Tvář vícebojaře Bedřicha Šupčíka, který získal v olympijském šplhu první českou zlatou olympijskou medaili v Paříži roku 1924, shlížela z plakátu na mladé muže, kteří se přihlásili do závodu pořádaném v sobotu v olympijském parku Rio Lipno. Bedřích Šupčík by měl jistě radost, že disciplína, v níž vynikal, nezanikla.

Závodníci soutěžili ve šplhu po laně bez přírazu, čili bez pomoci nohou, a startovali ze sedu. Už od pohledu je jasné, že jde o velmi fyzicky náročnou disciplínu. Přesto se do závodu přihlásilo hodně sportovců, mezi nimiž převládali členové různých oddílů Sokola. Mezi nimi například Marek Pustaj z ŠSK (školní sportovní klub) Palestra Praha, který vyšplhal do výšky osmi metrů v krásném čase 7,49 s.

„Jen počkejte, budou tu mnohem lepší," smál se.
Ukázalo se, že klub Palestra se na šplh specializuje. „Trénujeme někdo víc, někdo míň," říkal. „Já méně." Přitakal, že skutečnost, že se to mezi závodníky hemží sokoly, není náhoda. „Je to tradiční sportovní disciplína Sokola, takže jejich členové mají nejlepší průpravu. My využíváme lan v tělocvičně, trénuji asi tak třikrát do týdne. Ke šplhu člověk potřebuje silné ruce, záda – hlavně, jak se říká,´křídla´. Ale trochu i břišní svaly. Na druhé straně fakt je, že při tomto sportu docela trpí lokty."

I když je pořádný záběr, šplhat bez přírazu, prý se při šplhu z lana moc nepadá. Při olympijském šplhu muži klasicky šplhají do výšky osmi metrů, ženy do 4,5 metru. „Výjimkou je závod do 14 metrů, který se pořádá jednou do roka," přidal Marek Pustaj. „Tak se totiž šplhalo na první olympiádě v Aténách. Šplhá se ale i deset, patnáct a dvacet metrů, ale tu dvacítku udělá asi jen sedm lidí na světě, z toho je to pět Čechů a dva Francouzi. V současnosti rekord drží Aleš Novák, několikanásobný mistr republiky."

Se svým časem byl Marek spokojený. „Moc jsem netrénoval, a není to moc daleko za osobním rekordem 7,07 sekundy."