Dobří lidé stále žijí, potvrdilo se v sobotu ve Chvalšinách. Když v rámci  Chvalšinské pouti v 16.45 hodin nastoupili na hřiště fotbalisté starší 35 let domácího Sokola proti týmu sestaveného z bývalých fotbalistů a hokejistů Českých Budějovic, bylo tam diváků, že z toho zrak přecházel.

Startovalo benefiční utkání pro Lukáška. Ale se jménem Lukáška se návštěvníci poutě setkávali po celý den také v centru pouťového dění - na chvalšinském náměstí, kde stála kasička, jež se rychle a utěšeně plnila.

Pětiletý Lukášek Borský z Chvalšin, který se svým rodičům Lucii a Pavlovi narodil 9. dubna 2008, si zatím, nic z toho netuše, doma hrál se svým mladším bráškou Matějem. Od neposedného Matěje se lišil nedokonalou chůzí způsobenou osteoporózou, pobledlými líčky a holou hlavičkou. Důsledky chemoterapické léčby. Lukášek totiž ve dvou letech onemocněl akutní lymfoblastickou leukémií.

Rodiče se těšili už i z druhého, v té době tříměsíčního synka, když u Lukáška nemoc propukla. „Byli jsme zrovna na návštěvě u dědy," vyprávěla Lucie Borská. „Čtrnáct dní předtím Lukáš absolvoval vyšetření krve a vše bylo v pořádku. Najednou začal být unavený, měl teploty neteploty, naskákaly mu modřiny. Lékař nám tehdy jenom řekl, že má špatnou krev a sanita nás vezla do Plzně. Nevěděli jsme, kam jedeme a pak jsem zjistila, že jsme na hematoonkologické jednotce. Byl to šok. V první chvíli jsme se zděsili, že nám syn umře."

Během pobytu a léčení syna v plzeňské nemocnici lékaři rodičům vysvětlili, o jakou nemoc se jedná, co to znamená pro Lukáška i pro rodiče, co bude následovat, jak bude léčba probíhat. Rodině Borských se obrátil život naruby. Jeho rytmus určuje Lukáškova léčba. Několikaměsíční pobyty v českobudějovické nemocnici, kde absolvoval chemo a radioterapii se střídaly s domácí léčbou. „I doma pořád bral chemoterapii v tabletách," doplnila maminka Lucie. Tak to trvalo tři čtvrtě roku. „Průběh léčby vypadal dobře. Prvního června jsme skončili udržovací léčbu a 23. června se jeho stav najednou prudce zhoršil."

Ten den se Lukášek cítil dobře a těšil se do bazénu. „V bazénu jsme se vykoupali, to absolvoval v pořádku a pak jsme jeli na nákup. Tam to přišlo," vyprávěla Lucie. Lukášek najednou zvadl. Začal být uplakaný, unavený, náhle ochrnul na polovinu těla. Jak se rodiče vyděsili, si jistě každý dovede představit. „V první chvíli jsme mysleli, že je to mrtvice," řekl Pavel Borský. „Bylo to opravdu škaredé," přitakala Lucie.

Čtyřletý Lukáš skončil na jednotce intenzivní péče a po vyšetřeních a odběrech mozkomíšního moku byl převezen opět na oddělení onkologické hematologie. „Lékař nám sdělil, že se leukémie vrátila. To se u tohoto onemocnění stává," řekl Pavel.

„Měli jsme ale i štěstí v neštěstí," vysvětlovala Lucie. „Nemoc měl Lukášek jenom v mozkomíšní dřeni, čili jen v hlavičce. Potíže tedy vycházely z centrálního nervového systému, jak mu to tlačilo na mozková zakončení," snažila se hodně zjednodušeně vysvětlit.

Lukášek musel celý proces léčby absolvovat znovu. Tentokrát byla léčba kratší, ale o to intenzivnější. „Chemoterapii dostával v kapačkách, a to mu dávalo zabrat, protože po ní zvracel, měl průjmy a jiné důsledky, jako třeba v pusince afty," líčila Lucie Borská. Lékaři s rodiči začali uvažovat o transplantaci kostní dřeně a začali hledat dárce. Jako nejvhodnější se ukázal bratříček Matěj.

V září jel Lukášek na poslední chemoterapický blok do nemocnice v Motole a přípravu na transplantaci. Jenomže lékařům se nezdál tvar Lukáškovy hlavy. Vyšetření na CT odhalilo starší krvácení do hlavy a jedno novější. Vánoce nicméně rodina oslavila doma s tím, že na transplantaci dojde v lednu. Ovšem krvácení do hlavy se objevilo znovu. Následovaly další chemoterapické bloky, po nich radioterapie a teď mají Borských tu nejhorší a největší léčbu za sebou. „Nyní probíhá dvouleté udržovací léčení a po něm doufáme, že bude Lukášek konečně zdráv." V současnosti se Lukáškovi po radioterapii pomalu vrací chuť k jídlu, objevují se vlásky a když bude jíst, zesílí mu i nožky.

„Moc děkujeme všem, co na nás mysleli a drželi nám palce a pořadatelům benefiční akce." Na otázku Deníku, v čem by potřebovali pomoci, vrtí odmítavě hlavou. „Nic nepotřebujeme, i když nevíme, co nás ještě čeká. Největší peníze už jsme vydali, tak pokud dostaneme nějaký dar z benefičního utkání, poplatíme dluhy a uvidíme, jestli se budeme v budoucnu moci s Lukáškem vydat na ozdravný pobyt. Ale nemá   cenu cokoliv plánovat."

V té chvíli naprosto netušili, že sbírka na Lukáška do večera vynese více než 122 000 korun.