Ročně projde Psychiatrickou léčebnou Červený Dvůr na Českokrumlovsku zhruba sedm set lidí z celé republiky, kteří se potýkají s nějakou závislostí, sto devět zde může být i hospitalizováno. Díky pomoci z fondů EU tu vzniklo moderní ambulantní centrum.

Primář a ředitel psychiatrické léčebny Jiří Dvořáček uvedl, že za tímto účelem zrekonstruovali polovinu původního objektu Bažantnice o celkové užitné ploše 124 metrů čtverečních. „Udělali jsme zde ambulantní centrum, kde se nachází pracoviště jak lékařské, tak i adiktologické,“ řekl s tím, že k jeho vzniku pomohla dotace z Integrovaného regionálního operačního programu ve výši přes 4,25 milionu korun.

Dalších 750 tisíc získala léčebna z veřejných zdrojů. Evropskou podporu přitom považuje za velmi důležitou. „Kdybychom dotaci nedostali, doba realizace tohoto záměru by se prodloužila,“ vysvětlil primář.

Zdroj: se svolením MMR

Zkracuje délku pobytu pacientů

Nové ambulantní centrum má přispět ke zkrácení délky hospitalizace pacientů. „Léčba závislostí byla tradičně ústavní, koncentrovaná do léčeben nebo do nemocnic, jako jsme my. Poslední dobou se to ale mění. Někteří lidé mohou pouze docházet do ambulancí a přitom žít normálním životem. A to byl náš cíl,“ přiblížil.

Nové a lepší přístroje nepomáhají jen při akutních zásazích, ale slouží také v oblasti diagnostiky a návazné péče
VIDEO: Kvalitnější péče v Příbrami. Nemocnice zmodernizovala sály i laboratoře

„Když v minulosti tyto programy pro léčbu závislostí vznikaly, lidé byli skutečně v debaklu. Přišli o práci, rodinu, a tak se možná v mnoha případech zase tolik nestalo, když byli hospitalizováni na čtyři pět měsíců, někdy i déle. Dnes jsou ale lidé daleko edukovanější, jsou si vědomi škodlivosti alkoholu a drog, takže k nám přicházejí dříve. Plno věcí jim v životě funguje, což bychom v případě hospitalizace zastavili a uvrhli je tím do jakési regrese. Když má pacientka malé děti, je to těžko řešitelná situace, pokud by měla nastoupit na čtyři až pět měsíců na léčení. Ambulantní programy jsou proto jedinečná šance, jak zachovat, co funguje, a nezhoršit to. Kromě toho je v psychiatrii obecně lepší, aby terapie probíhala v původním prostředí během reálného života, nikoliv ve skleníku,“ vysvětloval.

„Udělali jsme zde ambulantní centrum, kde se nachází pracoviště jak lékařské, tak i adiktologické.“
Jiří Dvořáček, primář Psychiatrické léčebny Červený Dvůr

V praxi to vypadá tak, že místo čtyř až pěti měsíců lidé pobudou v zařízení pouze dva až tři měsíce, a pak dochází na intenzivní program.

To jde ruku v ruce s dalším cílem do budoucna, a totiž navodit pro pacienta co nejpřátelštější atmosféru. „Chceme vytvářet takové prostředí, které neodebírá klientovi kompetence, nedělá z něj pasivního méněcenného tvora,“ řekl Jiří Dvořáček a zdůraznil, že to vše nejde bez účasti pacienta.

V parku vznikla také kavárna

„V medicíně se najdou situace, které lze vyřešit s malou spoluprací pacienta nebo dokonce bez jeho vědomí, třeba při operaci. V našem odvětví to ale nejde. My nemáme přímý nástroj na změnu, musíme to udělat tak, aby člověk sám chtěl a aby měl plné kompetence změnu udělat,“ uvedl.

Už dávno podle něj neplatí, že by měly být programy přísné, kontrolující, sankční, trestající. „Člověk v takovém případě nemohl být otevřený. Tento model jsme chtěli opustit. Vše, co tu měníme, má podporovat ideu nepokryteckého, otevřeného, spolupracujícího, vlídného prostředí,“ zdůraznil ředitel.

Zdroj: se svolením MMR

V plánu je tak i rekonstrukce horního areálu, kde se dnes nachází zahradnictví. Do budoucna by v těchto domech měly probíhat programy, které budou sloužit současným i bývalým pacientům a veřejnosti. „Chceme tyto skupiny smíchat, aby se péče u nás destigmatizovala,“ řekl primář léčebny.

Už teď je pro veřejnost otevřený park léčebny. A v areálu bažantnice, opraveném z prostředků fondů EU, máme rovněž kavárnu. Ta je nyní provozována jako integrační sociální podnik. „Nesmí to být temné zařízení, kde sedí člověk schoulený a vypráví o tom, jak se mu život nepovedl, jak je svět špatný. Náš přístup nemá být sterilní, naopak. My tady chceme ukázat, že život je barevný, že může být z větší části veselý a že je fajn mít kolem sebe lidi,“ dodal Jiří Dvořáček.

Jiří Dvořáček: Dokud má člověk vůli, je změna pořád možná

Psal se rok 1994, když přišel MUDr. Jiří Dvořáček do Psychiatrické léčebny Červený Dvůr. V roce 2001 pak usedl do křesla nejvyššího – primářského. Díky dotaci z fondů EU se nyní toto zařízení mohlo proměnit a získat další prostory, které pomáhají při léčbě pacientů.

