Od zimy neměla krajina šanci vyschnout," řekl vloni na počátku června při povodních Zdeněk Zídek, ředitel jihočeského Povodí Vltavy. Tehdy byla krajina skutečně doslova nacucaná vodou a jen těžko se dalo spočítat, kolik bylo před tím dní, kdy nepršelo, kdy svítilo slunce nebo foukal vítr? A jako by se to tehdy zakřiklo. Od té doby můžeme takřka na prstech počítat pravý opak, kolik toho napršelo, kolik toho nasněžilo. Jedním slovem, málo.

Jak už Deník několikrát informoval (například 10. ledna 2014), teploty na jihu dosáhly několikrát rekordu a zvláště zemědělcům dělá starosti nedostatek spodní vody. A nejen zemědělci, ale i zahrádkáři či zahradníci vědí v tyto dny své, byť mají někteří štěstí. Jako například Jiří Slovák, který provozuje zahradnictví v Českém Krumlově. „My máme výhodu v tom, že jsme v dosahu Polečnice, takže nestrádáme," dodal včera Jiří Slovák ovšem s tím, že hladina říčky je na odměrném sloupci zhruba o dvacet centimetrů níže, než bývá.

Zatím ale nevidí letošní vývoj jako katastrofální a stejně tak se 
k tomu staví i Zdeněk Zídek. Oba se však shodují v tom, že když nastane povodeň, ohrozí zpravidla jen určitý okruh lidí. Ale když přijde sucho, dotkne se všech.
„Hladiny, které máme, jsou normálními hladinami, na které se během jara dostáváme. Akorát jsme zvyklí mít nějaké zásoby ve sněhu. Ty letos tak velké nejsou," dodal včera ředitel Povodí Zdeněk Zídek.

Podle Zdeňka Zídka i podle statistických údajů zažila republika podobných roků, jako je ten současný, už víc a žádné katastrofální sucho během nich nenastalo.
V tuto chvíli by rozhodně nebylo zodpovědné uvádět jakékoliv černé scénáře a strašit lidi suchým rokem. Jak se totiž bude počasí vyvíjet, to v tuto chvíli nikdo neřekne ani říci nedokáže. „Vzpomeňme si na loňský květen a červen, týden pršelo a republika byla najednou pod vodou," připomíná Zdeněk Zídek.
Další otázky odpověděl Zdeněk Zídek přímo v redakci Českokrumlovského deníku.


Zmínil jste, že podobných roků už republika i region zažily několik. Můžete připomenout kdy?

Když vezmu Šumavu nad Lipnem, tak teď tam máme nějakých deset milionů kubíků vody ve sněhu počítáni i s tím, co nasněžilo. Ale například v letech 1998 a 1970 jsme neměli nic. V roce 1972 tam byl jeden milion kubíků vody ve sněhu, čili, skoro jako kdyby také nebylo nic. V roce 2008 tam bylo pět milionů kubíků, v roce 2007 dvanáct, takže velmi podobný stav tomu, co je teď. Přesto se stav vody nějak doplnil.

Jak je na tom Lipno s rezervními možnostmi?

Do úplného naplnění zásobního prostoru nám chybí 80 milionů kubíků. Do hladiny, která je v manipulačním řádu řečena jako minimální rekreační, kterou se budeme snažit udržet když to hydrologické podmínky dovolí, do té nám chybí 27 milionů kubíků. Připomínám, že v zásobách sněhu je nyní deset milionů, ale z tohoto množství přiteče tak třetina. Platí totiž třetinové pravidlo, že třetiny se odpaří, vsáknou, přitečou v dlouhodobém horizontu. Teď si ale myslím, že do Lipna přiteče ještě méně, než třetina, protože Mrtvý luh pojme hodně a není asi úplně nasycený. Tamní rašeliniště a Šumava pojmou letos asi víc, než jsme zvyklí. V zásobním prostoru Lipna tedy máme zhruba 170 milionů kubíků vody z celkových dvou set padesáti.

Dají se tato čísla nějak polidštit nebo k něčemu přirovnat?

Když si vezmete případ loňského června, tak bylo záležitostí nějakých osmi, devíti dnů, a Lipnem proteklo osmdesát milionů kubíků vody. Takže množství, které nám teď chybí.

Jinak řečeno, za pár týdnů může být všechno jinak?

Ano.

Viděl jsem v některých médiích titulky o hrozícím katastrofálním suchu přirovnávajícím současný stav k roku 1947, je vůbec zodpovědné něco takového prohlásit?

