Do areálu budov bývalého Zemědělského zásobování na Plešivci vjela těžká technika a část budov srovnala se zemí. Zmizela tak bývalá čistička odpadních vod dřívější Spirovy papírny, jedno z posledních zdevastovaných míst v Českém Krumlově, na kterém se, stejně jako na samotné budově zásobování vydatně podepsal zub času a absence jakýchkoliv investic.

Někteří obyvatelé vnímají situaci kladně, jiní naopak.

„Jednalo se o unikátní technickou památku v ochranném pásmu městské památkové rezervace a městské památkové zóny,“ míní například Zbyněk Dočkal, starosta Památkářské obce českokrumlovské. Podle něj se jedná o selhání památkové péče v Českém Krumlově, ze kterého viní především vedení města a odbor památkové péče.

Podle jeho vyjádření se jedná o dusnou atmosféru strachu, která v Českém Krumlově panuje: „Ve smyslu mocenského prosazování ničení památek jsme pod úrovní komunistické diktatury. A to je věru ostudný stav, na který jsme museli znovu upozornit i UNESCO.“

Kde je pravda?

Nemalá část lidí z Plešivce ale naopak s úlevou přijímá fakt, že zmizela jednak nevzhledná ruina, jednak se zde po dlouhých letech konečně začíná budovat něco nového, konkrétně obchodní dům.

„Alespoň nebudeme muset jezdit přes celé město až do obchodní zóny v Domoradicích,“ dokládá například Martina Koritarová. V posledních letech zdaleka nebyla sama, kdo poukazoval na to, že plešivecká část obyvatel Českého Krumlova je v tomto ohledu ve velké nevýhodě.

Nejen obyvatelé Plešivce si dlouhodobě stěžovali na stojící ruiny, jejichž prodej novému vlastníkovi před dvěma lety kvitovali mnohdy nadšeně (Čk Deník 26. října 2007).

Pomoc občanům

Podle starosty Českého Krumlova Luboše Jedličky je umístění jakýchkoliv služeb do členitého Plešivce velmi složité.

„Dlouhodobě usilujeme o to, aby tady vznikl nějaký market. Město přivítalo, že Českokrumlovský rozvojový fond prodal tento objekt novému majiteli. Myslím, že jeho přestavba je konkrétní pomocí občanům,“ míní starosta a dodává: „I tady se ale najdou lidé, jako je pan Dočkal, kteří protestují proti tomu, že pracuje na změně něčeho, co tady stálo jako nevkusné, nevhodné, nevyužité a co hyzdilo naše město směrem k lipenské přehradě, nebo hranicím s Rakouskem.“

Velký objekt zásobování byl a je doposud prohlášen za technickou kulturní památku. Menší objekt, tedy nyní bouraná čistička, památkou dlouhá léta nebyl, ale ministerstvo jej za ni prohlásilo v době, kdy po letech měnil majitele. Bez zajímavosti není ani to, že na vše byl před několika lety také vydán demoliční výměr. Ten ale město nevyužilo.

Nový majitel Vok Wippern dodává, že poté, co objekty zakoupil, má všechny práce zdokumentované a žádné bourání se nedotklo ničeho vzácného.

„Přivedl jsem tam lidi z ministerstva i z kraje, všichni se divili, protože po žádných turbínách a kanálech tu nebylo ani stopy. Byla tu skládka na volně ložené obilí, zdevastované kapsové výtahy a podobně. A likvidace nejstarší čističky? Osmdesát let tady byla úplně jiná výroba, tuším, že autoopravna, na podlaze litý beton a žádné jímky.“

Co tedy v těchto místech vznikne? Podle Wipperna multifunkční objekt se supermarketem v přízemí, obchodní galerií v prvním patře a dále kavárnou a dalšími prostorami ještě o patro výše. Parkoviště by mělo pojmout kolem sedmdesáti aut.