Dotočily se poslední záběry z krumlovského zámku a mezinárodní štáb filmařů, kteří v Českém Krumlově točili část z historického filmu Emperor, se přesouvá do Jindřichova Hradce a Telče.

A zatímco ti, kteří jsou vždy uvedeni v titulcích filmů, tedy herci, režišér, kameraman a další, mizí, na place, tedy místě natáčení zůstávají ti, o nichž se nikdy nepíše. A je to škoda, protože přesně naplňují pojem „Zlaté české ručičky". Jsou to řemeslníci, technici, štukatéři, tesaři, zkrátka lidé od filmařského řemesla. Deset dní před příjezdem štábu trávili na krumlovském zámku přípravou staveb natáčení. Díky jejich umu tady vznikla velká renesanční tržnice, kamenná zvonička a další stavby. Kdo neznal druhé nádvoří, netušil při prvním pohledu, že tyto stavby sem vůbec nepatří a co ví, že nejsou kamenné.

„Stavíme dekorace především tohoto typu. Kdyby bylo vidět, že to není skutečné, byly by vlastně jen divadelní kulisou. Filmové dekorace nesmíte ve filmu poznat, že jsou dekoracemi, to je ten vtip," sdělil včera Jiří Havlíček, mistr z barrandovských staveb dekorací.

On sám tuto práci dělá už třicet let. Ze zkušenosti ví, že ne každému řemeslníkovi je dáno, aby se jí naučil. „Přijde k nám štukatér, malíř, zámečník a musí to odkoukat od kolegů, kteří to dělají už delší dobu. Tohle se na škole naučit nedá," dodal Jiří Havlíček.

Takový filmový stavbař musí vědět, že kamenný sloup bývá tmavší od spodu, že rohy musí být špinavější, že plíseň na kameni bývá určité barvy a že sám kámen určitého typu má jen tu a tu barvu.

A zdaleka se nestaví jen z polystyrenu, jak se někteří lidé domnívají. Jde o poctivou tesařinu, která musí udržet váhu člověka, nápor větru nebo sem tam nějaký ťukanec a odření. Na povrchu dřevotříska a sádra. Stavbaři barrandovských ateliérů umí filmovým architektům nabídnout i různé druhy povrchů konkrétních kamenů. A když chce být režisér či architekt ještě konkrétnější, pak si stavbaři dojedou třeba na Zvíkov, kde si udělají odlitek zdejší zdi a podle toho pak tvoří další části dekorací.

Jen stavba akrádové budovy tržnice obnášela třicet tun betonu a nějaký ten náklaďák trámů a dřeva. Co se peněz týče, pak řádově stojí filmaře stavba takového domu od půl do tři čtvrtě milionu korun.

Další řemeslníci, kteří se starali o vybavení tržiště inventářem sem navozili devět sedmitunových nákladních aut plných rekvizit, historického nábytku, žebřiňáků, kotlů, vycpané zvěře, ale i čerstvé zeleniny a dalšího zboží, které trhovci ve filmu nabízeli.

„Na likvidaci stavby je nás tady pár, mám tady k ruce dvanáct lidí. Na samotné stavbě se podílelo osmnáct lidí," sdělil včera Jiří Havlíček, mistr z barrandovských staveb dekorací.

Na otázku, zdali mu není líto, že vždy po skončení filmování musí svoji práci opět rozbořit, jen Jiří Havlíček pokrčí rameny a usměje se: „Jako vše, co děláte, je i tohle takové vaše dítě. Tady to bylo krátké, jen deset dní, ale jsou dekorace, které stavíme třeba dva měsíce. Ale to už je prostě naše práce. Zboříme to, co jsme postavili a začneme stavět něco jiného."