Výjimka potvrzuje pravidlo. Kdekdo v seniorském věku nadává na poměry a na nemoci, ale Arnošt Bednář se činí. I když je mu 80 let, oplývá vitalitou. Vynalézá. A pokud upozorňuje na nedostatky, tak s pozitivním přístupem. Ne jinak tomu bylo v čase okolo listopadu 1989. I dříve.

Arnošt Bednář, jenž pochází z Moravy, se do Českého Krumlova přestěhoval v roce 1962. A od té doby nelení. Ať jako strojní zámečník nebo inženýr, vývojář či občanský aktivista.

Energický důchodce nezapře ducha kreativce, byť jako předseda sdružení Podněty.cz s úsměvem podotýká: „Nyní už na počítači nepracuji dvanáct hodin denně, avšak přibližně osm. V průměru tři hodiny totiž „odpočívám" v dílně, protože v hlavě už léta nosím pár vynálezů, jež je třeba ověřit, zda nejde jen o fantazmagorie."

Přičemž nejslavnější Bednářovy vynálezy by se daly zařadit mezi moderní sociologické. Vymyslel originální metodu, která byla užitečná krumlovskému Občanskému fóru v přelomovém období, od něhož uplynulo už 25 let.

Český Krumlov v 80. letech. Oprava fasád a plynofikace Široké ulice.
OBRAZEM: Krumlovská léta osmdesátá aneb rozkopané město

Oč se jednalo? Zlepšující návrhy nebo podněty odborníků, ale i „obyčejných" občanů se přepisovaly na děrné štítky s okrajovou perforací. Iniciativní Bednář k tomu vysvětluje: „Tenkrát nebyly počítače. Třídění bylo poměrně snadné – pomocí drátu z kola bicyklu. Předsedové komisí měli možnost oddělovat zrno od plev, z hromádek, které jsem jim připravil na konferenčním stole.," vypráví Arnošt Bednář.

Pod návrhy připisovali průběh realizace, navrhovali změny kompetencí, spolupráci. Diskuse bývaly krátké či žádné, ale „centrála" si na nedostatek informací nestěžovala."

Lidé doporučovali kupříkladu odzbrojení některých bezpečnostních složek, zajištění loajality místní vojenské posádky, řešení výuky angličtiny či to, jak spolupracovat s rakouskými podnikateli, ba navrhovali i technologie péče o památky.

Arnošt Bednář však socio-technologické vymoženosti doplňuje: „Kromě toho se navrhovalo, jak redukovat emise, jakým způsobem zajistit čistotu vod, jak využít kapacity vzdělávací Akademie nebo církví. Také to, jak vyřešit prodej obecních bytů, způsob využití budovy OV KSČ. Lidé psali, kdo by měl být poslancem a kdo předsedou ONV, jak spolupracovat s představiteli OF podniků a obcí okresu."

Výčet toho, co chtěli lidé hned po Listopadu 1989 vylepšit, je dlouhý…
A zdaleka nekončí. Mohu připojit: Navrhovali způsob vzdělávání budoucích představitelů města, trvalé vzdělávání dospělých, doporučovali zřízení středních odborných škol, šetrnost a efektivnost dopravy nebo opravu kostela v Boleticích, revitalizaci hotelu Růže. Řešily se mravy správních orgánů, produktivita práce u Technických služeb, oponentura nových investic. Zajišťovala se vyjádření k novým zákonům, zvyšování podílu občanů na tvorbě obecně závazných předpisů, způsob operativního zjišťování veřejného mínění, vrácení majetku skautům, a tak dále.

