Ostré zazvonění utíná hlahol, kterého je budova kaplického gymnázia a střední odborné školy ekonomické první den po prázdninách přeplněna. Aby ne, studenti si mají co říci – probírají zážitky z dovolené nebo z brigád.

Jen ve třídě, do níž se vchází dveřmi označenými nápisem OA 1, je klid. Studenti prvního ročníku oboru obchodní akademie se totiž mezi sebou zatím příliš neznají.

„Obchodní akademie je škola odborná. Proč jste si ji vybrali?“ pokládá třídní učitelka Zdeňka Lovčí krátce po začátku hodiny první otázku. Ač nesouvisí s předměty, v nichž je Zdeňka Lovčí jako doma, tedy češtinou a němčinou, osmnáct párů očí marně pátrá po nápovědě. Možná usilovněji, než kdyby padla otázka týkající se německých nepravidelných sloves.

„Rád bych na vysokou školu, třeba na práva,“ zní první odpověď. „Tak to jsi tu špatně, měl sis vybrat gymnázium. Na obchodní akademii budete mít všeobecné předměty pouze v prvním ročníku, pak už zejména ty odborné,“ trpělivě vysvětluje Zdeňka Lovčí. „A budu vám tykat, ostatním studentům sice vykám, ale vy jste moji,“ podotýká záhy.

Na tuto zprávu jako by studenti čekali, neboť možnosti jejich budoucího uplatnění náhle začne vykřikovat jeden přes druhého: „Účetní, sekretářka, úřednice v bance…“ Jasnou definicí vzápětí udělá dohadům přítrž sama učitelka: „Při studiu se budete pohybovat hlavně ve sféře věd ekonomických, vaším chlebíčkem bude také matematika nebo psaní na stroji.“ „No, tak to abych šla pryč rovnou,“ ozve se poté z lavic.

To už se ale studenti dívají do rozvrhu, podle něhož se následujících deset měsíců budou řídit. Zdeňka Lovčí jim vysvětluje význam zkratek jednotlivých předmětů i jmen učitelů. „A kdo je tohle? Aha, na ekonomiku vás bude mít nová kolegyně, která nastoupila dnes,“ úspěšně zapátrala v paměti Zdeňka Lovčí.

Čistě smazaná tabule se po chvíli začne plnit termíny prázdnin, na něž se studenti v právě započatém školním roce mohou těšit. „To je volna, vy vůbec nebudete ve škole,“ komentuje dlouhý seznam Zdeňka Lovčí. Nesouhlasné mručení studentů na sebe nenechá dlouho čekat. Snad je alespoň trochu uklidnila informace, že poprvé si odpočinou již od 27. do 29. října, kdy je čekají podzimní prázdniny.

Data z tabule si budoucí ekonomové přepisují do studijních průkazů, které se na příští čtyři roky stanou vizitkou úspěšnosti jejich studia. „Do průkazu jste povinni zapisovat si známky sami. Ale ne jen ty dobré, aby se pak maminky a tatínkové při rodičovských schůzkách nedivili,“ varuje Zdeňka Lovčí.

Studentům se dostává i poučení o náležitostech omlouvání absencí v hodinách; překvapí například informace, že za rodinné důvody nepřítomnosti ve škole se považuje pouze účast na svatbě nebo pohřbu. „Ovšem chápu, že těch důvodů může být mnohem více. Proto mi vše říkejte na rovinu, náš vztah musí být založen na upřímnosti,“ apeluje na „svých“ osmnáct dětí Zdeňka Lovčí.

Ano, svých, vždyť za jejich mámu se ještě před první hodinou označila sama. „Hlavně zpočátku se musím o žáky starat jako o své ratolesti. Seznámit je s chodem školy, ukázat, co a kde si mohou zařídit, ale tak trochu je vést i při studiu, neboť přechod ze základní na odbornou střední školu je pro ně poměrně zásadní změna,“ zdůvodňuje.

A skutečně, na některé rady došlo již v průběhu první hodiny: na oběd se nechodí ve skupinkách jako na základní škole, ale každý se jde najíst individuálně, klíčky od šatních skříněk studentům ještě během dneška předá sekretářka školy, přičemž každý pak za svůj klíč zodpovídá, a služba musí na každou hodinu přinést třídnici, mazat popsanou tabuli, zjišťovat, kteří spolužáci právě chybějí, anebo registrovat změny v rozvrhu.

„Vše to máte vypsáno na nástěnce,“ ukazuje Zdeňka Lovčí na zadní stěnu žlutou a oranžovou barvou vymalované třídy, kterou útulnější dělají i květiny v oknech.

Po dlouhé promluvě třídní učitelce vypovídá službu její hlas. „A je tu první následek dlouhých prázdnin, nejsem zvyklá mluvit,“ směje se a odchází do kabinetu svlažit si hrdlo. Toho studenti rázem využijí k výměně prvních dojmů. „Nelituješ toho? Proč jsem nešla jinam?“ padají konkrétně mířené, ale i řečnické otázky. „Já chci jít domů a spát ještě aspoň osm hodin,“ zazní z úst drobné dívky.

Po zazvonění zvěstujícím konec hodiny už ale zaznívají mnohem smířlivější názory. „V Kaplici se sice podle mého názoru nic moc neděje, ale ve škole je to hezké. Obchodka na mě zbyla, je to takový neutrální obor. S matikou jsem problémy nikdy neměla, tak snad mi půjdou i ekonomické předměty,“ zamýšlí se studentka Hana Švancárová z Chvalšin. „Je to tu fajn, i třídní se zdá být sympatická,“ dodává její spolužačka Veronika Illeová z Větřní.