Náměstí obsadila se svými vozy padesátka nejvýznamnějších českých cestovatelů, kteří nyní křižují republiku putováním k uctění památky zesnulého cestovatele a dobrodruha Miloslava Stingla. V Českém Krumlově tak byly k vidění legendární vozy cestovatelů, kteří od 19. do 21. května podnikají cestu na nejsevernější, nejjižnější, nejzápadnější a nejvýchodnější místa České republiky.

Na náměstí je přivítali zástupci města a předali výpravě věnec s rudými růžemi a stuhou města. Tomu předcházel nástup všech těchto slavných posádek za účasti Schwarzenberské gardy a fanfára. Pak krátce hrál a zpíval Ondřej Ruml.

„Uspořádat tuto cestu byl velice spontánní nápad,“ řekl Deníku iniciátor akce Štěpán Rusňák, podnikatel, cestovatel, kapitán říční plavby a ředitel společnosti Presidential Cruises. „Pan doktor Stingl, který byl naším celoživotním vzorem a přítelem, odešel nečekaně v době, kdy není možné vycestovat, protože jsou hranice uzavřené. Pan doktor se snažil během svých cest dostat na místa, která byla jiným nedostupná. Proto jsme se rozhodli, že s jeho přáteli, s nejbližším okruhem cestovatelů, procestujeme také maximum možného. A to jsou krajní body České republiky.“

Vzpomínková oslavná cesta tedy jako první zamířila na nejjižnější bod republiky, který leží za Vyšším Brodem u Švédských šancí. Odtud cestovatelé pojedou přes Aš do Krásné, která je nejzzápadnějším katastrem republiky. „Poté navštívíme rodné město. Pan doktor se narodil v Bílině,“ popsal směr jízdy Štěpán Rusňák. „Lobendava je nejsevernější bod a po přespání v Malé Skále budeme navštěvovat cestovatelské, horolezecké a motorsportové legendy. Takže ráno strávíme u Jožky Rakoncaje v Turnově, ve Frenštátu pod Radhoštěm na nás čeká Karel Loprais, šestinásobný vítěz slavného závodu Paříž - Dakar, a po dosažení nejvýchodnějšího bodu v Bukovci bude zlatým hřebem naší výpravy 101letý Miroslav Zikmund. Bude nás očekávat ve své vile ve Zlíně. A přes geometrický bod, střed ČR v Číhošti, se vrátíme večer do Prahy, abychom se mohli připravit na poslední rozloučení s panem doktorem, které bude v pátek na vyšehradském Slavíně.“

S auty a motocykly se výpravy účastní například Jirka Kolbaba, režisér Petr Horký, Steve Lichtag, Rudolf Švaříček, cestující zpěvák a herec Jan Révai, Honza Homole, frontman ze skupiny Wohnout, ředitel pražské zoo Miroslav Bobek, šéfredaktor z National Geografhic Tomáš Tureček, Mirek Bobek, ředitel pražské zoo, slavní fotografové včetně krumlovského Libora Sváčka, Jihočech Pavel Pavel, který byl velkým přítelem Miloslava Stingla, posádky aut a mnoho dalších.

„Auta, která ujela tisíce kilometrů, možná v součtu několikrát objela zeměkouli,“ dodal Stěpán Rusňák. „Slavná Manka Srdcařů, Škoda 100 manželů Urbanových, která mnohokrát projela celou Asii, máme tu expediční vůz zoo Praha, Jirky Kolbaby, Dinoparku v Plzni a jeho zakladatele Jirku Machálka. Pan doktor, díky tomu, že navštěvoval i pacifické národy, měl rád tetování, tak je tady i jeho oblíbený tatér Ivo Rafan Traxmandl a řada dalších. Je to opravdu vybraná parta, která by se nikdy, když by byly otevřené hranice, nesešla, protože tito cestovatelé tráví většinu roku na cestách.“

V posádce Manky Srdcařů, čili nákladního auta, cestovatelského speciálu MAN, nemohl chybět Jan Tutoky, kameraman a potápěč, člen cestovatelského týmu redakce Srdcařů. Mimochodem neváhá prozkoumat kdejaký potopený vrak a opakovaně natáčel velkého bílého žraloka a žraloky tygří v Africe.

„Auto už je takový stařeček, projeli jsme s ním jih Afriky až po Keňu, a teď poslední tři roky jsme hodně na severu,“ říká. „Island, Rusko, Švédsko, Norsko a bude o tom seriál v televizi na Prima Zoom v listopadu. Do auta se nás vejde šest, optimum jsou čtyři. Ono to vypadá velké, ale vzadu toho místa zase tolik není. Naše nejvýraznější vlastnost je skromnost.“

Zážitků má ze svých cest plno. Manka je spolehlivá, překoná kde co. „Když jsem se radil s panem Macíkem, co jezdí Dakar, říkal: Ty budeš mít strach dřív, než to auto bude mít problém,“ smál se Jan Tutoky. „Stane se, že uvízneme. Jednou jsme třeba vyjeli na Sani Pass v Lesothu, což je po kamenité cestě do hor do nějakých 2500 metrů a v Africe nám tam napadl sníh. Pak jsme nevěděli, jak pojedeme dolů, museli jsme počkat, až to roztaje. Naštěstí to netrvalo dlouho.“

Cestovatelé si vzpomínkovou jízdu na Miloslava Stingla užívají. „Je to úžasné,“ přitakal Štěpán Rusňák. „Jsme rádi, že můžeme takto strávit společný čas a naladit se na páteční moment, který bude pro nás na jednu stranu bolestný, ale na druhou stranu je to obrovská oslava života.“