Zatímco většina obyvatelstva Československa měla 15. března roku 1939, kdy Němci obsadili celou zemi, oči plné slz, na některých místech Českokrumlovska lidé Hitlerův vpád oslavovali.

„1. září 1939 vypukla válka s Polskem. Skončen útlak a hrozné mučení německých občanů.“ Kronika Omlenice

Samozřejmě se jednalo hlavně o místní Němce, kteří považovali nacistickou okupaci za osvobození. Ostatně, region už invazi wehrmachtu pocítil o několik měsíců dříve, kdy bylo Německu podstoupeno pohraničí.

„Tímto přestalo Československo existovat jako samostatný stát a patří tak se svým neslavným koncem historii. Rozpad Česka opět dokazuje, že Češi nejsou národ pánů, neumí si vládnout a spravovat, nýbrž, že jsou to, co vždycky byli, národ sluhů,“ uvedl například tehdejší kronikář Horní Plané.

O pár řádek dál hrdě popisuje první německou májovou oslavu na hornoplánském území. „Jak zcela jinak se utvářela oslava 1. května ve svobodném Německu. Byl nádherný, sluncem prozářený den, HJ (Hitlerjugend) pochodovala v časném ránu za víření bubnů ulicemi a zahajovala tak oslavu.“

Zatímco v Horní Plané, jehož obyvatelstvo tvořili z valné většiny Němci, si užívali slunečné dny, jinde bylo temno. Alespoň v myslích lidí, pro které začaly ty nejtěžší časy. „V březnu 1939 byli příslušníci české pohraniční služby mezi prvními svědky příjezdu okupantů do našeho kraje.

15. března 1939 v 9 hodin dopoledne přijel z Lince zvláštní okupační vlak vybavený všemi náležitostmi. Po krátké zastávce na velešínském nádraží vlak pokračoval v cestě do Českých Budějovic. Zanedlouho dorazily okupační orgány i do městečka,“ píše se v knize Dvě knihy o Velešíně (R. Jandová a M. Holakovský).

„Čech je ze všech Slovanů nejnebezpečnější, protože je pilný.“ Adolf Hitler

Našli se hrdinové

Proti okupaci lidé protestovali různými způsoby. Někdo si nebral servítky a nebál se říct názor pořádně nahlas, jiný zase kul pikle pěkně potichu a Němcům následně zasadil o to horší úder, jako například velešínský Prokop Brázda.

„Nikomu neřekl ani slovo a jednoho červnového dne roku 1939 prostě zmizel. Podařilo se mu opustit Protektorát a zanedlouho již bojoval jako stíhač ve francouzském a později britském letectvu. Konečného vítězství se však nedožil. 24. dubna 1942 ve svém letounu zemřel na následky zranění způsobeného německým stíhačem,“ zmiňují autoři knihy.

Do té doby nevídanou brutalitu pociťovali utlačovaní lidé hned od začátku války. Například v Benešově nad Černou byli tamní občané z obsazení Československa nadšeni, jenomže s rostoucím počtem mrtvých si uvědomovali, že něco není v pořádku.

Bestialita Třetí říše naplno rostla s blížícím se koncem druhé světové války, kdy likvidační koncentrační tábory pracovaly naplno. Neustálé transporty vězňů mířily mimo jiné do Rakouska, takže obyvatelé Kaplicka mohli na vlastní oči vidět hrůzy holocaustu.

Po transportech smrti zůstávala poházená těla u kolejí. Kruté koncentrační tábory se staly konečnou stanicí i několika lidí z Českokrumlovska.