Modrá brašna s logem České pošty. Zřejmě hlavní symbol letošního sčítání lidu, domů a bytů ukrývá mnohem více než jen sčítací listy, které Michaela Mazancová právě rozdává lidem v Dolním Třeboníně. „Mám tam také pepřový sprej,“ říká sčítací komisař, jak teď Michaela sama sebe každý všední den mezi 16. a 20. hodinou a o víkendech od 9 do 20 hodin přede dveřmi domácností představuje.

Zbraň proti případným agresorům, kteří pro celostátní sčítací akci nemají velké pochopení a svůj názor by chtěli dát najevo rovnou komisařům, však Michaela Mazancová ani nikdo z jejích kolegů zatím použít nemusel. „Jak se s tím zachází, bych věděla, dostali jsme návod, ale než bych pepřák vytáhla z brašny, už by asi bylo pozdě,“ směje se mladá dívka, zatímco se neúspěšně pokouší dozvonit na obyvatele domu poblíž školy.

„Většinou zvoním dvakrát, když u dveří není zvonek, klepu na dveře i okna. Doma nebývá v předem ohlášeném termínu přibližně čtvrtina lidí,“ sahá Michaela do své brašny pro formulář, do kterého kromě svého jména a identifikačního čísla vyplňuje také čas příští návštěvy. Pokud však ani po druhé návštěvě nikoho doma nezastihne, musí si obyvatelé domu vyzvednout sčítací listy na sběrném místě pošty, případně na telefonní lince 800 87 97 02 požádat o náhradní termín doručení.

Kam se vydat dál? Michaela hledá odpověď v mapě, na níž má barevně označeny jednotlivé části Třebonína – co jiná barva, to jiný den. „Na pondělí, kdy roznáška začala, jsem si naplánovala obejít třicet domácností, v dalších dnech padesát a o víkendu chci zvládnout sto za den. Ale vždy to podle plánu nejde,“ krčí rameny Michaela. Důkaz na sebe nenechává dlouho čekat.

„Zítra máte přijít ke mně. A potřeboval bych vědět v kolik,“ dohání komisařku muž, jenž do nedalekého obchodu vláčí basu prázdných lahví od piva. „Á, to je to druhé doručení,“ uvědomuje si Michaela poté, co se zeptá na číslo domu. „Mezi čtvrtou a šestou, jak máte napsáno na oznámení,“ odpovídá. „Ježišmarjá, a nešlo by to dřív?“

Posunu termínu návštěvy komisaře se prý muž dožaduje proto, že v ohlášeném čase bude v práci. Když se ale dozví, že dříve než ve čtyři hodiny komisaři do ulic vyrazit nemohou, rezignuje: „Tak já to nějak udělám.“

Další marné zvonění, doma nikdo není. Z domu naproti obchodu mezitím vybíhá žena středního věku. „Jdu si pro to sama, abych vám ušetřila cestu,“ směje se na komisařku.

V domě přímo vedle školy Michaela Mazancová zaznamenává první úspěch po delší době; zvonění totiž nebylo marné. „Dobrý den, já jsem sčítací komisař a nesu vám formuláře,“ volá Michaela na muže, který vykoukl za plotem. Zároveň ukazuje průkazku, kterou má pověšenou na krku – právě ta by měla lidem pomoci k tomu, aby pravé komisaře rozlišili od podvodníků, kteří by se pod záminkou sčítání mohli chtít vloudit do cizích domácností a tam krást. „I když hodně lidí mě podle fotky, kterou na průkazu mám, nemohlo poznat. Jsem tam totiž ještě blonďatá,“ směje se nynější hnědovláska Michaela.

Přitom z brašny vytahuje sčítací listy, neboť muž ze zahrady už došel k ní. „Dám vám jeden domovní list, potom bytový list a také čtyři sčítací listy osoby, když jste doma čtyři,“ vysvětluje. „A k čemu mi bude domovní a ještě bytový list, když bydlím v rodinném domě?“ ptá se muž. „Do domovního listu vyplňujete například to, zda je váš dům připojen ke kanalizaci, bytový list pak zjišťuje třeba vybavení domácnosti,“ trpělivě odpovídá Michaela Mazancová a na oplátku se ptá, jakou formou muž předá vyplněné formuláře zpátky.

Na výběr mu dává tři možnosti. Buď vyplnění přes internet, které je nejrychlejší i nejsnazší, neboť internetová aplikace uživatele vede krok za krokem, takže při vyplňování jen těžko udělá chybu. „Nebo vám můžu dát obálku, do které vyplněné sčítací listy vložíte a odnesete na poštu. Anebo se u vás mohu 26. března zastavit a formuláře převzít zpátky. To by ale někdo z domácnosti musel být doma po celý den, protože čas návštěvy nejde předem odhadnout,“ říká Michaela.

„Zkusím to přes internet. A když to nepůjde, odnesu vyplněné formuláře na poštu,“ přemítá muž. „To nejde, musíte si vybrat jen jeden ze způsobů, abych to mohla zaznamenat,“ reaguje komisařka. Sčítaný dá nakonec přednost počítači.
Jdeme dál. „Ježiš, ten je velkej,“ zděsí se Michaela, když otevře dveře jednoho ze stavení. „Je tam pes,“ vysvětluje a raději čeká, až si pro sčítací listy dojde někdo z domácnosti před dům.

„Myslela jsem si, že nám přivezli balík, na ten jsme se těšili víc,“ směje se ve dveřích protějšího domu Helena Zemanová. „Byla jsem toho názoru, že sčítání v dnešní době už není tolik potřebné, protože informací o každém z nás je všude dost. Ale je pravda, že třeba poznatky o vybavení domácností by se jinak zjišťovaly těžko,“ odpovídá na otázku, zda má sčítání lidu význam. „Formuláře jsem ještě nečetla, jsem sama zvědavá, co po nás budou chtít vědět,“ loučí se.

„Ani jsem si nepředstavovala, že to bude tak náročné – fyzicky i psychicky,“ svěřuje se cestou k dalšímu domu Michaela Mazancová, jež na poště pracuje jako administrátor – supluje vedoucí jednotlivých poboček pošt v okrese či pracovnice u přepážek po dobu dovolené a nemoci. „Sčítací listy sice roznášíme do osmi, ale pak musíme zpátky na poštu, kde údaje, které jsme si při pochůzce zapsali, diktujeme kolegům do počítače. Takže domů kolikrát nepřijdeme dřív než v půlnoci. A ráno zase do práce…,“ popisuje Michaela Mazancová.

Čas pokročil, venku se ochlazuje. „Dobrý den, jsem sčítací komisař a nesu vám sčítací listy,“ opakuje naučenou větu u dalšího domu Michaela. „To je od vás hezké,“ vítá ji Marie Švecová, která patnáct let působila jako poštmistrová v Kájově.

„Tu práci jsem měla ráda, ale sčítacího komisaře bych dělat nechtěla. Přes den v práci a po večerech ještě roznášet sčítací listy. To je tak pro mladé holky, když si chtějí přivydělat, anebo pro chlapy, kteří nemusejí obstarávat domácnost,“ směje se Marie Švecová.

Sčítání v regionu
Na Českokrumlovsku letošní sčítání lidu, domů a bytů zajišťuje celkem 58 komisařů. V záloze má Česká pošta, jež zajišťuje distribuci sčítacích listů, také dostatek náhradníků.