Nejen v Praze či na severní Moravě hořely ve středověku mohutné hranice, které spalovaly desítky kacířů. Honba za čarodějnicemi propukla samozřejmě i na jihu Čech.

Ačkoliv údajně čeští duchovní nebyli zrovna dvakrát příznivci inkvizičních metod, několik přehnaně aktivních bojovníků s ďáblem se přece jenom našlo. Jeden takový byl v Horní Plané. Radost by z něj jistě měl i známý inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu.

Hornoplánský farář byl velmi zbožný. Jednoho dne se rozhodl, že je na čase udělat přítrž všem čarodějnickým rejdům, které v té době stále přibývaly.

Veškeré své síly věnoval ničením čarodějnic. Hlavně těm, které dokázaly ovládat přírodu. Tím škodily zejména zemědělcům. Krupobití jim likvidovalo úrodu, takže zbyly jen oči pro pláč. Že nejvíce trpěl žaludek, netřeba zmiňovat.

Jenomže Horní Plané se taková nepřízeň počasí vyhýbala. Důvod? Farář posvětil kostelní zvony, které svým bitím eliminovaly veškeré čarodějnické snahy. Až na jeden den…

Přišlo to rychle. Vítr, kroupy, déšť. Počasí bylo zničující. Farář však nelenil a okamžitě začal s přírodou bojovat. Vyhrál. Ale jen na chvíli. Sotva se vítr zklidnil, přišla z nebes žena. Žádný překrásný anděl, nýbrž neskutečně ošklivá baba.

Že to byla čarodějnice, nebylo pochyb. Příliš si ale pobyt v Horní Plané neužila. Lidé hned poskládali obří hromadu dříví, na které hodlali nezvanou návštěvu usmažit. Odkud se vzala, proč přišla, co je jejím poselstvím, na tom nezáleželo. Pekelné bytosti patří do plamenů.

Pomohl ďábel?

Čarodějnice však měla poslední přání. A to jí bylo přece jenom splněno. Chtěla klubko vlny. To následně vyhodila do vzduchu a k veškerému úžasu přihlížejících ho následovala. Ztratila se v nebi a od té doby už nebyla spatřena.

Farářův boj byl tedy úspěšný. Čarodějnici sice nezlikvidoval, ale úrodu přece jenom zachránil.