Brána do Novohradských hor se dál rozrůstá

Krásnou přírodou, bohatou spolkovou činností i masivní výstavbou nových domů a bytů vynikají Malonty.

„Obec je vstupní branou do Novohradských hor,“ odpovídají svorně starosta Vladimír Malý a místostarosta Mojmír Vrzal na otázku, proč by lidé měli za cíl svého výletu zvolit právě Malonty.

Turisté tady přitom nemusejí bloudit pouze jen tak, bez cíle, k dispozici je jim také nová naučná stezka, jež vede přímo z centra Malont na Jelení vrch. Zdejší krajina však skýtá pestré možnosti rovněž pro cykloturisty nebo houbaře.

Na sjezdovku i v létě

Na své si přijdou nejen vyznavači letního sportování, ale také lyžaři. Sjezdovku v malontské místní části Jaroměř provozují nadšenci z TJ Hraničář.

„Délka vleku je 250 metrů, k dispozici jsou dvě různě náročné tratě,“ popisuje jeden z nich, Pavel Majer. Doplnil, že lyžařský areál našel své využití i v létě, kdy se tady konají závody v běhu chrtů do svahu.

Nejen sportem či volnočasovými aktivitami však žijí Malontští. Někteří z místních obyvatel nyní kupříkladu dokončují stavbu svého rodinného domu. „Ve druhé etapě hromadné výstavby jsme nabídli celkem 27 zasíťovaných parcel, většina domů na nich už je zkolaudovaná,“ upřesnil místostarosta Mojmír Vrzal.

Nákladní auta naložená cihlami však křižovala obec i před osmi lety, kdy byla zahájena první etapa hromadné výstavby. V jejím rámci vyrostlo dohromady 42 domů a 32 bytů.

Všechny nabízené parcely byly přitom takřka okamžitě rozebrány. Mohla za to především cena zasíťovaných pozemků, která činila příznivých 40 korun za metr čtvereční. „Neříkáme tomu cena, ale poplatek,“ usmíval se Mojmír Vrzal.

„Takto příznivou cenu jsme si mohli dovolit i díky tomu, že obec v roce 1999 včas zareagovala na tehdejší situaci změnou územního plánu. Pozemkový fond tak do našeho vlastnictví mohl bezúplatně převést státní půdu. Některé parcely jsme ale také vykoupili od soukromých vlastníků,“ vysvětlil Vladimír Malý.

Masivní výstavba, která by měla pokračovat ještě zastavěním proluk mezi již stojícími domy v samotných Malontech i okolních osadách, splnila podle představitelů obce svůj účel.

„Naším hlavním cílem bylo omlazení Malont, a to se podařilo. Školka je plná, za pár let začne přibývat i žáků ve škole. Zatímco ještě v roce 1999 tady žilo 991 lidí, dnes už je to 1400 obyvatel,“ porovnal malontský starosta.

Živo je i v osadách

Vzkvétají i již stojící domy. To umožnila především bezúročná půjčka ve výši 800 tisíc korun od ministerstva pro místní rozvoj, která se stala základem pro obecní fond rozvoje bydlení.

Do něho pak obec odváděla ještě část peněz získaných prodejem bytového fondu a z takto naplněného měšce půjčovala lidem, kteří se rozhodli pro zateplení svého domu, výměnu oken, opravu střechy či přechod na ekologičtější způsob vytápění.

Malontští však nezapomínají ani na okolní osady. V Bělé, která každoročně ožívá sportovní poutí, vzniklo nové sportoviště i se zázemím, podobné by obec ráda v budoucnu vystavěla i v osadě Meziříčí. Podařilo se také obnovit bělskou kapli, prohlédl též rybníček na místní návsi.

„Asi jsme měli štěstí, že se v posledních letech vždy sešli zastupitelé, kteří měli spíše než politiku na zřeteli rozvoj obce,“ okomentoval zmíněné investice starosta.

Práce je málo

Ne vždy ale jde všechno tak hladce, jak by si Malontští představovali. Už od roku 2002 například marně usilují o to, aby Pozemkový fond převedl do vlastnictví obce pozemek pod jednou z místních komunikací, která doslova volá po opravě.

„To nás velmi mrzí, snad už se tedy tato věc konečně po letech pohne k lepšímu,“ věří starosta Vladimír Malý.

Do výšin se teď šplhají čísla vypovídající o nezaměstnanosti místních obyvatel. „Ještě za totality tady oborový podnik státních statků zaměstnával ve špičce až 860 lidí,“ vzpomněl Mojmír Vrzal.

Následnická firma, Bemagro Malonty, jež se specializuje na biovýrobu, dnes dává práci asi 40 lidem.

„Několik lidí zaměstnává i pila v Meziříčí, Jednota v místním obchodě, je tu i několik živnostníků. Hodně lidí jezdí za prací do Kaplice nebo nedalekého Benešova nad Černou.

