Muži – lovci, ženy – sběračky. Jednoduchá, prostá diagnóza.

Herec Jan Holík, jenž až k slzám v sobotu rozesmál diváky, krumlovské publikum rozhodně nešetřil. Vrežii Patrika Hartla sehrál kus Roba Beckera s příznačným názvem Caveman. Nadmíru populární představení, které takřka laboratorně zkoumá mužskou a ženskou podstatu, vzájemné rozdíly nebo neshody, ale i neskutečné a milé doplňování se, bylo v sobotu večer vyprodané. Jan Holík se podělil o své pocity.

Před čtyřmi lety jste měl ve zcela výjimečné a slavné one man show za sebou již čtyři sta repríz. Kolikrát jste byl v roli jeskynního muže?

Osobně mívám tak asi sto repríz za rok, tudíž už budu mít za sebou hodně přes osm set představení Cavemana; asi tak osm set padesát.

Jak je to náročné hrát pořád dokola jeskynního muže, při němž ztvárňujete typické archetypy mužů i žen?

Není to únavné. Naopak, je to pro mě stále velmi příjemné. Představení se mění podle toho, jaké je publikum – a to je dost odlišné. Přijedu­li do kteréhokoliv města, diváci jinak reagují, jinak nebo jindy se smějí. I když má Caveman svůj scénář, s publikem neustále mluvím – vstupuji s ním do dialogu. Pak záleží, jak je kdo spontánní, kdo co řekne a podobně.

Caveman, ačkoliv se na světě od pravěku takřka nic z hlediska archetypů nezměnilo, muži zůstali lovci a ženy sběračkami, vás tedy pořád baví. Lidi pokaždé rozesmějete. Jak se cítíte vy jako herec?

Vždycky je představení nové, což je fajn. Nejhorší je ale, když někam dojedu, tak jsem sám v šatně, sám na sebe koukám do zrcadla. Snažím se rozcvičit a rozmluvit, dobít si energii.

Hrajete hodně rychle, ale stačíte i improvizovat. Co různé interakce s diváky?

Kupříkladu v Praze jsou lidé zvyklí, že představení frčí, ale ve městech, kde nemají svoje divadlo, publikum není tolik otevřené. Pak je problém, protože lidé v hledišti jsou méně přístupní.

Hra je vtipně napsaná, sklízí úspěchy nejen na Broadwayi… Můžete zmínit nějakou „hlášku", či cosi zábavného, co „zabírá"?

Kromě jiného dobře fungují čistě mužské teritoriální místnosti. Ptám se, jaké mají, jestli je vůbec doma mají. Je pravdou, že za ně většinou začnou odpovídat jejich ženy nebo partnerky. Divačky způsobí velkou srandu, protože chlapi se potom různě ohrazují. Dochází ke třenicím mezi pohlavími, ale všichni se dobře baví. Jednou se mnou mluvila paní z hlediště tak dlouho, že jsem ji nemohl zastavit. A to jsem jí vysvětloval, že jsem se ptal pánské části publika. Zabralo až to, když jsem jí řekl, že si příště koupím já lístky na ni.

Komických situací jste jako Caveman jistě zažil více…

Třeba když jsem se ptal na mužské teritoriální místnosti, tak v Českém Krumlově chlapi odpovídali, že mají za takové prostory sklep, kotelnu, dílnu či garáž. Ale jinde na mě jeden muž vybafl lednici. Představíte si stát chlapa v lednici? To je přece blbost. Někdy je někdo kromě lednice zavřený ve špajzce nebo v gauči, někdo stojí také v televizi.

Jak se vy sám díváte na téma konfrontace moderní technické doby a jeskynního muže?

To je naprosto jednoduché. V podstatě se nic nezměnilo. Celé představení je právě postavené na tom, že muži byli lovci a ženy byly sběračkami. Tyto instinkty se u nás vůbec nezměnily. K pravěkému jádru se pouze našly moderní prostředky. Jeskyně je tedy i v současnosti aktuální.

Jaké rekvizity používáte k tomu, abyste vtipně překlenul staletí, ba tisíciletí?

Na pódiu používám jako paralely k lovectví a ke sběračství oštěp, který je udělaný z mopu na vytírání a nože, nebo peřinu, která vždy umí spojit dva lidi dohromady, pak kokosové ořechy, jejichž využití je flexibilní – na hlavě i na hrudníku. Důležitý je velký nákupní koš, což je jedno z hlavních znamení celého představení a symbolů konzumní doby. Bubnuji na plastový barel na vodu. Mezi atributy pravěkého muže nechybí ani rybářská sedačka. Všechny věci korespondují s ním, akorát jsou vybrány ze současnosti.

Co vám představení umožňuje? Kam se dostává herec?

V divadelní hře Caveman se mi toho mixuje více. Mohu vidět své rodiče a prarodiče. Jejich soužití jsem viděl samozřejmě jako dítě, tudíž jsem je neznal jako partnery. Ale svoje vztahy mohu prožívat naprosto přesně. Podepsal bych, že ty principy, které ztvárňuji na jevišti, fungují. Lze dohledat podobnosti například při nakupování, výchově dětí, sledování televize nebo při konverzacích.

Kdo se kromě vás nebo Jakuba Slacha objevil v České republice jako Caveman?

Skvěle s ním dříve improvizoval Jaroslav Dušek.


Autor: Deník / Pavel Pokorný