Již od rána byl včera na hřbitovech abnormální frmol. Lidé vzali místa posledního odpočinku útokem. „Na hřbitov chodím několikrát týdně. Jít na hrob svého milovaného aspoň na Dušičky je podle mě povinnost. Je smutné, pokud si na svoji rodinu člověk nevzpomene ani přes tento svátek. Vždycky je mi do breku, když vidím zašlé hroby, o které se nikdo nestará. To si to ten člověk nezasloužil? Někteří lidé by se měli stydět,“ posmutněla Alena Trestrová.
Deprese
Dušičky donutí k návštěvě hřbitovů i lidi, kteří prostředí náhrobků příliš neholdují, proto se mu raději vyhýbají. „Na mě to působí moc depresivně. Nemám rád, když je u hrobů fotka zemřelých, to mi moc dobré nálady nepřidá. Uznávám ale, že je to poměrně sobecké, protože návštěv by mělo být v roce daleko více než ta jedna na Památku zesnulých,“ řekl Karel Tomášek z Českého Krumlova.
Jsou lidé, kteří si kvůli Dušičkám vezmou i dovolenou, aby stihli objet všechny své příbuzné. „Já se přiznávám, že na hřbitov během roku moc nechodím. Na Dušičky si ale vždycky beru dovolenou a vyrazím autem po hřbitovech. Menším problémem je, že mám poměrně rozházené příbuzenstvo, takže se najezdím. V Českém Krumlově mám babičku s dědou,“ řekla Ludmila Šebelová z Českých Budějovic.
Celý článek najdete v sobotním (3. listopadu) vydání Českokrumlovského deníku.
