„Protože je to vstupní brána do Novohradských hor,“ má jasno starostka Benešova nad Černou Veronika Korchová.
(dle www.benesovnc.cz):
Rozloha obce : 5706 ha
Nadmořská výška : 661 m nad mořem
Počet obyvatel: 1199
Průměrný věk: 37,9 roku
Právě krásná a neposkvrněná příroda láká na Benešovsko spousty turistů.
„Stačí se rozhlédnout kolem. Je to tu prostě nádherné, což musí uznat každý,“ souhlasí místní Klára Kubíková. Kromě okolí ale obdivují i bohaté památky. Hlavně majestátně vyhlížející kostel sv. Jakuba Většího v centru Benešova nad Černou.
„Dokonce zjišťujeme, že tady stál kdysi hrad. Nemáme ještě jasno kde přesně,“ řekla starostka. „Za zmínku stojí mimo jiné také tři historické kašny nebo sloup sv. Jana Nepomuka,“ dodala.
Pamětihodnosti se ale nacházejí i v benešovských osadách. Nejstarší památkou je kostel sv. Vavřince v Klení. Ten je však ve velmi zchátralém stavu. Jak ho zachránit, obec stále neví.
„Přemýšlíme, že bychom si ho vzali od církve do nájmu, ale pořád nejsme rozhodnuti, co s ním. Ideální by bylo, kdyby se o něj staralo nějaké sdružení. Bylo by pro ně i lehčí sehnat potřebné dotace. Jenomže zatím tu nic takového nevzniká,“ posteskla si Veronika Korchová.
1332 - Heinricus pleb. de Peneschave, 1596 - Benessow, 1789 - Beneschau, 1854 - Deutsch Beneschau, 1946 - Benešov nad Černou (podle řeky Černé)
Turistický ruch v obci odhaluje jeden problém. Je zde nedostatek ubytování. Nabízí se několik málo soukromých míst, ale jinak nic. Starostka také zmínila, že by bylo dobré lépe vyřešit informační centrum. Chtěla by ho přestěhovat blíže k náměstí, aby bylo více na očích. Chybí však prostory.
Býval městem
Benešov nad Černou má bohatou historii. Kdysi býval městem, které mělo dokonce čtyři tisíce obyvatel. „Za doby komunistů tady ale bylo zničeno 130 domů včetně jednoho krásného mlýna,“ řekla Korchová.
Základy obce položil ve druhé polovině 13. století Beneš z Michalovic. První písemná zmínka pochází z roku 1332. Tehdy byla stará benešovská kaple přestavěná na gotický kostel sv. Jakuba. V obci se nacházely od 17. století dvě školy – česká i německá. Na město bylo městečko povýšeno v roce 1881, kdy byl původní název změněn na Německý Benešov.
V obci se doposud děje spousta zajímavých kulturních a sportovních akcí. Úspěchy sklízejí i dobrovolní hasiči, kteří patří k jedněm z nejúspěšnějších na okrese. „Za což může také hodně opravdu vřelý přístup vedení obce, které nás velmi podporuje,“ usmál se velitel místních hasičů Bedřich Reif.
Benešovské osady: Černé Údolí, Daleké Popelice, Děkanské Skaliny, Dluhoště, Hartunkov, Klení, Kuří, Ličov, Pusté Skaliny, Valtéřov, Velké Skaliny, Velký Jindřichov
Klení – Na den osídlení Benešova nad Černou a okolí si pamatuje i po dlouhých letech stále přesně Vojtěch Kropáček. Stalo se tak 12. září roku 1945. Tehdy se jeho rodiče přijeli podívat do Klení a už tam zůstali napořád.
„Ten den Němci opouštěli své domy. Rodiče se sem přijeli vlastně jen podívat, ale kvůli okamžitému odsunu tu už museli zůstat. Stěhovali jsme se ale samozřejmě dodatečně. Nepřijeli sem najisto,“ vzpomíná Kropáček.
Němci tehdy popadli, co unesli a zanechali po sobě svá hospodářství. „Stáli jsme za vraty a čekali, až se Němci vystěhují. Nikdo na ně netlačil. Táta jim řekl, ať si v klidu vezmou, co potřebují. Co si tak pamatuji, tak všichni odsunutí Němci měli povoleno si vzít 30 kilogramů majetku.“
Ne však všichni Němci odešli z Benešovska v září roku 1945. Někteří vydrželi třeba i celý rok. „Zůstali ve staveních, které nikdo neosídlil. Museli se starat o hospodářská zvířata. Díky tomu tu někteří byli ještě rok,“ řekl Kropáček.
Zároveň zmínil, že si nevybavuje, že by mezi národnostně smíšeným obyvatelstvem panovala nenávist. „Vycházeli jsme s nimi v pohodě. Seděli jsme spolu normálně v hospodě. S mladými Němci jsme hráli fotbal. Moc to ale neuměli, vždycky prohráli,“ zasmál se Kropáček.
K informaci, že je možné osídlit Benešovsko, se Kropáčkové dostali v Čejkovicích, kde před tím žili. „U sedláka sloužil jeden muž, který měl ve Lhotce, která je tady opodál, bratra. Říkal, že tu dávají statky a pole za pár korun. Z Čejkovic sem nakonec přišlo sedm rodin.“
Klení a okolí si Vojtěch Kropáček zamiloval. „Už bych odsud nechtěl odejít.“
