Po několika letech odkladů a čekání začala na konci března letošního roku sanace jednoho z největších skalních masivů v Českém Krumlově, skály Pod Kamenem. Na otázky Deníku odpovídá Zdeněk Pejša, předseda představenstva odborné firmy, která sanaci zajišťuje.

Na kdy je stanoven termín dokončení a jak práce nebo jednotlivé etapy pokračují?

Termín dokončení je konec letošního roku. Jednotlivé fáze se mezi sebou prolínají. Nejdříve přišel na řadu průzkum a už v jeho rámci musely být některé nestabilní a velké kameny sneseny dolů. Ty nejproblematičtější partie už jsou tedy vyřešeny.

Teď musíme trochu přehodnotit projekt, protože jsme se nedohodli s některými majiteli zbývajících pozemků. Máme tedy očištěno, máme hotové kompletní geotechnické posouzení svahu, jsou navržena technická opatření.

Kdy začne samotná sanace?

Přibližně na začátku září. Ale ještě se musíme dohodnout s Národním památkovým ústavem v Českých Budějovicích. Jim se příliš nelíbí některá řešení, nejraději by zasíťovali celý svah, ale to není možné. Sítě totiž neřeší velké bloky kamene. Příští týden bychom chtěli památkáře vzít na slovenské Strečno, kde jsme také projektovali a sanovali, a připravujeme grafickou vizualizaci, aby bylo vidět, jak bude krumlovský svah nakonec vypadat.

Oni se trochu děsí záchytných plotů, ale ty tam budou potřeba. Navíc, až to za tři roky proroste zelení, nebude vůbec vidět, že na skále nějaký systém je. Ploty a bariéry totiž zmizí za porostem.

V jakém stavu skála Pod Kamenem je?

Někdy ve třicátých a šedesátých letech se skála údajně opakovaně odstřelovala, při tom došlo k narušení stability spodních bloků. Síť takový blok nechytí. Proto musíme nainstalovat mobilní bariéry, což jsou vlastně ocelové smyčky, které balvan zachytí. Některé části skály se budou podezdívat zespoda, kotvit, síťovat. K tomu ty mobilní bariéry.

Důležitá věc: cena. Vždycky se uváděly částky kolem osmdesáti, devadesáti milionů…

Výsledná cena se bude samozřejmě upravovat ve vztahu k projektové dokumentaci, která vzniká. Pořád se ale bavíme o částce kolem jednoho sta milionů korun.

Co je na tom tak drahého?

Je tu spousta drahého materiálu, všechno je to ruční práce na lanech pro horolezce. Není to tedy „zedník za devadesát korun na hodinu“, ale specialista s nějakou zkušeností a školením a zabezpečením. Všechen materiál musíte ručně vysmýkat nahoru, všechen odbouraný zas ručně dolů. A vždycky musíte pracovat tak, aby vám část materiálu nespadla a někoho nezranila. Materiály, které budeme používat, mají životnost sto let. I to cena zohledňuje.

Ministerstvo dopravy nyní hledá, kde ušetřit. Prý jste byli také osloveni?

Na příkaz ministra Bárty oslovilo Ředitelství silnic a dálnic všechny stavební společnosti na všech zakázkách. My jsme nabídli, že nebudeme čerpat rezervu, která činí deset procent a je na všech zakázkách ŘSD. A nabídli jsme i jedenáctiprocentní slevu s tím, že upravíme nějaká technická řešení, samozřejmě při zachování bezpečnosti provozu.