Pro policisty každodenní rutina, pro mě hodina plná překvapení: včerejší zátah na prostitutky, postávající podél silnice E 55.

12:05: „Je to jako boj s větrnými mlýny,“ říká ve své kanceláři vedoucí Obvodního oddělení Policie ČR v Kaplici Vladimír Boledovič.

„Provozování a nabízení sexuálních služeb na veřejně přístupných místech zakazují vyhlášky Kaplice a Velešína, ale i Bujanova, Dolního Dvořiště a Stříteže. Z nich si ale prostitutky nic nedělají,“ vysvětluje šéf strážců zákona.

Pokutovat prostituci policisté nemohou. Porušení příslušné vyhlášky oznamují v souladu s literou zákona správním orgánům, tedy městským či obecním úřadům, který rozhodne o výši pokuty.

„Děvčata ale většinou mají trvalé bydliště tam, kde se nezdržují. A na přestupkové komisi, když dojde na placení pokuty, jsou zase bez peněz,“ dokresluje realitu Vladimír Boledovič.

Pustit mě musíte

Jediným nástrojem, kterým mohou policisté znepříjemňovat prostitutkám jejich „živnost“, tak zůstává zadržení na obvodním oddělení nejdéle na dobu 24 hodin.

12:20: S policisty Bořivojem Hedánkem a Lukášem Holubem usedáme do policejní octavie. „Touhle dobou to bývá slabé, prostituky se kolem silnice začínají objevovat až mezi třetí a čtvrtou hodinou,“ odhaduje naše lovecké úspěchy Bořivoj Hedánek. Každodenní represivní akce podle něj mají smysl.

„Šlo nám hlavně o to, vymýtit prostituci z Kaplice, což se nám, myslím, podařilo. Kolem silnice ale asi budou stát pořád, i když jim šlapeme na paty sebevíc,“ krčí rameny policista.

Na trase z Kaplice k Dolnímu Dvořišti a dále směrem na Vyšší Brod natrefí strážci zákona v tom správném čase až na patnáct prostitutek. Jsou mezi nimi hlavně mladší ženy do pětatřiceti let. Zima jim prý nevadí. A tma už vůbec.

12:35: Poblíž odbočky na Rožmitál na Šumavě vidíme dvě ženy, které berou do zaječích, jamile spatří policejní vůz. Vjíždíme na polní cestu a vydáváme se ke křoví, které se mohlo stát jedinou skrýší lehkých děv.

„Tak pojďte k nám,“ vyzývá prostitutky Bořivoj Hedánek. Zdá se, že pro jednu z dívek, jedenadvacetiletou Janu, je policejní kontrola už běžnou rutinou. V ruce už má připravený občanský průkaz.

„Vy jste tu nějaká nová, vás jsem ještě neviděl,“ říká policista směrem ke druhé z dívek. „Potřebuji vydělat peníze pro syna a mámu. Jinou práci zatím neumím,“ podává vysvětlení mladá žena.

Jana s prostitucí začala před třemi lety. „I když pocházím z Vysočiny, rozhodla jsem se pracovat na Kaplicku, protože tady mám nejvíce příležitostí k výdělku,“ vysvětluje.

Prostituci vnímá Jana jako prostředek, jak přijít rychle k penězům. „Zvláště když je hezké počasí,“ podotýká. Zároveň si však je vědoma rizik, která s sebou tato „profese“ přináší.

„Onemocnění, vražda… Jsem s tím smířená. Před dvěma lety jsem bydlela v jednom domě s holkou, jejíž tělo pak našli v lipenském jezeře. I tak chci ale u téhle práce zůstat. K zákazníkům se chovám slušně, a tak doufám, že se stejným způsobem budou chovat i oni ke mně,“ vysvětluje Jana.

„Jestli vás tady najdeme, až pojedeme zpátky, vezmeme vás s sebou na stanici,“ loučí se muži zákona.

Zapózuji i nahá

12:45: I prostitutky může potkat štěstěna. Nejedna z nich už se prý vdala do Rakouska, tedy do země, odkud pochází většina klientely lehkých děv, které se prodávají na Kaplicku.

U motorestu nedaleko Dolního Dvořiště postávají ve zhruba dvacetimetrovém rozestupu dvě ženy. Zastavujeme u první z nich, ta druhá na silnici stojí dál, i když musí tušit, co ji čeká.

„Tak vy čekáte na autobus?“ reaguje Bořivoj Hedánek na výmluvy prostitutky. „A v kolik jede? Nevíte? Tak proč tady čekáte?“ pokračuje policista.

Na dotaz, zda ví, že svým jednáním porušuje platnou vyhlášku, prostitutka odpovídá záporně. „Jakto, že to nevíte, když jsme vám to říkali snad už tisíckrát?“ nedá se strážce zákona.

Kamennou tvář si prostitutka zachová i ve chvíli, kdy je srozuměna s tím, že by příštích čtyřiadvacet hodin mohla strávit na policejní služebně. „No co, zavřít mě můžete, pustit musíte,“ reaguje.

12:55: Poslední prostitutka na trase nabízí své služby u odbočky na Dolní Dvořiště. Policistů už má evidentně dost. „Kradu? Zabíjím? Měli byste chytat někoho jiného,“ spílá jim. Dostává se jí odpovědi, že policie měří všem, kteří porušují zákony a vyhlášky, stejně.

Pohoršení však ve tváři mladé ženy vystřídá úsměv. „Co vás tak pobavilo?“ ptá se Bořivoj Hedánek. „Že zaučujete i tady pána,“ ukazuje na mě. Když odtajním svou identitu, přijde nečekaná reakce: „Tak si mě vyfoťte, třeba i nahou.“

Když sundavám krytku z objektivu, prostitutka otočí: „Nene, dělám si srandu. A moje jméno tam, prosím, také nepište.“