Lidé v regionu se drží soudobého trendu a dávají přednost kremacím. Není tomu však po celé republice. Například ve Vodňanech stále převažují pohřby do země. Skříňka na hřbitově je totiž daleko méně nákladnější než pomník. Proto jsou kremace stále populárnější. Zajímavostí je, že se stále častěji konají pohřby bez obřadu nebo pouze v úzkém rodinném kruhu. Důvodem ale není finanční stránka, protože se na tom příliš neušetří.
„Je úplně stejné, jestli se udělá rozloučení v pohřební síni v rodinném kruhu, a nebo s účastí lidí. Ten obřad se musí zaplatit tak či tak,“ vysvětluje Markéta Cimerhanzlová z pohřební služby František Cimerhanzl Český Krumlov.
Co je hlavním důvodem, že se stále častěji konají pohřby bez obřadu? Odborníci poukazují na nedostatek času, který v dnešní době pronásleduje snad každého. Problémy občas vznikají v práci, když zaměstnavatel odmítá uvolnění na pohřeb. Roli v tom hraje ale mnoho dalších faktorů.
Někteří lidé se nedokáží ale smířit s představou, že někdo nechá pohřbít svého blízkého člověka bez pořádného rozloučení. Najdou se však i tací, kteří pohřební rituál berou pouze jako přežitek.
Lidem dnes chybí také důvěra v pohřební služby. Mnozí v pohřebnictví vidí zlatý důl a dávají to jasně najevo.
„Myslí si, že je to práce pro zlatokopy. Nic ale není zadarmo. Ta práce obnáší velkou zodpovědnost. Musíme být důslední. Všechno musí sedět. Lidi jsou omylní, chybička se vloudí. Třeba se nám rozbil autobus, ale s tím člověk nic nenadělá. Někdo přijde a řekne, že je hrozně spokojený, další vám zase vynadá, že jste zloději,“ říká Markéta Cimerhanzlová.
České pohřebnictví v poslední době zažilo mnoho afér. Nejvíce probíraným tématem je recyklace květinové výzdoby. Slova došla i na záměny těl v rakvích. „Já si to nedovedu ani představit, že by to někdo dělal. To musí být ve velkých městech. Je to hyenismus. To už nejsou snad ani lidi,“ nechápe Cimerhanzlová. Stejného názoru je i Josef Maurenc, který provozuje pohřební službu v Kaplici.
Co se týče samotných pohřbů, tak například Josef Maurenc jich připraví ročně kolem 140. František Cimerhanzl se dostává až ke dvěma stovkám.
Ač se tedy může zdát, že pohřebnictví slibuje práci s dobrou budoucností, tak se do něj hrne málokdo. Provozovatel totiž musí splňovat tři roky praxe a mít osvědčení ke koncesní listině.
Nikoho také příliš neláká pomyslný cejch, který by díky svému řemeslu dostal. „Lidi si myslí, že bychom měli bydlet někde tam, jako dříve kati,“ směje se M. Cimerhanzlová.