Je jich pět a všichni jsou muškaři a také členové krumlovské místní organizace Českého rybářského svazu. „Oslovil mě Filip Šimek, že by s kolegy rybáři rádi pomohli stavu pstruhových vod. Slovo dalo slovo a poznali jsme se i s Alešem Poláčkem, Jakubem Kohoutem a Semjonem Patlisem,“ přiblížil Ondřej Bartoš cestu k založení spolku. „Zjistili jsme, že souzníme v otázkách způsobu hospodaření na vodách i ochrany přírody a řekli jsme si, že bychom tomu mohli přes spolek nějak pomoci. Doufám, že nás ve spolku bude přibývat.“

Jaké potoky máte na starosti?

Všechny ty, které jsou v povodí revírů, které má MO ČRS Český Krumlov v užívání. To je Vltava 27, od Rožmberka po Lověšický most, Polečnice, Chvalšinský potok a Vltava 26, tedy úsek od Lověšického mostu až po Zlatou Korunu. Já jsem dostal na starosti pstruhové vody a hospodaření na nich také od výboru svazu. Svaz dodává materiál, my lidi, jeden bez druhého bychom fungovat nemohli.

Potoky bylo potřeba napřed zmapovat, jak je vidět na vašich webových stránkách…

Ano, museli jsme vody projít, dlouho je nikdo podrobně nezkoumal. To bylo letos v říjnu. Prošli jsme sedm či osm potoků z asi dvanácti, které se hodí k hospodaření. Zjišťovali jsme počty ryb, morfologii toku či vodnatelnost, abychom viděli, jestli je vhodný k opatřením, která tam chceme dělat.

Máme velkou výhodu v tom, že tu máme opravdu nádherné a vodnaté potoky: Rožmitálský, Všímarský, Strážný nebo Sušský.

Na podzim jsme pomáhali i s kontrolním odlovem na Vltavě mezi Větřním a Rožmberkem, který si nechal zpracovat krajský úřad.

S jakými problémy se zdejší rybí populace musejí potýkat?

S nemožností přirozené migrace ryb, s rybožravími predátory, úbytkem vody, chemickým znečištěním vod nebo i v minulosti špatným hospodařením na potocích… Jedním z velmi problémových míst je například malá vodní elektrárna na Sušském potoce, kde není rybí přechod a je tam metr vysoká stěna, kterou ryby nemají šanci překonat. Dalším je jez u grafitových dolů, který za normálních průtoků není překonatelný a také jez nad dobrkovickým mlýnem. Tam jde při suchu všechna voda přes náhon do elektrárny ve mlýně. Upozorňování na tyto problémy je také jeden z důvodů, proč náš spolek vznikl.

Rádi bychom svou činnost rozšířili i na osvětu ohledně vhodného hospodaření na vodních tocích či šetrného zacházení s vodou. Chceme pořádat i odborné diskuse, panely s odborníky typu pedologů, klimatologů, hydrologů. A také rozšířit povědomí o vodách a ochraně přírody na Českokrumlovsku. Dělá se tu spousta přednášek na historii, ale tohle nám tady chybí.

Jaká jsou ona opatření na tocích, o kterých jste mluvil?

Chceme dát dohromady s MO ČRS plán hospodaření a navrhneme správcům toků některé úpravy, jako je například hrázkování atd.

Na našich potocích chceme začít využívat inkubační schránky k vykulení plůdku pstruha obecného. Je to ideální metoda, díky přirozenému vývoji jiker v prostředí, ve kterém ryby budou žít, a načasování kulení, ke kterému ve schránkách dochází v souběhu s vývojem potravy pstruha, takže plůdek se bude mít čím krmit. Jde hlavně o teplotu vody při vykulení. Pokud se jikry líhnou v líhni, je tam jiná teplota vody. Může se stát, že na líhni se vykulí o pár týdnů dřív a na potoce pak nebude mít co žrát, protože tam ještě nebude potrava.

Kde vezmete jikry?

Nejlépe z líhní, kde mají místní formu pstruha obecného. Dostali se sem i nepůvodní populace, některé líhně si drží místní šumavskou formu, například v Borových Ladech, Husinci nebo Klatovech.

Je potřeba udržet čistou šumavskou populaci, která je zvyklá na naše vody. Chtěli bychom získat jikru ve stádiu očního bodu, kdy je nejméně náchylná na poškození při manipulaci.

A otázka na závěr: Projevuje se „lidské znečištění“ na kvalitě vody ve Vltavě a potocích?

Dřív, než byly čističky, odpad tekl do potoků a ty byly úživnější než dnes. Když staří bardové vyprávějí, jak dřív bylo ryb mnohem víc a že se daly chytat do rukou, patrně za to mohly organické látky z odpadů. Dnešní stav se tak asi blíží víc přírodnímu stavu. Ve Vltavě jsem našel i kriticky ohroženou mihuli potoční, voda tu nebude tak špatná. Ryby z řeky se jíst nebojím. V řece je navíc velké množství vody, takže se v ní dostatečně rozředí i vody z čističky, ve kterých jsou rezidua z léčiv, jako jsou různé psychotropní látky, analgetika a hormonální látky. Ta představují problém hlavně na menších potocích.

Naše fakulta dělala rozbory vody nad a pod zaústěním ČOV na malých tocích, např. v Brloze, kde jsou koncentrace vyšší z důvodu menšího naředění. Z výsledků je patrné, že tyto látky prochází ČOV dále do toku. Ve vodním prostředí můžou způsobit u ryb ztrátu únikových reflexů nebo i nižší plodnost.

A zatím nevíme, co se živočichy a následně s lidmi dělá koktejl těchto látek například v kombinaci s pesticidy.