Jezdeckou sezonu každým rokem uzavírá Hubertova jízda. Potřetí za sebou se tak během podzimních měsíců děje i v Mýtě u Hořic na Šumavě.

Tradici Hubertovy jízdy s sebou do Mýta u Hořic přivezla před několika lety Lenka Zásmětová. „Přistěhovali jsme se z Vysočiny, kde jsou Hubertovy jízdy velice vyhlášené a pokud vyjde, jako třeba dnes, i počasí, pak je to opravdu nádhera,“ zavzpomínala v sobotu i se svým partnerem, tím je Arnošt Janko.
V sedlech všech soutěžících koní letos v Mýtě seděly kupodivu pouze ženy a dívky. Některé byly místní, jiné i se svými koňmi dorazily z blízka i z daleka, například z Frymburku, Dolního Dvořiště, Horní Plané nebo Dobrkovic.

„V loňském roce zavítalo na mýtské louky u Hořic na Šumavě 17 koní. Letos jich bylo o několik méně, protože ve stejný termín se konala i další Hubertova jízda v nedalekém Červeném Dvoře,“ míní Arnošt Janko.

Šestiletá klisna tyrolského Haflinga Nella přiklusala po svých z Horní Plané i společně se svojí majitelkou Terezou Smítkovou. Ta v loňském roce zvítězila na mýtských loukách v honu na lišku. „Dneska jsme sem s Nellynkou jely tři hodiny, ale síly do závodění jí to rozhodně neubralo,“ míní Tereza. Klisnu dostala od rodičů jako dárek ke svým jedenáctým narozeninám. Stará se o ni a sama si ji zajížděla a učila vše potřebné, co má zvíře znát.

„Já jsem na takové akci poprvé v životě, ale maximálně si to užívám,“ nešetřil chválou českobudějovický návštěvník Zdeněk Borkovec, houpající v kočárku svého několikaměsíčního synka.

Princip svatohubertské jízdy je jednak ve zdolávání a přeskoku některých překážek, ale i v závěrečném honu na lišku. Ten může mít klasickou podobu lovu i se psy, nebo se všichni jezdci snaží v plném trysku „ulovit“ liščí ocas zavěšený nad zemí. Vše končí večerním soudem nad všemi, kdo porušili všeobecné artikuly vesměs humorného rázu. Ti pak platí za své viny, nejčastěji klasickými „panáky.“

Legenda

Svatý Hubert se podle legendy narodil roku 655 ve Francii. Pocházel údajně snad i ze šlechtického rodu a liboval si ve společenských radovánkách, na vojenských i jiných hrách a podobně. Byl také náruživým lovcem.

Legenda praví, že při jednom takovém lovu, který se konal přímo na Velký pátek, se Hubertovi zjevil jelen se zářícím křížem mezi parohy. Kříž prý vydával tak silné světlo, že se i Hubertův kůň vzepjal na zadních a Hubertovi psi se třásli strachem. Po tomto zážitku se Hubert zřekl všech světských radovánek a uchýlil se do ústraní. Dal se na pokání a zasvětil svůj život Bohu. Pomáhal chudým, pečoval o opuštěné sirotky a v roce 709 se stal biskupem v Maastrichtu. Zemřel 30. května roku 727.