Dyslektiků a dysgrafiků je stále více, na čemž se shoduje většina učitelů na Českokrumlovsku. V průměru na jednu třídu připadnou tři až čtyři. Rodiče takových dětí přepadá strach, jakou mají vlastně jejich potomci s vývojovou poruchou budoucnost. Patří mezi ně i Lenka Maurerová z Českého Krumlova, jejíž dva synové navštěvují šestou třídu. „Vůbec nevím, co budou kluci po škole dělat. Zajímalo by mě, jestli jsou střední školy nebo učiliště vůči takovým dětem tolerantní. Docela se toho děsím,“ neskrývá Maurerová své obavy.
Ředitel Základní školy Horní Planá Jiří Šíma nevidí situaci nikterak černě. Podle něj střední školy s dyslektiky počítají. „Je řada středních škol a učilišť, které přizpůsobují vzdělávání potřebám těchto dětí. Většinou se dostanou tam, kam se přihlásí. Nesetkali jsme se s tím, že by byl nějaký problém,“ zmínil Šíma. „Kdo neví, tak mu pomůže pedagogicko psychologická poradna,“ upozornil.
Tolerance existuje
Tolerance je na středních školách a učilištích patrná hlavně u odborných předmětů. „Nějaká tolerance je samozřejmě i v češtině. Češtináři si občas dost užijí. Děti nečtou, takže písmenka nevidí ani v knihách, což je asi největší problém,“ řekl zástupce ředitelky Střední odborné školy zdravotnické a Středního odborného učiliště Český Krumlov Miroslav Grabec.
Výchovný poradce
Pokud si rodiče nejsou jisti, jak by mělo jejich dítko pokračovat ve studijním životě, měl by jim poradit výchovný poradce. Určitých rad se jistě dočkají od vedení školy.
„Všechno řešíme s výchovným poradcem, který rodičům doporučuje, co by bylo pro jejich dítě nejlepší. Vše se řeší individuálně. Hodně spolupracují i samotní učitelé,“ potvrdil zástupce ředitele Základní školy T. G. Masaryka Český Krumlov Josef Haláček. „Na středních školách je zohledňují,“ dodal.
Celý článek najdete na stranách tištěného Českokrumlovského deníku v úterý 27. května.
