Nápis pod bustou Edvarda Beneše k Benešovým dekretům tehdy vyvolával nevoli především ze strany německy hovořících sousedů a spolků, ale mnohé z něho je aktuální i dnes. Proto se lidé ptají po osudu obou bust, které v současnosti hledají v hotelu Růže marně, a hlavně po tom, kde skončil onen prezidentův citát.

Kam se přestěhovaly obě busty, je známo. Jak tehdy Deník informoval, ujal se jich po smrti Jana Horala, majitele hotelu Růže a veterána 2. světové války, generální ředitel společnosti KOH-I-NOOR Hardmuth Vlastislav Bříza. Jan Horal totiž busty s jejich pamětními deskami této společnosti odkázal. Busty nyní stojí na pietním místě v zahradě českobudějovické vily této společnosti.

Martin Doležal, mluvčí společnosti KOH-I-NOOR Hardmuth, k tomu sdělil: „Pamětní desku, která byla původně pod bustou T. G. Masaryka, společnost věnovala zpět městu Český Krumlov. Deska byla osazena na veřejně přístupné místo na budovu radnice v Českém Krumlově. Pamětní deska, jež visela původně pod bustou E. Beneše, se nadále nachází v majetku společnosti KOH-I-NOOR Hardmuth a osazena nebyla.“

Busty zakladatelů samostatné Československé republiky, prezidentů T. G. Masaryka a Edvarda Beneše, nechal v roce 2004 na nádvoří hotelu Růže umístit tehdejší majitel tohoto hotelu, již zesnulý, plukovník Jan Horal, účastník 2. světové války. Jak v minulosti Deník informoval, obě historické busty pocházejí z dílny známého českého prvorepublikového sochaře, medailéra a malíře Josefa Pekárka, žáka Josefa Václava Myslbeka. Jan Horal tyto busty zachránil před zničením. „Koupil jsem je v době totality,“ vzpomínal Jan Horal.
Koupil je ve chvíli, kdy měly být roztaveny a podařilo se mu je propašovat za hranice republiky.