Až třicet knih se ročně ztratí v jednotlivých knihovnách v regionu. Nejčastějšími objekty zlodějů se stávají knihy o sexu. Stydlivost totiž dožene, hlavně dospívající chlapce, až k nezákonné činnosti.

„Sexuální knihy se kradou nejvíce. Dospívání mladého muže a tak podobně. Mladí se stydí, tak to raději ukradnou,“ uvedla Ivana Troupová z oddělení regionálních služeb Městské knihovny v Českém Krumlově.

Zážitek s evidentně stydlivým zlodějem má například i Jiřina Kostková, vedoucí Městské knihovny Kaplice. Podle ní ale dříve chlapci bývali stydlivější.
„Měli jsme dvě knihy – Sexuální štěstí žen a Sexuální štěstí mužů. Jednoho dne je holky hledaly na regále, kde knihy měly být. Nebyly. Po několika měsících jsme si tedy řekli, že je odepíšeme. Jenomže asi tak po roce je někdo vrátil zpátky do regálu,“ zavzpomínala na úsměvnou kuriozitku Kostková.

Nedostatkové knihy

Kromě knih o intimnostech jsou dalším lákadlem díla autorů, která se již nedají v obchodech koupit. „To dělají hlavně lidé, kteří něco shánějí, ale nikde se jim nedaří. Chtějí tu knihu mít prostě doma ve své sbírce. Zkoušejí ji pak tedy ukrást v knihovně,“ řekla Troupová. Kvůli takovým „sběratelům“ se tedy může nakonec stát, že z knihovny vymizí kompletní bibliografie vytipovaného autora.

„Když se třeba nedal sehnat Páral, tak se nám stalo, že nám ho tu komplet vykradli. Dnes už je ale situace malinko lepší, protože se dá koupit takřka všechno,“ řekla Kostková. Podle ní je ale větším problémem dětské oddělení.

Mladí zlodějíčci

„Měli jsme tu třeba holčičku, která nám říkala, že nám tu její kamarádka krade knihy, protože si doma dělá knihovnu. Jedna kolegyně se tedy rozhodla, že k nim zajde domů. Ty knihy tam opravdu našla. Měly stržené kódy a některé byly zničené, protože byly počmárané. Těch knížek tam měla jedenáct, hrála si prostě na svoji knihovnu,“ uvedla Kostková.

Jaké ale může knihovna udělat proti zlodějům čtiva opatření? Moc možností nemá. „Mluvilo se tady o kamerách, ale těžko říct, jestli opravdu pomohou. Musel by totiž pořád u nich někdo sedět a sledovat obrazovku. Je to spíš o náhodě,“ míní křemežská knihovnice Miroslava Průchová.

„Někde už mají knihy bezpečnostní čip, takže to pak funguje podobně jako v obchodech,“ dodala Troupová.

Nejjistější je ale stále mít oči na štopkách, i když uhlídat všechno samozřejmě nejde.