O rekordu prý zatím neuvažoval, ale asi začne.  

Petr Kozák z Velešína plete pomlázky odmalička, ovšem 
v posledních letech se věnuje takzvaným beranům. Obřím pomlázkám, které muži začínali splétat podle tradice vždy v sobotu před Květnou nedělí. A v neděli pak chodívali s berany na mši, kde se pomlázkám dostalo posvěcení.

„První jsme upletli na Velikonoce 2010, ta měla tři metry a osmdesát čtyři centimetrů," zavzpomínal včera Petr Kozák s tím, že každý následující rok se pak snažil o delší pomlázku. Ta z roku 2011 měla už čtyři metry dvacet 
a o rok později čtyři osmdesát. „U té letošní, která měří rovných šest metrů, mi dalo docela práci najít tak dlouhé pruty a ty, co jsem použil, jsem řezal až u země, takže se vlastně se dá říct, že na jeden prut jsem použil celý strom," sdělil včera velešínský rekordman. I když těžko jej možná takto nazývat, protože o žádný rekord se podle svých slov nesnažil. „Ale asi začnu," doplnil Petr Kozák. Zatím nejsou dostupné informace, že by někde v regionu byla upletena pomlázka delší.

Tu jeho můžete spatřit ve velešínském Kantůrkovci, kde ji vystavil minulý víkend. Rozměrově není od rekordní pomlázky zas tak daleko. Podle údajů, které uvádí Agentura Dobrý den 
z Pelhřimova ve své České databance rekordů 2013, měří nejdelší republiková pomlázka 699 centimetrů a upletlo ji z osmi vrbových prutů pět přátel z obce Silůvky na Brněnsku. Pomlázkového berana stvořili vloni 30. března 
a den nato s ním obešli celou svoji obec.

Petr Kozák už vyhlíží Velikonoce příštího roku. Najít totiž dlouhé vrbové proutí není nic jednoduchého. Pro svoji zatím poslední šestimetrovou pomlázku nakonec použil pruty s lísky. „Třeba by mi je pomohli najít nebo dát tip, kde je najdu, vaši čtenáři," zareagoval včera na otázku, zdali se nechce pokusit o rekordní pletenou pomlázku, která by měřila víc, než ta letošní. Zatím se mu to každým rokem dařilo.

V kolika letech jste se naučil plést pomlázky? Kdo Vás to naučil?
Plést pomlázky mě naučil tatínek už odmalička, protože Velikonoce u nás slavíme pravidelně.

Proč jste je začal plést?
Už je to tradice, pomlázky k velikonočním svátkům patří. Vždycky na Velikonoční pondělí chodí chlapci koledovat s pomlázkami, které si sami upletou a po vyšlehání děvčat od nich dostanou jak nějakou tu koledu, tak i pentličku na pomlázku. O to víc pak ta pomlázka těší.

Chodil jste pak s vlastními pomlázkami koledovat?
Samozřejmě. Jsem toho názoru, že každý koledník by si měl umět uplést vlastní pomlázku sám a ne ji koupit někde v supermarketu. Ta je pletená většinou suchými proutky nebo dokonce plastovými a taková přeci nemůže žádné děvče pomladit. Pomlázka je vizitkou koledníka a i podle toho, jak je upletená a pružná, jej pak děvčata odmění patřičnou výslužkou.

Z kolika proutků je nejraději pletete? Jaký byl Váš rekord v počtu proutků? Která byla Vaše nejsilnější pomlázka?
Většinou z osmi  proutků plus jeden na omotání jako rukojeť. Zkoušel jsem různě experimentovat, buď ze sedmi nebo z devíti, ale nejlepší je to asi z těch osmi.
O rekordu bych zatím nemluvil, protože devět proutků není žádný rekord, každopádně jste mě tou otázkou trochu inspirovali a možná se o nějaký ten víceproutkový rekord napřesrok pokusím.
Nejsilnější pomlázka pak byla ta nejdelší – ta měla u rukojeti obvod kolem 35 centimetrů.

Jaká je podle Vás nejideálnější délka pomlázky, z hlediska pletení, případně koledování?
Co se týče pletení, je mi celkem jedno, jak je dlouhá. Spíše je důležité, aby byly kvalitní a pružné proutky, které se nelámou. Na koledování jsou nejlepší pomlázky tak od 80 do 130 centimetrů. Z těch větších jde sice strach, ale o to horší je pak manipulace s nimi. Dělávám občas i takové malinké patnácticentimetrové „vrhací" pomlázky. Když na děvčata nedosáhnu tou normální, tak ty malé pak po nich vrhám. Jde ale jen o legraci. Nejlepší je pomlázka, na které se dá udělat uzel, strčit do kapsy a nenápadně tak proklouznout mezi děvčata.

Proč pletete tak velké pomlázky? Dělal jste je poprvé nebo už s tím máte zkušenost?
Chtěl jsem svou troškou přispět k velikonoční výstavě na Kantůrkovci ve Velešíně, kterou každoročně pořádá Společnost přátel města Velešína a tak mě napadlo uplést dlouhou pomlázku.

Z jakého jste je pletl proutí a jakým způsobem jste obří pomlázky vlastně pletl? Pomáhal Vám s nimi někdo?
Pruty jsou z lísky, protože jsem zatím nenašel vrbu, která by měla tak dlouhé proutí. S pomlázkami mi pomáhal otec Ivan Kozák, jinak bych to asi nezvládl. Pomlázku jsme pletli tak, že jsem horní konec pověsil za okap u stodoly a pletl ji ze žebříku. Pode mnou stál otec a zaplétal dolní konec pomlázky. Ta letošní byla tak dlouhá, že výška stodoly už nestačila, nestačil ani nejvyšší strom, který byl na zahradě, tak jsme ji pletli na zemi spolu s mou přítelkyní Janou Netočnou.
Utahování pomlázky je fyzicky náročné, musí se dávat pozor, aby se nezlomily jednotlivé pruty nebo dokonce prsty. A odpočinout se může až na konci, protože jak se to pustí a rozplete, může se začít od znova. Nejhorší je omotávka na rukojeť, na tu se použije tak šest rozpůlených proutků.

Pletete pomlázky i pro jiné lidi?
Když mě o ní někdo požádá, rád mu ji upletu, ale spíš se ho to snažím naučit. Při koledování občas mívám upletené ty vrhací pomlázky, které pak nechávám děvčatům, jako suvenýr.

Chodíte ještě koledovat? Drží se podle Vás tahle velikonoční tradice nebo spíš upadá?
Chodím koledovat spíš jen v rodině a u přátel, kvůli tradici. Koledování nejen na Velikonoční pondělí už není, co bývalo. Dřív chodilo po vsi a náměstí spoustu malých i velkých koledníků, přednášeli říkanky a radovali se z každého vajíčka, které vykoledovali. Občas dostali i nějakou tu korunu. Dneska už děti ani neví, že se koledovat chodilo s řehtačkami už na Zelený čtvrtek a když v pondělí místo peněz dostanou vajíčko, jsou z toho otrávené. Ale jsem rád, že se ještě najdou tací, kteří velikonoční svátky slaví poctivě a udržují všechny tradice.
Pánové by si ale měli uvědomit, že velikonoční pondělí není den, kdy můžou jednou do roka legálně zmrskat pomlázkou své dámy. Pomlázka je od slova „pomladit" a chlapci je vyšlehávali proto, aby svěžest, mladost a zdraví pomlázky z čerstvého proutí předali děvčatům, aby byla zdravá, pilná a veselá po celý rok.

Autor: Zdeněk Zajíček, Miroslav Pech