Po sobotní soutěži Grand Prix CBA 2009 předvedl své show ve frymburském hotelu na konferenci České barmanské asociace jeden z vyhlášených Barmanů roku 2008, který exceluje v disciplině flair. To znamená, že pětadvacetiletý Carlos Gonzáles kubánského původu předvedl, jaké dokáže s láhvemi téměř až artistické kousky.

Co vás přivedlo k tomu, začít házet a žonglovat s láhvemi?
Prvopočátek je v okamžiku, kdy jsem spatřil první barmanskou show. V ten moment mě to hrozně chytlo. Přišel jsem domů, chytil svou první láhev a začal zkoušet základní věci. A od té doby už se to se mnou veze. Pohltilo mě to tak, že jsem se kvůli tomu přestěhoval z Brna do Prahy, kde jsou větší možnosti, víc barů a podobně.

Takže na počátku nestálo vyučení v oboru?
Vyučený jsem byl. Jsem vyučený kuchař – číšník. Ale pořád jsem nevěděl, co bych přesně chtěl dělat, na co bych se zaměřil. Na té show se mi to celé poskládalo a upřesnilo. A díky vyučení už jsem k tomu měl jenom krůček.

Co vás na tom nejvíc baví?
Tak určitě ten flair jako takový. Show, soutěže, házet ty láhve, vyloženě je to celé jedna velká soutěž, na kterou vždy přijde někdo lepší, a to člověka motivuje dál, aby trénoval a snažil se být lepší a lepší. Snažím se co nejvíce splnit všechna požadovaná kritéria. Hodnotí se náročnost triků, plynulost, jestli člověk není kostrbatý a tak.

Jak vypadají vaše tréninky a kde trénujete? Všude to asi nejde, protože určitě kolem vás někdy cinkají střepy?
Vzhledem k tomu, že mám stálou práci na krátký a dlouhý týden, tak jenom ve svém volnu, ale také mám i jiné starosti, tak se k trénování ne vždycky dostanu podle svých představ. Za poslední dva měsíce jsem toho moc nenatrénoval. Ale teď je před soutěží v Berlíně, tak se tomu určitě budu věnovat. Když to jde, trénuju každý volný den tak dvě tři hodiny a když je chuť, i pět hodin. Chodíme trénovat ven, například do parků, to je v pohodě. Nejhorší je to přes zimu, kdy si člověk hledá nějaké místnosti, garáže a podobné prostory, kde nevadí, když občas rozbijete nějakou láhev.

Co musí barman udělat proto, aby byl co nejlepší?
To je na každém člověku, nakolik se tomu věnuje, jak trénuje, na odhodlání a chtění. Když se pro něco zapálí, tak to musí po čase přinášet nějaké ovoce.

Co pro vás znamená, že jste se dostal na Mistrovství světa do Berlína?
To je pro mě samozřejmě velká čest. Zvlášť, když tam pojedu pod hlavičkou České barmanské asociace, je to prestižní soutěž. Já se na to těším, zároveň z toho mám trochu strach, protože vím, že tam už to bude jako by o třídu výš. Jediné, co můžu dělat, je, se na to pečlivě připravovat a podat co nejlepší výkon.

A čeho byste chtěl v této disciplíně dosáhnout?
Určitě mistra světa.