Na začátek pstruhové sezony, která odstartuje 16. dubna, se intenzivně připravují sportovní rybáři. Kromě toho, že už chystají lovecké náčiní, část členů Českého rybářského svazu lovné revíry zarybňuje. Například českokrumlovští rybáři se do toho pustí o tomto víkendu, pokud jim to počasí dovolí.
Aby ale rybáři měli co chytat, musejí si ryby nejprve vypiplat. A ten proces začíná na některých sádkách umělým výtěrem. Právě teď je doba výtěru třeba pstruha duhového nebo lipana.

Například rukama pracovníků rybářských sádek ve Chvalšinách, které náleží mu podniku Vojenské lesy a statky, divize Horní Planá, prošlo na počátku týdne při umělém výtěru 500 pstruhů duhových. Přesněji řečeno rukama Josefa Švancara, který několik hodin trpělivě bral do ruky jednoho pstruha za druhým a odborným hmatem z nich šetrně vytlačoval jikry a mlíčí. Jikry jako žluté korálky padaly do připravené nádoby a vzápětí je skrápělo mlíčí samců. Jikry rybáři ihned opatrně promíchávali s pomocí peroutky, aby mlíčí proniklo ke všem jikrám.

„Na jednu várku jiker připadnou tak tři čtyři samice a samců tolik, kolik mlíčí je třeba k oplodnění všech jiker v nádobě. Většinou stačí dva,“ říkal Josef Švancar.

„Pak k jikrám přidáme vodu. Tím se aktivují spermie,“ popisoval další postup vedoucí chvalšinského střediska Jiří Čunát. „Oplodněné jikry se propírají a omývají, aby nebyly lepkavé a poté putují do líhně.“ Pstruzi jsou citliví na čistou, průzračnou vodu a stejně tak i jejich oplodněné jikry. „Musí se vyčistit od jikerných slupek, nečistot a bílých neoplodněných jiker. Na jikrách nesmí zůstat nic přilepeného. Potřebují dýchat. Stačí smítko – a jikra se udusí,“ líčil Petr Novák.

Vytření pstruzi nejdou na talíř, jak by se možná mohl někdo domnívat, ale zpátky do chovného rybníka. „To je generační hejno, které si necháváme na chov. Jikernačky jsou vlastně něco jako slepice nosnice,“ smáli se rybáři.

„My máme ještě původní dřevěnou líheň z roku 1957. Udržujeme tradici,“ říkal s úsměvem Martin Vosika, který má líheň a vykulený potěr v něm na starosti. „Je tu osm kolíbek a na vložce každé z nich kolem 25 000 jiker.“ Kolíbkami neustále musí protékat voda. „Když by přestala téct, byl by to průšvih. Chodíme sem ráno i večer. Teď má voda teplotu osm stupňů.“