Jiří Dvořáček, primář a ředitel Psychiatrické léčebny Červený DvůrJiří Dvořáček, primář a ředitel Psychiatrické léčebny Červený DvůrZdroj: Deník/Klára SkálováV léčebně pracujete devětadvacet let. Jak se za dobu vašeho působení proměnila?
Změnila se zásadně. Dřív to bylo zařízení temné, depresivní. Tehdejší doktrína byla taková, že závislost je mravní postižení a člověk potřebuje trest. Jestli znáte filmy Dobří holubi se vracejí nebo Tažní ptáci, tak ty přesně ukazují, jak to bylo, proto říkám temná doba. Nebyly peníze na rekonstrukci, hodně věcí se tu dělalo svépomocí. Od té doby jsme budovu opravili, změnili atmosféru a přístup k pacientovi.

Mně přijde, že pracujete s tím nejsložitějším, co v lidském těle je, mozkem, nebo případně se zraněním duše. Jaké jsou důvody, proč se lidé stávají závislými?
Tu příčinu nikdy čitelně nevidíte. Příčina je skoro vždy komplexní, dynamická, propojená s celým životem člověka. Hrozně těžko se to rozplétá a dost dobře to možná ani nejde. Druhá věc je, že bez pacienta to opravdu nezjistíte. Změnu musí udělat člověk sám, a to je na tom to nejhorší.

V moderním areálu v Bohunicích provedou chirurgové na 30 000 operací ročně. Využívají k tomu i moderní technologie a nově zrekonstruované operační sály, u nichž na modernizaci přispěly i fondy EU
VIDEO: Fakultní nemocnice Brno je modernější díky dotaci EU

Jak u vás vypadá den pacienta? 
Náš program je strukturovaný od rána do večera. Je to směs aktivit komunitní, skupinové a individuální terapie. Pacienti se zde vzdělávají, dělají aktivity spojené s konkrétní činností, mají odpovědnostní úkoly, pracovní nebo kreativní terapie. Důraz klademe na pohyb a životosprávu, které cílí na uzdravení celého životního stylu.

Nemají pacienti čas se tady nudit?
Přes všední den moc ne, ale o víkendu ano, a tam ten program máme postavený fakultativně. Popravdě si myslím, že je pro všechny dobré se někdy nudit a umět si s tím poradit. Dneska máme až hrůzu z toho, aby se naše děti náhodou nenudily, ale nuda může budit kreativitu, může vést k rozhodnutí pro nějakou aktivitu.

Překvapilo vás něco za tu dobu, co tu jste, ať už pozitivně nebo negativně?
Negativně ne, ale pozitivně mě překvapilo to, že i lidé, u kterých má člověk dojem, že už si zničili mozek nebo že jsou úplně na dně, se dokážou znovu postavit na nohy. Zní to jako fráze, ale zdá se, že dokud má člověk vůli, dokud je schopen vyvinout rozhodnutí, tak změna je možná. To je pozitivní zjištění.

„Nebyly peníze na rekonstrukci, hodně věcí se tu dělalo svépomocí. Od té doby jsme budovu opravili, změnili atmosféru a přístup k pacientovi.“ 
MUDr. Jiří Dvořáček

Vrací se sem pacienti?
To je myslím zvláštnost našeho oboru, která jinak není běžná – ti, co tu jsou na terapii, navážou nejen k terapeutům, ale i k místu silný vztah a velmi rádi se sem vracejí. Někdo samozřejmě ne, udělá za minulostí tlustou čáru a žije jiným životem, ale velké množství lidí se k nám hlásí. To je fajn, mimo jiné i proto, že když sem přijdou lidé, kterým se daří být dvacet třicet let střízliví, jsou pro stávající pacienty reálným příkladem toho, že to jde.

Je něco, na čem „ujíždíte“?
To je těžká otázka. Na čem ujíždím? Mně přijde, že dneska už neujíždím na ničem. Možná snad, že jsem naivní optimista, který věří, že jsou lidé schopni se změnit k lepšímu.

Budova ledečské pečovatelské služby dostala novou vizáž
VIDEO: Zateplená budova pečovatelské služby šetří peníze i klima

Co říkáte na dnešní trend, který nabádá k tomu, aby si lidé hledali terapeuty?
Vnímám to jako špatnou známku stavu společnosti. V mých očích to znamená, že se lidé předčasně zříkají kompetencí k řešení svých problémů. Myslím si, že dříve byli lidé zvyklí ptát se nejprve sami sebe, jak si s tím poradí. Dnes se ale velmi rychle ptáme na to, kdo nám s tím pomůže. Vždyť kdo jiný než já má mít kompetenci k řešení mých problémů? To je první věc.

Další je ta, že přirozené strasti života hned problematizujeme, děláme z nich problémy k řešení s terapeutem. Odmítáme si připustit, že mohou být normální součástí života.

A třetí důvod, proč je to pro mě špatná známka, je ten, že to ukazuje jistou osamělost člověka mezi lidmi. Předpokládám, že dříve člověk dokázal více věcí vyřešit s kamarády nebo rodinou. Sám jsem raději, když lidé zkusí nejdříve abstinovat sami, když se jim to nepovede, tak to zkusí znovu, pak třeba s podporou nějakého svépomocného hnutí, a teprve potom absolvují konzultaci s odborníky a vyhledají odbornou péči.

Zdroj: se svolením MMR