„Okolo Klece chodím nejraději. Máme tam chalupu. Chodím s babičkou odmala. Když jsem v patnácti hledala brigádu, tak jsme začali chodit celá rodina a dávali jsme je do výkupu v Lomnici nad Lužnicí. Teď chodím jen s babičkou nebo sama se psy. Někdy přijede kamarádka, vždy je příjemnější být s někým v lese. Vloni jsem moc v lese nepobyla, to jsem byla těhotná,“ říká třicetiletá žena, která už borůvky tolik neprodává, ale spíše trhá pro vlastní potřebu.

„Letos jsem byla párkrát. Zralé bývají dříve, než v červenci, teď se dobře trhají a jsou sladké. Později jsou zase přezrálé. A to se pak mačkají… Sbírám je hřebenem, který je větší, našla jsem ho na chalupě. Vejdou se mi do něho tak dva litry borůvek. Takže když ho naplním, tak rovnou odsejpám do většího kyblíku. Třeba babička má malý hřeben a odsejpátko na boku, pak je sype do kýble,“ vypráví Markéta Kyptová z Českých Budějovic.

Borůvky i na tvářích. O borůvkové líčení se zájemcům zručně postaraly Anna Kylianová (vlevo) a Eliška Hluštíková.
Borůvkobraníčko nabídlo borůvky na obličeji, ve zmrzlině a pivu i na knedlících

Jednu babičku má v Budějovicích. „Ta chodí na Budějovicku, ale občas za mnou přijede do Klece sbírat, protože v Kleci jsou opravdu krásné borůvky. Druhá babička je v Kleci, ale ta spíše přebírá, chodila se mnou dříve. Teď už se jí nechce, bojí se klíšťat,“ dodává s úsměvem. Sama si klíšťata z lesa nenosí. „Nejdou na mě, ale jsem očkovaná, protože jsem v lese často. Používám i spreje nebo olejíčky proti komárům. Ti jsou otravní,“ sdělila Markéta, která v lese vydržela i čtyři až pět hodin. Pak už ji ale bolí záda. „Chodím tak na dvě hodiny, začínáme třeba v sedm hodin ráno, protože přes poledne je horko. Ráno zase bývá hodně rosa. To záleží…Když prší, tak to také není dobré, lístečky jsou na bobulích nalepené a těžko se přebírají,“ popisuje s tím, že když přijde z lesa čistí je ručně na válu.

„Vybíráme nezralé a lístečky. Dělám z nich všechno, co se dá. Dáváme si borůvky s jogurtem, malej je má rád. Ale nejraději máme koláče. Zamrazujeme si je a děláme i marmelády. Já už většinou pak jen rozdávám úkoly,“ líčí s úsměvem maminka.

„Tomáškovi je rok, ten se mnou v lese ještě nevydrží. Takže musím mít hlídání. Občas jde se mnou i přítel Tomáš, ale ten rád konzumuje,“ vypráví. S babičkou letos přivezla z lesa i dvacet litrů bobulí. Sama zvládne pět až sedm litrů za dvě hodiny. „Záleží hodně, jaké jsou borůvky, a jestli už přede mnou někdo na místě byl,“ zamýšlí se Markéta Kyptová.