Proslula především svým nezaměnitelným stylem při tvorbě soch, sošek a dalších děl z keramiky. V Českém Krumlově je však Vladimíra Konvalinková známá i coby někdejší zastupitelka, zakladatelka pěveckého sboru Perchta anebo cvičitelka jógy.

Tvůj dům na Latránu byl vždy naplněn bohatým společenským životem. Vzpomínám i na první shromažďování Občanského fóra v listopadových dnech 1989. Jak se žije a soukromě obchoduje se svým a dceřiným uměním na nejrušnějším místě města dnes?

Ještě před revolucí sloužil náš obývák jako místo pro setkávání kulturních osobností a také disidentů. Teď už to v době svobody projevu není nutné. V posledních letech v okolí našeho ateliéru přibývá zlata, jantaru, matrjošek a kýčů. Za tím vším se náš ateliér trochu ztrácí. S odlivem západní klientely a přibýváním asijských turistů je stále těžší se uživit. Svým výtvarným projevem se jim nechceme přizpůsobovat. Budoucnost ukáže, co bude dál.

Byla jsi iniciátorkou založení dámského pěveckého sboru Perchta. Jaký máš pocit z dalšího života tohoto elegantního seskupení?

Letos je to už dvacet let, co jsem sbor zakládala s Ludmilou Blochovou. Od ženského sboru a lidové písně vyrostla Perchta pod vedením Šárky Kodýmové ve smíšený sbor s žánrově bohatým repertoárem. Sama si zvlášť cením setkání s dnes již zesnulým skladatelem Zdeňkem Lukášem. Jeho vztah k našemu sboru byl velice srdečný. Ve sboru Perchta jsem se před dvěma lety setkala také s mladičkou sbormistryní Zdeňkou Litvanovou. Díky ní je pro mě teď zpěv opravdovou radostí. Ačkoliv už nezpívám v Perchtě, ale pod Zdeňčiným vedením ve sboru Musica Divina. Zaměřujeme se na duchovní hudbu, a to mi vyhovuje. Sboru Perchta vedenému Josefem Zaplatílkem přeji mnoho let úspěšného muzicírování a radosti z hudby.

Nejenom ducha, ale i tělo pravidelně cvičíš v hodinách jógy, kde jsi i cvičitelka. Jak jsi spokojená se zájmem o tuto kultivační disciplínu ve městě?

K józe jsem se dostala přes bolavá záda a postupně jsem přejala celou filozofii. Bez ní bych určité životní situace zvládala hůř. V Krumlově je v současné době šest kvalifikovaných cvičitelů a 120 cvičenců v šesti kurzech. Největší zájem je o cvičení proti bolestem zad. Dík patří našemu městskému úřadu, který pro cvičení poskytl prostory.

Na různých festivalech a kulturních aktivitách obyvatel se finančně podílí město. Postupně se jako největší vykrystalizoval festival jisté pražské firmy. Jeho podpora bývá ze strany radnice každým rokem větší. Připadá ti tato skutečnost tak absurdní jako mně? Znáš nějakou jinou soukromou firmu, které je její činnost dotována z městských peněz?

Ano, připadá mi to stejně absurdní jako tobě. Bude to tím, že máme jiné priority než většina naší politické reprezentace, která má konečné a rozhodující slovo při rozdělování finančních prostředků na kulturu.

Kdy jsi pochopila, že pod termínem provedení protipovodňových opatření se rozumí zničení přirozených břehů donedávna tak krásné řeky Vltavy? Co říkáš tomu, že hodlají obdobně zničit i Polečnici, aby nepropadly evropské peníze?

Dodnes prožívám opravdové zděšení, když stojím na Lazebnickém mostě. Víš, že Vltavě pod Joštem přezdívají Krumlováci „bazén“? Už utekly i kachny, protože nemají kde hnízdit. S Polečnicí se to nestane! Pevně věřím, že představitelé města najdou způsob, jak tomu zabránit, a budou akceptovat názor lidu.

Jakou vyznáváš hierarchii hodnot?

Představ si pyramidu. Na vrcholu je etika a pod ní všechno ostatní. Kdyby etika zavládla ve všech aspektech lidského konání, byl by ráj na zemi.

Máš tři krásné a zajímavé dcery, tuším, že čtyři vnoučata. Jak zářnou budoucnost pro ně očekáváš v zemi, kde nemizí korupce a zločinnost? Jak je fascinuje televize plná násilí?

Korupce a zločinnost byly, co svět světem stojí. Možná dříve byly tyto negativní vlivy více vyvažovány křesťanskou duchovností. Děti a mladí, kteří nemají pevně vytvořen žebříček hodnot, jsou hlavně televizí směřováni ke zločinnosti a násilí vnímají jako něco normálního. Já se snažím svým dětem a vnoučatům říkat, že to normální není.

Po roce 1989 ses angažovala v regionální politice. Můžeš popsat své zážitky z té doby?

Byla jsem zastupitelkou města sedm let. V době porevoluční, době privatizace, restitucí, obsazování postů, rozvoje soukromého podnikání a ekonomického rozmachu. Byli jsme zavaleni informacemi a velmi závažnými rozhodnutími. Bývala jsem často vyčerpaná a rozladěná, protože jsem si kvůli svým postojům s mnoha zastupiteli nerozuměla.

Jak se ti líbí krumlovské slavnosti? Jak se ti při nich zvedne obchod?

Slavnosti pětilisté růže mám ráda. Mají svůj vývoj a patří do našeho města. Mého obchodování s keramikou se nedotýkají. Je spousta dobré keramiky ve stáncích na trzích.

Myslíš, že se do ulic zas vrátí pouliční muzikanti? Údajně byli před časem radnicí zakázáni, protože policie nepozná rozdíl mezi muzikou a žebrotou.

Pouliční muzikanty mám ráda, patří ke koloritu města. Někdy to stojí za to, když třeba hrají studenti konzervatoře. Jedou vodu a jen tak chvíli muzicírují na ulici a vybírají do klobouku. Bohužel, i chudoba a žebráci patří do sociálního spektra společnosti. Mrzí mě jen, že tento fenomén představuje v Česku tak vysoké procento.