Jak vnímáte osmdesáté narozeniny, je to pro vás čas k bilancování?

Jsem rád, že jsem se toho dožil. Těší mě, že se můžu radovat, že mám kolem sebe dost lidí, se kterými bych se ještě někdy potěšil.

Procestoval jste opravdu hodně zemí, vypravil jste se na území několika kontinentů. Vybral byste jednu cestovatelskou zkušenost, která vám ze všeho nejvíc utkvěla v paměti?

Nejlepší byla ta první.

Fotbalisté Dynama po výhře s Teplicemi (na snímku radost z Čoličova gólu na 2:0) hrají v sobotu na hřišti Slovácka.
Dynamo zakončí první polovinu I. ligy na hřišti Slovácka

Jaká to byla?

Z Blatné, když jsme jeli po stopách poselstva krále Jiřího z Poděbrad.

Kopírovali jste tuto trasu?

Jeli jsme od zámku v Blatné, tehdy poselstvo vedl Lev z Rožmitálu. My projeli deset evropských zemí, dojeli jsme do Santiaga de Compostela po Svatojakubské cestě ve Španělsku. Dorazili jsme až na tehdejší konec světa, to je mys Finisterre.

Bývalý konec světa?

Přesně tak. Kolumbus objevil Ameriku až za šestadvacet let poté, co tam poselstvo došlo.

Kde se zrodil nápad na vaše velkolepé putování?

Vymysleli jsme si to s kamarádem Františkem Hejtmánkem z Tažovic. Napadlo nás, že bychom mohli udělat repliku té cesty. Bylo to tehdy přesně po pěti stech čtyřiceti letech.

To musela pro vás být i zvláštní motivace…

…byla. A silná. Já jsem z Blatné, poselstvo vyjíždělo z Blatné, Jiří z Poděbrad usiloval o sjednocení Evropy, my tehdy byli jako Česko rok v Evropě, důvodů k té cestě bylo opravdu hodně.

Fotbalisté Katovic se společně sešli naposledy 18. prosince.
Katovičtí fotbalisté již více než měsíc netrénují

Je na vás vidět, že i po létech mluvíte o vašem putování s velkou láskou. Je to tak?

Ta cesta byla opravdu jedinečná, takže s tím mohu jenom souhlasit.

Cestování je pro život krásná věc, neméně důležité ale je, když máte komu předávat získané zkušenosti. Vyprávíte o vašich putováních posluchačům často?

Nepočítal jsem s tím, že budu chodit na přednášky. Nečekal jsem, že budu v médiích. Ale hned ta úvodní cesta byla natolik zajímavá, že jsem dostal pozvánku na první přednášku.

Pak na druhou, třetí?

Nějak se to po okolí rozkřiklo. Za patnáct let mám za sebou asi sto přednášek Z Čech až na konec světa, dalších přednášek bylo asi sto padesát.

To je tedy opravdu krásná bilance, baví vás povídání s posluchači?

Jezdím za nimi rád. Můžu se o dojmy podělit, přitom se mi znovu opakují ty krásy, ty nádherné zážitky z cest.

Útočník Madeta Motoru Vít Jonák (ve žlutém) se snaží přes Jakuba Lva prosadit před branku hradeckého Marka Mazance.
Motor poprvé v sezoně složil Hradec, zvítězil po samostatných nájezdech

Doma máte celou řadu pohárů, diplomů, ocenění a také trubku. Muzika je vaše další záliba?

Odmalička bylo kolo můj hlavní koníček. Jenže maminka byla dost hudebně nadaná, otec byl aktivní hudebník, proto i já začal hrát na housle. Pak na trubku. Později jsem hrál i na tubu.

Nakonec tedy převládly dechové nástroje?

Hrál jsem s dechovkami, někdy i s většími orchestry, ale musel jsem to skloubit s kolem.

Bicykl tedy byl a je pro vás ze sportovních odvětví láska veliká? Největší?

Nikdy jsem nechodil po zábavách Každou sobotu a neděli po kapelách? To ne. Na to jsem moc nebyl. Ale spíš jsem v kapele dělal takového střídače. Když někdo potřeboval, tak jsem rád zaskočil. Muzika mi určitě nikdy nezevšedněla. Teď to po mně vzala dcera, dvacet let byla korepetitorkou v divadle v Plzni v opeře. Muzika je v rodině dost zakořeněná.

Jaký pro vás byl rok 2020? Jak vnímáte pandemii onemocnění Covid-19?

Je to zvláštní doba. Potřeboval jsem pomoc zdravotníků, byli úžasní. Moc jim děkuji. Viděl jsem, jak jim v nemocnici děkují i ostatní, oni si to opravdu zaslouží. A to nejen, že je koronavir. Já osobně absolvoval tři chirurgické zákroky v Českých Budějovicích, potřeboval jsem péči, slova poděkování jsou skutečně opodstatnělá. Jejich práce je náročná sama o sobě, v této těžké době to platí zvlášť. I když se podívám do minulosti, tak díky lékařům jsem tady v pořádku a všechny ty cesty a závody, které jsem odjezdil, jsem vůbec mohl absolvovat.

Oslavujete 80. narozeniny, to je jenom číslo. Chystáte se na další cesty?

Zatím to je pouze číslo. Já už si žádné další plány moc nedělám. Od roku 1990 jsem poznal víc, než jsem si mohl představit. Čím víc se vracím domů, tím víc se mi tady líbí. Je tady krásně. Blatensko je nádherné. A do jižních Čech jsem se úplně zamiloval. Zjistil jsem, co je tu koutů a zákoutí. Jsou tu místa, která ještě mohu navštívit.

Přijměte od všech příznivců sportu velikou gratulaci k vašim kulatým narozeninám, máte vy sám osobní, třeba tajné přání?

Ani ne. Chtěl bych zůstat zdravý, optimismus jsem snad genově převzal po rodičích. Přál bych si, aby mladí sportovci, kteří teď jezdí na kole, dorůstali. Věnovali se aktivnímu životu. V Blatné mám radost, že tu máme třetího z mistrovství světa z jízdy na horských kolech, tak ať mu to dál jezdí. Je to Martin Stošek, který uspěl v maratonu v Turecku. A určitě v budoucnu ještě uslyšíme o cyklistech Maříkovi a Honsovi. Tak ať se mladší generace zase věnuje pohybu a sportu.