Pavel Rouha.

Velešínský betlém vypadá každý rok jinak. A nejen proto, že postaviček každoročně přibývá. Krajinu, do níž jsou figurky i stavby zasazeny, totiž Pavel Rouha staví z dřevěného lešení a přírodních materiálů pokaždé znovu.

„Kdybych všechny figurky postavil třeba na pingpongový stůl, nikdy by to nebyla taková podívaná,“ dodal autor unikátu, který přijíždějí obdivovat lidé z širokého okolí.