Tam v sobotu frymburský oddíl pořádal již šestnácté Mezinárodní mistrovství v jízdě na ruských bobech. Ačkoliv se soutěž snaží klamat rádoby vážnou tváří, jedná se samozřejmě o recesi. Ostatně, na jakých jiných závodech umí například Finové mluvit plynulou češtinou.

„No samozřejmě to myslíme smrtelně vážně. Vždyť je to největší zimní událost, která je zakončená velkolepou afterparty,“ zasmál se jeden z pořadatelů.

Potřebuji rukavice

„Prosím, prosím, nemáte někdo rukavice? Bez nich to nedám,“ sháněl před závodem ochranu před ledovým sněhem jeden ze závodníků.

„No fakt, jak je to ztvrdlý, tak je ten sníh ostrý. Ještě se zraním,“ bál se Petr Vašíček z Českých Budějovic, který přijel reprezentovat Českou republiku.

Pomocnou ruku, nebo spíše rukavici, mu ale nikdo nenabídl. Ochranu bylo tedy třeba hledat dole ve stánku s alkoholem. „Musím si dát pár grogů, to mě otupí a půjde to samo. A co, vždyť jsou tu záchranáři,“ měl jasno Vašíček.

Ostatně, díky grogu Vašíček nestihl ani potřebný trénink. Nebyl sám, kdo se potřeboval zahřát a na startovní rovinku byla cesta dlouhá.

„Takže jsem nestihl ani zkušební jízdu. Příště by si měli pořadatelé uvědomit, že je třeba dát bar i nahoru na start,“ pokáral organizátory český reprezentant, který se na závody letos přihlásil poprvé. „Přišla mi hláška na Facebooku, tak jsem neváhal. Ale ani nevím, co je hlavní výhrou. To je vlastně špatná motivace.“

Hlavní cena zajímala i Michala Kašpara, reprezentanta planety Země. I ten chtěl nějakou motivaci. „Jdu zjistit, jak je to s tou vystavenou vodkou. Hmm, ta by mě moc zajímala.“

Co jsou vlastně ruské boby? Bakelitové kryty od pouličních lamp. „Ne, samozřejmě jsme je nikde neukradli. Jsou tady k dispozici,“ smála se další soutěžící Simona Nováková z Týna nad Vltavou. „Závodím na nich poprvé. A jestli vyhraji? Toho se tedy fakt nebojím.“