O tom, jak by měla příprava plemenných zvířat na výstavy vypadat, se na vlastní oči přesvědčili a hlavně si i vlastnoručně vyzkoušeli účastníci v České republice zatím ojedinělého semináře, který se dva dny konal v areálu Zemědělského družstva v Brloze. Tam je mytí, česání, stříhání zvířat a jejich vodění a ovládání učili mistři ve svém oboru, lektoři Leo McEnroe a Richard O Beirne z Irska.

V anglických zemích se toto mistrovství dědí z generace na generaci, takže má dlouhou tradici, ale v České republice je teprve na samém počátku. „U nich je výstavnictví na daleko vyšší úrovni. My zvířata umíme umýt, ale ne vystříhat jim tělesné partie tak, aby to bylo líbivé,“ řekl předseda ZD Brloh Václav Jungwirth. „Také se tu učíme, jak zvířata vodit a uklidnit, aby netrojčila, uvolnila se a byla zcela v pohodě. Češi je vlastně moc nevodí, spíše je přehánějí. A protože pak na výstavách jenom užasle hledíme, co se zvířaty provádějí zahraniční účastníci, pozvali jsme si odborníky k nám, abychom se od nich něco přiučili,“ vysvětlil.

Zhruba třicítka zájemců z celé republiky cesty do Brloha nelitovala. Zpočátku nevěřili, že se Irům podaří zkrotit přivedená vyděšená třímetráková telata z brložských pastvin. „Ty vogo, to jestli dokážou, tak skočím do žumpy,“ nechal se slyšet jeden z přihlížejících. Ale irští lektoři telata odtržená od stáda po dobrém zvládli během několika málo hodin.

Za svou poslušnost se pak telata i výstavní býk dočkali odměny. Z kurzu vyšli k nepoznání. Lidé je umyli vodou, aby je zbavili prachu, pak je vydrbali šamponem a mýdlem. Následovalo fenování a rozčesávání srsti a ke slovu přišla hlavní kosmetická úprava – střihání srsti. „Vyhodnotí se, jaké má zvíře přednosti a naopak slabiny a pak je střiháno tak, aby se slabiny opticky zakryly a naopak zvýraznily přednosti zvířete. Takže hlava se střihá tak, aby byla co nejmenší a vyniklo mohutné osvalení těla. Přitom se na zvíře musí neustále mluvit, nedělat rychlé pohyby,“ přiblížil Václav Jungwirth. „Po zapnutí fenu je třeba ho nechat chvíli běžet a teprve až si na něho zvíře zvykne, teprve ho použít.“

„To, co jsem se tu dozvěděl, určitě využiji, protože se chystám chovat plemenný dobytek. Je to zajímavé, ukazují nám tu praktické věci, jako třeba jak naučit zvířata vodit. Ty úpravy a předvádění je podobné tomu, co už znám u koní, které také vystavujeme,“ pochvaloval si Adolf Hojek, chovatel koní a dobytka z Vyššího Brodu.