Hospodářská krize však zasáhla i zdejší region, a tak například místní obyvatelé, kteří pracovali v Kaplici u firmy Kopp, která v prosinci zavřela své brány, si právě teď hledají práci,“ uzavřel malontský starosta Vladimír Malý.

Mezi Malontskými jsou stovky sportovců

„Naše obec není jen noclehárnou,“ řekl rozhodně malontský místostarosta Mojmír Vrzal v narážce na aktivní činnost místních zájmových sdružení. „Máme tady myslivce i rybáře, na 260 lidí pak sdružuje Tělovýchovná jednota Hraničář,“ vyjmenoval.

TJ Hraničář má hned několik oddílů – vedle tradiční kopané je to také florbal, stolní tenis, lyžování, volejbal, nohejbal a tenis.

Malontská tělovýchovná jednota, jež pod vedením Karla Pouberla oslaví v prosinci 50. výročí svého vzniku, však sdružuje i příznivce dalších pohybových aktivit v rámci Asociace sportu pro všechny.

Významným počinem členů TJ Hraničář je také tradiční červencový turnaj ve volejbalu nazvaný Malontské mixy. Letos se uskuteční již 12. ročník.

„Společně s hráči z okolních vsí jsme nejdříve jezdili na takzvané hobby turnaje do Dřevěnic. Tam jsme se dali dohromady s týmy z Bechyně nebo Tábora a řekli jsme si, že v takovém počtu bychom mohli své síly změřit i u nás v Malontech,“ vzpomněl na počátky dnes již tradičního klání jeden z organizátorů Roman Gloza.

Dobré zprávy se šíří rychle, a tak o soutěži zanedlouho věděly i další manšafty.

Paradoxem ovšem je, že ač obec díky turnaji každoročně odbíjenou doslova žije, zlaté časy tento sport v Malontech právě nyní nezažívá. „Už druhý rok hrajeme jen na nesoutěžní bázi, a to jsme dříve hráli okresní i krajskou soutěž. Zkrátka došli lidi,“ okomentoval současný stav Roman Gloza.

Jeho generace hráčů už prý na vrcholové sportování nemá věk a mladí zase nemají o volejbal zájem.

„V tomto směru má velikou úlohu škola, jenže mi připadá, že řada z nich se dnes specializuje hlavně na florbal, který podle mě v dětech zabije všechny všeobecné sportovní vlohy. Jinak řečeno – děti nejsou, a když už jsou, pak nehrají volejbal,“ uvedl Roman Gloza.

Situace by se prý mohla změnit díky mladým rodinám, které se přistěhovaly do nově postavených domů v obci.

„Je ale otázkou, jestli pak ty děti bude mít vůbec kdo trénovat. Lidi to tady dělají při zaměstnání a za buřta. Navíc v dnešní době, kdy se každý bojí o práci, už sportu nikdo nic neobětuje,“ zůstal u nejasné prognózy týkající se malontského volejbalu Roman Gloza.

I v Malontech vědí, co je láska ke koním

Ke koním našel Vlastimil Starý zalíbení už jako malý kluk. A vydrželo mu dodnes, kdy se pod jeho dohledem na lukách kolem jednoho z malontských statků prohání sedmadvacet koní.

O dvacet z nich se stará coby soukromý zemědělec, sedm čtyřnohých krasavců pak slouží členům místního jezdeckého klubu, který je tak trochu rodinným podnikem Starých.

„Dohromady je nás asi dvacet, ale já zajišťuji krmení pro koně a manželka tomu všemu šéfuje,“ usmíval se Vlastimil Starý.

S koni pracoval již za totality, když ještě fungoval statek v Bělé. Se změnou poměrů ale vše skončilo, a tak si pan Starý vzal zvířata k sobě na statek. Dnes kromě vlastního hospodářství učí lásce k těmto ušlechtilým zvířatům také mladé členy klubu, kteří sem přicházejí vždy po škole a také o víkendech.

„Jsem ještě ze staré školy, a tak u nás neexistuje, že děti přijdou a rovnou nasednou na koně. Hlavní je péče o zvířata,“ řekl Vlastimil Starý.

Malontští jezdci se na svět ze sedla nedívají pouze ve své obci, ale také na závodištích, kde se čas od času účastní parkurových klání.

„Účastníme se krajských přeborů i mistrovství republiky juniorů a mladých jezdců,“ pochlubil se Vlastimil Starý.

Vzápětí však dodal, že ač jsou Malonty krásným místem k životu, koňskému sportu tento kraj příliš nepřeje. „Hlavní závody se totiž konají zpravidla v Praze nebo Ostravě, což je pro nás trochu z ruky,“ objasnil „koňák“.

V malontském jezdeckém klubu mohou prohloubit svůj vztah ke koním také ti, již k tomu doposud neměli tolik příležitostí. „Pořádáme například vyjížďky s kočárem anebo na koních pro ty jezdce, kteří již absolvovali základní výcvik v jízdárně,“ vyjmenoval Vlastimil Starý.