Vůbec ne. Samozřejmě, že nevidíme do budoucna. Je to jako s povodní. Také když nám nabíhají nějaké křivky, usuzovat z nich, že to bude katastrofická? To nejde. To je stejná alchymie, jako když dnes někdo řekne, že bude katastrofické sucho. Nikdo to neumí předpovědět, vypočítat, odhadnout. Žádné takové analogie na to nejsou. Ostatně, jak nám říkal vždycky pan profesor Vojtěch Broža, nejhorší je dělat opatření na základě předchozí povodně, protože ta příští bude stoprocentně jiná. A pan profesor Broža je jeden z největších evropských odborníků na vodní hospodářství a přehrady.

Co se tedy teď v tuto chvíli s tím dá dělat, než čekat na déšť?

Především, zatím ještě nejsme v situaci, kdy by bylo nutné s tím něco dělat. Samozřejmě, pokud by ta situace došla dál, tak jediné, co se s tím dá dělat je zavést úsporná opatření. Vodu si nevyrobíme. A jsme u toho, pak už je to politikum. Omezit a rozhodnout, co je pro společnost důležitější. V případě povodně se pak rozhoduje o tom, co je možné ohrozit, co je naopak důležitější, co je méně důležité. A to ať při stavbě protipovodňových opatření nebo řízení té dané aktuální povodně, protrhnout hráz uměle nebo ji nechat protrhnout samu, začít vypouštět, nezačít, riskovat. Vždycky se něco obětovat musí. Některá tato rozhodnutí se dají do jisté míry předepsat, to jsou ony manipulační řády.
Ale k tomu čekání na vodu? Takhle to má lidstvo v celém svém bytí. Vždycky čeká na to, co příroda udělá, ať je to vítr nebo voda.


Teď jste vlastně v opačné pozici, než bylo zvykem. Dříve bylo nutno spíše upouštět vodu z přehrad, teď je upuštěno a zdali voda přiteče, to je otázka?

Ještě ne, ale je k tomu nastartováno.

Je možnost upustit ještě víc vody, v případě, že by nepřitekla?

V zásobním prostoru máme ještě k dispozici 190 milionů kubíků. S tím bychom měli i přes sezónu vyjít. Sice by to byla asi nepříjemná situace nahoře na nádrži. To jsou pak metry bláta, než dojdete ke hladině. Druhou věcí by pak byla kvalita vody. Malé akvárium se vám zkazí dříve a snadněji, než akvárium velké.

Nehledě na to, že místa, odkud voda do Lipna přitéká, se mění. Vždyť už při příjezdu do Českého Krumlova kolem Chabičovic jsou při dobré viditelnosti v dálce vidět šumavské kopce, které dříve byly zalesněné a teď se lesknou holými zasněženými pláněmi?

Tyto porosty zadrží asi o třetinu méně vody, než porosty vzrostlé. To pozorujeme na rychlých průtocích a na tom, jak se v těch místech řeky chovají. Druhou věcí je, že dochází k odnosu dusíku. Přitékající voda ho má víc, protože jej stromy nespotřebovaly. Samozřejmě, že se to do kvality vody projevuje, to je prokázané.
Ale s tím suchem je důležité si uvědomit jednu věc, o níž se příliš nemluví. Povodeň se dotkne jen lidí zpravidla žijících poblíž vody, sucho se ale dotkne všech. I toho, kdo žije na kopci. Sucho je větším nebezpečím. Já vím, že nás zatím kromě toho roku 1947 tak citelně nepostihlo, aby z toho vznikla obecná bída, ale je to o prioritách. A prognózy jsou v našich končinách spíše o tom, že bude větší sucho, než vody přebytek.
Zajímavé je, že díky zmiňovaným 190 milionům kubíků, které Lipno má v rezervě, může ještě stále vypouštět šest kubíků za vteřinu. A to do té doby, než začnou úsporná opatření. Kdyby tu Lipno nebylo, tak méně, než šest kubíků teče pod Lipnem skoro sto dní v roce. Třetinu roku by teklo ve Vltavě méně vody, než vypouštíme. Většinou v létě. Dovedete si představit, že by Krumlovem protékalo třeba jen dva a půl kubíku vody ve Vltavě? Minimum je dnes tak kolem osmi kubíků. To by se tu řeka ztrácela, pro mnoho lidí by to bylo nepředstavitelné.

Je tedy nutné s vodou hospodařit. Jaká je ale cesta? Stavby nových přehrad?

Ano, ale to je opět politické rozhodnutí. Existoval takzvaný Směrný vodohospodářský plán, tuším někdy z roku 1973, do kterého byly zanesené územně hájené profily. (Místa, která byla vhodná pro stavbu nových přehrad. Poznámka redakce) Ty se musely respektovat, nesmělo se tam stavět a podobně. Na Horní Vltavě byl původní počet chráněných lokalit 22, zbylo jich osm. V celém státě jich bylo 186, zbylo jich 69. Chápu, že na leccos můžeme změnit názor, ale tohle byla podle mne hloupost. Šmahem říkat, že je nepotřebujeme, bez jakéhokoliv prověření, to je lehkovážné.