Před více než měsícem se na její rodový mlýn 
a sousedící pozemky navalila voda rozbouřené Polečnice bezmála do podobné výše jako v roce 2002.

„Voda se dostala až do dvora, naštěstí tentokrát ne do obytných prostor," dodala včera Anděla Činátlová.  Polečnice se tu vyvalila zpod železničního viaduktu a zaplavila okolí včetně nově postaveného betonového mostku.
Dodnes jsou tu znát místa, kde voda převzala vládu, poškozený zahradní domek, naplavený písek a podobně. 
A protože v dnešní době nikdo nedokáže odhadnout, zdali se něco takového nezopakuje třeba příští týden nebo zítra, rozhodla se Anděla Činátlová společně s bratrem Janem Neuberkem jednat.

Tak na okraji jejich pozemku vyrostla v posledních týdnech stěna ze starých železničních pražců. Bytelná dřevěná protipovodňová hráz by měla odklonit případnou další velkou vodu tak, aby měla menší šanci dostat se do domu a nebo napáchat další škody na zahradě.

„Víc jich už montovat nebudeme. Teď zbývá ještě vyplnit spáry pěnou a sešroubovat pražce v některých místech pásovinou," dodávají sourozenci k současnému stavu.
Nejsou jediní, kdo vzali osud svého majetku do svých rukou. Podobně se zařídili manželé Sváčkovi.


Sváčkovi žijí v Českém Krumlově poblíž hojně diskutovaného památkové chráněného historického mostku na Chvalšinské, který považují za pomyslný špunt, co kvůli svému prostřednímu pilíři může ucpat koryto téže Polečnice a vytvořit hráz. Voda má pak otevřenou cestu přímo ke Sváčkovým do dvora a do domu. A tak se i oni začali opevňovat, nainstalovali zpětné klapky, protipovodňové stěny a přizpůsobili dům tomu, aby jeho přízemím mohla voda beze škody protéct.

Podobnost čistě náhodná? Také nový mostek poblíž novosedelského mlýna má totiž prostřední pilíř. Jeho stavba skončila vloni, kolaudovaný byl na podzim a je koncipovaný jako přelivový. To znamená, že nemá prakticky žádné zábradlí, jen nízké betonové bloky a při zvýšené hladině Polečnice by neměl dělat problém. Už ale při prvním pohledu na něj je zřejmé, že je prakticky ve stejné úrovni, možná i trochu výše, než okolní břehy. Pokud jej tedy voda přeteče, stane se tak až poté, co zaplaví okolní pozemky. Podle Anděly Činátlové tu dříve stojící mostek prostřední pilíř neměl. „Most býval vyšší i delší," dodává a neskrývá názor, že nová podoba mostu k zaplavení jejich pozemku přispěla.

Starosta Kájova Bohumil Šíp připomíná, že stavbu nového mostku financoval Pozemkový úřad s Pozemkovým fondem. Dnes už tyto dvě organizace neexistují, sloučily se ve Státní pozemkový úřad. A k vlastnictví mostu jako takového –  obec má podle starosty smlouvu o věcném břemeni. „Nejsem odborník na mosty, ale takto byl navržen a schválen úředním stavebním procesem. Vzhledem k terénu tam snad ani nic jiného udělat nešlo," dodává Bohumil Šíp s tím, že jako viníka problémů vidí hlavně nezkrotitelnou říčku Polečnici, podél jejíhož toku prakticky neexistují žádné plochy, kam by se mohla bezpečně rozlít. Obec má už i u Povodí Vltavy objednanou kontrolu a pročištění břehů Polečnice.

To potvrzuje i Zdeněk Zídek, ředitel jihočeského Povodí Vltavy. S tím, že nejen Polečnici čeká revize. „Musíme v jižních Čechách po povodních projít a zkontrolovat celkem šest tisíc kilometrů vodních toků, k tomu máme pět tisíc staveb, které také musíme zkontrolovat. K dispozici na to mám sto šedesát lidí," naznačil Zdeněk Zídek.
Obdobné revizi se nevyhne ani novosedelský přílivový mostek.