Oslavy si užívali po celou sobotu Besedničtí. Zpěvem, ale i hodováním Besednice slavila sté výročí od povýšení na městys. Ráno Besedničtí slavnostně zasadili lípu, k pomníku katastrofy Na Poříčí položili květiny a kostel zažil mimořádně slavnostní bohoslužbu. Ačkoliv se ráno zdálo, že návštěvnost celodenního programu nebude nejlepší, už za pár hodin bylo všechno jinak.

Hlavní je pořádně vše připravit

Přípravy na oslavu významného výročí Besedničtí nezanedbali. „Přípravy byly veliké. Někteří si museli vzít i dovolenou, abychom to všechno stíhali,“ usmála se Eva Bícová z kulturního spolku Vltavín Besednice.

„Nakonec ale lidé začali přijíždět, což je opravdu moc fajn,“ usmála se jedna z organizátorek Eva Bícová z kulturního a zábavného spolku Vltavín Besednice.

Zajímavé bylo, že se oslav zúčastnili spíše lidé z okolí Besednice. Obyvatele městyse zůstávali doma. „Je to opravdu zvláštní, ale proč tomu tak je, to netuším,“ pokrčila rameny Bícová.

Hlavní veselí se soustředilo do sálu restaurace, kde se konala tradiční přehlídka heligonkářů. Ti mají v Besednici úrodnou půdu, jejich muzika je zde už letitou tradicí.

„Je to tady opravdu paráda. Kdysi jsem se sem přijel podívat a moc se mi tu zalíbilo. Výborné je to například také v Přední Výtoni. Tam jsou opravdu nádherné heligonky. Je to krásné, úžasné, ale zájem o tuto muziku upadá,“ posteskl si muzikant Jaroslav Dobeš z Českých Budějovic.

Podle jeho slov hráči na heligonky pomalu vymírají. Hrát na ně není nic jednoduchého a mladé už tato muzika takřka vůbec nezajímá. „Heligonkářů je čím dál méně. Ono se to nezdá, ale je to pravda. Je ale skvělé, že se dokážou takto scházet. Do Besednice opravdu jezdí lidé, kteří tu muziku mají rádi a rádi ji i hrají,“ řekl Dobeš.

Ten svoji lásku k tomuto typu harmoniky přenesl na svého syna. „I můj syn tady dnes zahrál. On hraje to, co si mnozí myslí, že na heligonky nejde ani zahrát,“ pochlubil se hrdý otec.

Hra na heligonku může být pro mnohé nedosažitelnou metou i z důvodů její ceny. „Heligonky stojí klidně i sto tisíc korun. Samozřejmě se dají ale některé sehnat i za 40 tisíc,“ řekl Dobeš. Levný nástroj to tedy není, podle slov muzikantů ale za tu radost stojí.

Dost těžko se v dnešní době shání pro heligonky i servis. „Opravit dnes heligonku, to už umí opravdu málokdo. Je to těžká činnost. Svým způsobem umění,“ řekl Jaroslav Dobeš.

Mnozí heligonkáři si své písně zaznamenávají ve studiu, aby posluchači mohli oblíbené písničky poslouchat také doma. Svědčil o tom i stůl plný nahrávek v předsálí. Kdo heligonkám příliš nefandí, mohl si užívat činnost úplně jinou – zabijačkové hody.

Návštěvníci Besednice si mimo to mohli prohlédnout řadu místních zajímavostí nebo se setkat s místními osobnostmi. Pod ruce se zvědavci chodili dívat například uměleckému kováři Ludvíku Ferenczimu. Ten se stal kovářem vlastně náhodou, na což dnes rád vzpomíná.

„Pracoval jsem jako zedník u firmy, která se věnovala opravě památek. Shodou okolností odešel kovář, takže sháněli jeho náhradu. Zkusil jsem to a už jsem u toho zůstal,“ zmínil s úsměvem na tváři Ferenczi.

Dnes má v Besednici svoji dílnu, nedostatkem práce v žádném případě netrpí. „Soukromě jsem do toho jít nechtěl. Byl jsem ale přemluven stavebními firmami. Někdo toto řemeslo samozřejmě dělat musí. Jsem tedy na stavební firmy napojen. Dodávají mi práci,“ řekl Ferenczi. „Jsem moc rád, že mám svoji dílnu. Že jsem ji dokázal dát dohromady.“

A jak se Besednickým ve své obci žije? „V Besednici jsem naprosto spokojený. Samozřejmě někdy někdo nadává na svého souseda, já ale nic takového říct nemohu. Například při stavebním řízení mi hodně pomohla sousedka, když přišla s tím, že jestli budu dělat hluk, přijde za mnou a já toho nechám. Podle mě jsou tu tedy sousedské vztahy vynikající. Není nač si stěžovat,“ řekl Ferenczi. „Však se tady všichni známe. Je to pohoda.“

S jeho slovy souhlasí i Eva Bícová. „Myslím si, že je tu opravdu pěkný život,“ tvrdí. Městys by podle ní mohl lákat i turisty. „Je tu nádherná muzika. Cyklisté zde naleznou různé stezky, i pěší se tu nudit nebudou. Návštěvníky zaujme určitě i kostel sv. Prokopa.“

Besednice má ale jednu nevýhodu. Do práce je odsud poměrně daleko. „Já například dojíždím do Českého Krumlova, kde pracuji v nemocnici. Není to blízko, ale s tím se nedá nic dělat,“ řekla Bícová.