Naším cílem byla Itálie! Českokrumlovská část posádky modrého vozu Ford Focus C-Max byla tvořena majitelem tohoto komfortního dopravního prostředku Daliborem Benychem, Michalem Nodesem a mou maličkostí. Vyrazili jsme v pátek po sedmé hodině ranní z Českého Krumlova a nabrali kurs Velešín, kde jsme ještě naložili posledního pasažéra Martina Radu.
Už před velešínskou Jednotou jsme museli celé auto vystěhovat a vyndat z něj pátou nevyužitou sedačku i víko zavazadlového prostoru, jelikož objem všech zavazadel několikanásobně přesahoval osobní potřebu každého z nás na třídenní výlet. Místa, kam by se žádná normální taška nevešla, byla vyplněna plechovkami plzeňských tekutin nutných k dodržování pitného režimu. „Maxík“ byl naplněn až po strop, řidič zařadil jedničku a vyjeli jsme vstříc jižní Evropě. Prvním zážitkem pro nás měla být návštěva muzea Ferrari v Maranellu. Po úspěšném zdolání česko-rakouských hranic jsme se přes Freistadt dostali až na dálnici vedoucí do Linze, kde se již dalo nasadit rychlejší tempo. Rovinatou krajinu v okolí hlavního hornorakouského města vystřídala po několika desítkách kilometrů krásná kopcovitá oblast u Salzburgu, ale pořádné kopečky nás teprve měly čekat v Innsbrucku. První zastávku na vykonání nejnutnějších potřeb a oběd jsme si udělali v německém výběžku u jezera, pořídili společnou fotografii a pokračovali v cestě zase zpátky do Rakouska. Zásada Evropské unie o volném pohybu osob a zboží zde funguje na jedničku, vždyť jsme téměř ani nezaregistrovali, že jsme přejeli hranice dvou států.
Dálnice kolem Innsbrucku nám nabídla pohled na část skokanských můstků, hornatá krajina byla pro nás také něčím zajímavým. Silnice však stále stoupala do kopce až do Brenneru. Místní průsmyk je placený, a tak jsme vyplázli první „ojra“ za to, že tam vůbec smíme vjet. Z nejvyššího bodu naší cesty, který leží v nadmořské výšce 1370 metrů, začalo klesání až na italské hranice. Tam jsme si vyzvedli lísteček na zaplacení mýta za italskou dálnici a stále klesali dalších více než sto kilometrů až do brány Dolomitů Bolzana. Naše cesta pokračovala dál přes Trento, Veronu (Romea ani Julii jsme bohužel nepotkali) a Modenu ležící přesně uprostřed mezi Ligurským a Jaderským mořem. Na tachometru jsme měli natočeno přes 750 kilometrů, byly čtyři hodiny a my se měli trefit v dopravní špičce z obrovského města správným sjezdem na Maranello, centrum vzpínajícího se koně a rudé barvy značky Ferrari! Čekali jsme postavu slavného Michaela Schumachera, který nás navede z Modeny až k sobě „domů“. To byl ale omyl… obchvat města byl bez našeho vysněného značení. Rozhodli jsme se tedy zastavit u místní čerpaní stanice Shell, která značku Enza Ferrariho podporuje. Šokem však byla venkovní teplota. O půl páté odpoledne pražilo slunce ostošest a teploměr ukazoval 30 stupňů Celsia! Potřebné informace jsme od temperamentního italského prodavače na pumpě získali a do muzea se trefili naprosto bez problémů, jako bychom tam jezdili denně. Vstup 12 euro na osobu jsme čekali, fotografovat nás také nechali a my tak mohli zplna vychutnávat úspěšnou historii i současnost sálající z monopostů formule 1, cestovních vozů, klasických civilních aut i jednotlivých dílů, ze kterých se stroje slavného jména stavějí. Po hodinové prohlídce jsme se ještě zastavili v přilehlém obchůdku s upomínkovými předměty a modely závodních aut, prohlédli si „lidové“ ceny, rozloučili se a pokračovali až do hlavního cíle naší cesty – horského městečka Castiglione dei Pépoli rozkládající se pod vrcholkem jedné z hor mezi Bolognou a Florencií.
Tam se jel další ročník soutěže nesoucí název RAC classic, což je automobilový závod historiků. Stejná nebo podobná auta mohli diváci vidět před týdnem právě u nás v Krumlově, v Itálii se však jelo v domovském městě pořádajícího Rallyclubu Sandro Munari a takových skvostů tam startovalo mnohem víc! Mezi téměř stovkou soutěžních speciálů se objevily klenoty značky Lancia typů Stratos HF, 037 Rally, Fulvia HF, Delta HF Integrale, početné bylo i startovní pole vozů Porsche 911 různých specifikací, krásná podívaná byla na Fiat 131 Abarth legendární skupiny B, Opely Kadett nebo Manta a nechyběly ani produkty automobilek Talbot, Peugeot, Ford, Renault, BMW, Alfa Romeo či divoké vozítko Mini Cooper. Neskutečnou atmosféru horského italského městečka s typickou architekturou dokresloval ohlušující zvuk „béčkových“ speciálů, které naše hlukové limity jistě nesplňovaly.

Celou reportáž najdete v pátečním (18. května) vydání Českokrumlovského deníku.