Vaše inovativní metoda se velice osvědčila už v roce 1968.
V roce 1968, tedy při předchozí „revoluci", jsem měl možnost a právo tento způsob participace čili podílu občanů na správě „věcí veřejných", tenkrát vojáků – techniků, nařídit…

V roce 1986 jste si pak dovolil nakreslit graf stárnutí budov, strojů a zařízení jednoho z velkých krumlovských podniků. Popište, co jste zkoumal a o jaký podnik se jednalo.
Abych ještě navázal na předchozí: Z armády jsem byl „odejit" do pojišťovny, a když i tam se „lustrovalo", vzal mne na milost Okresní stavební podnik. Do roku 1990 jsem nesměl mít podřízené. Práci jsem si však brzy zorganizoval tak, že mi zbýval čas na „soukromé" zlepšovatelské a vynálezecké aktivity, kterými se pak podnik chlubil. V té době, okolo roku 1986, jsem tedy pracoval v Okresním stavebním podniku a měl jsem na starosti mimo jiné strojní investice. Finanční prostředky, co jsme měli k dispozici – tehdy byl „přídělový" systém – nestačily ani na prostou reprodukci, a ředitel požadoval inovace…

Od řízení technického zabezpečení jednotek, útvarů a stavebně ekonomických peripetií se však vraťme k „sametové revoluci". Jak přesně vznikla vaše spolupráce s českokrumlovskou „centrálou" Občanského fóra?
První aktivisté – převážně studenti – pracovali v jednom ze salonků městského hotelu; a těm jsem přinesl kabelu jablek. Měl jsem pocit, že tam chybí zkušenost s řízením. Proto jsem se později takříkajíc „vnutil". Nabídl jsem sestavení odborných komisí – byli pro…

S kým se vám dobře spolupracovalo na počátku 90. let?
Řada členů komisí se angažovala při organizaci komunálních voleb; a jeden z nich se stal starostou… A na radnici si odnesl část děrných štítků.

Byl to Jan Vondrouš? Jak vzpomínáte na jeho působení ve funkci starosty Českého Krumlova v letech 1990-1998 nebo působení dalších lidí?
Ano, například inženýr Jan Vondouš, ale také inženýr Josef Hermann si odnesli nápady k dalšímu rozvoji města a přinesli své, které měly hlavu a patu. Marek Borsányi zpracoval záměr založení umělecké školy sv. Anežky. Bylo mnoho dalších – nerad udávám konkrétní jména, navíc řadu z nich jsem už bohužel zapomněl; a někdo by se mohl urazit, což by bylo nemilé.

Kdy nastalo období, které nazýváte tak, že „odborné komise se rozplynuly"? Co se poté odehrálo ve veřejném životě Českého Krumlova; hlavně co se stalo s angažovaností místních občanů?
Zejména vedoucí komisí se i nadále profesně angažovali ve veřejné správě či ve zdravotnictví. Ale to už jsem příliš nesledoval. Já se snažil ovlivňovat rozhodování místních poslanců, ministrů, zastupitelů, starostů; dále jsem proto sbíral rozmanité podněty… K asi dvě stě padesáti děrným štítkům z dob Občanského fóra přibylo více než čtyři tisíce podnětů zatříděných v internetové databázi Podnety.cz.


Jak si vysvětlujete to, když míníte: „Škoda, že lidí ochotných přiložit ruku k dílu už zdaleka není tolik jako po „sametové…"?
Občané se domnívali, že revoluce instalovala dokonalou demokracii, a zapomněli ji kontrolovat. Ta proto degenerovala. Mnozí jsou přesvědčeni, že stav se demokratickými postupy změnit nedá, někteří mají existenční problémy nebo málo času, jiní nedostatek píle. Domnívám se, že bez radikálních změn ve školství a v médiích, to bude ještě horší.

A jak jste teď prožíval období okolo „25 let výročí svobody"?
Byl jsem jedním ze světýlek „skautského srdce" na Křížové hoře. Při výstupu jsem se sice dost zadýchal, ale můj „oldskautský" bráška, doktor Václav Bedřich, na tom byl ještě hůř… (líčí s úsměvem) Na pocity si ale nepotrpím. Pokud se mi cosi líbí, napíši podnět k ocenění „pachatelů". Je-li něco špatně, snažím se navrhnout, co s tím. A jde-li o média, v podstatě sdílím názor autorů, kteří přispěli do databáze Podnety.cz.

Autor: Pavel Pokorný